Babky
Marka Míková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411210/bmid_babky-sZv-411210.jpg
5
26
26
V jednom domě žijí tři trochu praštěné babky. Vomáčková, Kvasničková a Zelí. Přátelí se spolu a každý den na sebe pokřikují z patra do patra, protože bez sebe nemůžou být. Jsou každá jiná, a možná právě proto spolu zažívají ve svém běžném životě neuvěřitelnou bžundu a užívají si každou vteřinu svého života: vaření, nákupy, procházky po lese, divadlo, a dokonce i nudu. Ukáže se třeba, že Vomáčková je náměsíčná, Kvasničková se šíleně bojí zubaře a Zelí má ty nejdivočejší nápady. Taky že nejsou jen babky, ale taky babičky. Hlavně ale, že i když se na sebe naštvou, určitě se zase udobří. Kniha plná radosti ze života od babičky – a taky maminky, herečky, zpěvačky a režisérky – Marky Míkové je určená ke společnému čtení babiček (i dědečků!) s jejich vnoučaty. Vtipnými ilustracemi ji dotvořila výtvarnice ještě školou povinná, talentovaná Kristina Fingerlandová.... celý text
Přidat komentář
Knížka pro děti, jejich rodiče i prarodiče. Já mám vnučku ještě malou, ale až bude v předškolním věku, tak si tuto knihu přečteme, aby věděla, že babičky mají stejně bohatý život jako děti. Že si dokážou užít každý den naplno, umí si trošku zabláznit a ví, že síla přátelství je pro život požehnání. Možná občas na něco zapomenou, možná se někdy pohádají, ale pořád si užívají krásy života. Ráda bych se svými kamarádkami takhle trávila dny v důchodu. A fajn je, že pokud má člověk přátele, může si tento "způsob" trávení času v pozdějším věku vybrat.
Pro děti od 5+.
Zábavná a možná i tak trošku absurdní knížka.
Některé příběhy jsme s kolegyněmi zvolily pro scénické čtení a skvěle jsme si to my i děti užili.
Jednohubka do vany, a naprosto skvělá!
Po návratu z tábora jsem se vyčerpaně naložila do horké koupele s touhle tenkou knížkou a s přesvědčením, že stejně usnu. Světe, div se a Marko Míková, děkuju. Protože v teplé vodě s pěnou jsem si při téhle knize nejen úžasně odpočinula, ale taky jsem se pobavila, znovu jsem objevovala krásy češtiny, broukala jsem si písňové textíky (na známé i neznámé melodie) a docela jsem se začala těšit na čas, kdy budu i já babkou, která může vstávat, kdy se jí zachce, vymýšlet si denní program podle nálady a hlavně která má takové prímové kamarádky/spolubydlící.
Jedno je ovšem jisté: Vomáčkovou, Kvasničkovou a Zelí, tahle úchvatná jména, nikdy nepřetrumfnu. Napadá mě jediné řešení - přejmenovat se na Broskev, možná Broskvičku . . .
P.S. I já jsem si lámala hlavu, nakolik se tyhle veselé příhody budou líbit dětem, a moc mě potěšily komentáře Kacislava3 a dagmar7365.
Pro Marku Míkovou mám slabost už někdy od 80. let, kdy mě nadchla muzika Dybbuku a kdy jsem zároveň obdivoval krásnou princeznu z pohádky. Oceňuji její smysl pro humor i fantazii. U této knihy jsem si kladl otázku, pro koho je vlastně napsaná. Myslel jsem si, že život babek bude pro děti poněkud odtažité téma, ale podle ohlasů na tomto fóru i jinde se zdá, že se kniha dětem líbí. A dospělí? Myslím, že hodně záleží na tom, jestli je dospělý čtenář schopen přijmout laskavý humor této knihy a nechat se vést fantazií autorky. Já jsem se při čtení mile bavil, nechal se unášet jednoduchým příběhem a měl radost, že je většinou zakončen vtipnou pointou.
Vomáčková, Kvasničková a Zelí mě nadchly. Na můj dotaz, zda autorka čerpala z vlastních zkušeností, se Marka rozesmála, že ani ne, že spíše čerpala od svých kamarádek (nevypadá na to, ale má již sedm vnoučat od čtyř dětí). Dětem příběhy „praštěných babek“ ukazují, že s babičkami může být také legrace. Autorka zde nezapřela ani svou zálibu v hudbě. Babky si rády zpívají. V knize je sice jen text, ale čtenářům nic nebrání v tom, aby si nějakou melodii vymysleli či přizpůsobili.
Líbila. Se synem jsme se u čtení hodně nasmáli. Moc se mu líbilo, že v každé kapitole byla nějaká písnička nebo veršovaná říkanka.
Podobně jako loni začínám nový rok knížkou Marky Míkové.
Při čtení krátkých příběhů tří babek mě napadalo, že v avantgardním zpracování postoupila Marka Míková výš než v předchozích knihách. Představoval jsem si, jak by jednotlivé příběhy babek vypadaly v divadelní dramatizaci. V doslovu Pavly Jonssonové, která vystupuje s Markou Míkovou v jedné kapele, pak objevím slova jako avantgarda nebo představy o animovaném zpracování :-)
Pobavilo mě, jak Pavla Jonssonová charakterizovala jednotlivé členky kapely a přidala k nim prototypy babek – Zelí, Vomáčkové a Kvasničkové.
Marka Míková do deseti krátkých příběhů zakomponovala pokaždé i písňový text. Líbí se mi, jak si autorka hraje se slovy. Příběhy jsou nápadité, úsměvné. Pobavil mě zážitek o cestě do divadla, ale kdybych měl protézu, tak by mi u příběhu Zuby jistě vypadla :-)
ČV 2020 - 12. Kniha, která je na Databázi knih v době čtení méně než 20x
v Přečtených
(k. 3. lednu 2020 v Přečtených 4x)
Už jsem babka, tak si to asi začnu řádně užívat. :-D Čte se s pusou od ucha k uchu. ;-)
Autorovy další knížky
| 2014 |  Škvíry |
| 2015 |  Varvara: kniha o velrybím putování |
| 2021 | Kabát a kabelka |
| 2016 | A smutek utek |
| 2009 | JO537 |
Babky Kvasničková, Vomáčková a Zelí žijí v jednom domu, drží pospolu, blbnou spolu, tráví spolu skoro všechen čas. Nemají muže a netíží je ani povinnosti. Nevadí jim chovat se výstředně nebo hubatě a baví je vrhat se do realizace ztřeštěných momentálních nápadů. Vedou mezi sebou dialogy říznuté nejrůznějšími jejich náladami (veselost, mrzutost, rozpustilost, popletenost) a také groteskou a nonsensovou jazykovou hrou. Jsou emocionální a ponořené do okamžiku a do hry (většinou hry veselé), podobně jako děti. Čteno sedmiletým posluchačkám – velice se babčiným veselým dialogům a akcím smály.