Babylonští psi
Carolyne Parkhurst
Když se jednoho večera vrátil Paul Iverson z práce domů, čekala na něj smutná zpráva: jeho milovaná žena Lexy vylezla do koruny jabloně v zahradě, spadla a zabila se. Policie vše označila za tragickou nehodu a nenašel se nikdo, kdo by úřední vysvětlení vyvrátil. Vždyť sousedé nebyli přes den doma, a tak žádné oči Lexyin smrtelný pád neviděly. Vlastně až na jediné - psí. Pouze Lexyina fenka Lorelei byla v té době v zahradě a stala se svědkem neštěstí. Svým teskným vytím a pobíháním mezi stromy se pokoušela přivolat pomoc. Paul, profesí lingvista, se proto rozhodne, že Lorelei naučí komunikovat, aby se od ní dozvěděl, co a jak se vlastně stalo. Ve stejné době si začne v domě všímat věcí, jimž zpočátku nerozumí. Není mu jasné, proč Lexy před smrtí změnila řazení svazků v jejich knihovně a jaký byl skutečný význam jistého záhadného telefonátu, ale po čase se ukáže, že právě z těchto drobných "stop" lze složit skládačku vedoucí k pochopení toho, co zůstalo nevysloveno.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2004 , Knižní klubOriginální název:
The Dogs of Babel, 2003
více info...
Přidat komentář
Tato kniha byla zvláštní...čekala jsem od ní něco víc. Za trochu zajímavější děj před koncem knihy dávám dvě hvězdičky. Ke knize se už dozajista nevrátím.
Knížka je čtivá a napínavá, ale souhlasím s ,,binysek,, , pro milovníky zvířat a zvláště psů je to masochismus tohle číst.
Nevím, zda nízké hodnocení některých mých předčtenářů nezpůsobil předpoklad, že tento román je detektivka (jak se mylně uvádí i ve štítku na DK). Všechny budoucí čtenáře proto upozorňuji, že to detektivka není!
Je to vyprávění složené ze dvou rovin. V jedné se Paul snaží vyrovnat s nečekanou smrtí své ženy tím, že zkouší naučit mluvit jejich fenku rhodéského ridgebacka, aby se od ní dozvěděl, co přesně se stalo.
Ve druhé postupně vzpomíná na příběh svého seznámení a manželství s Lexy, skrze které poznáváme, jaká byla jeho žena osobnost. A nakonec i pochopíme, co a proč se stalo.
Autorka umí hezky psát. Vyprávění je příjemné a plné fantazie, protože Lexy byla velice kreativní, umělecky založená žena a život s ní pro Paula rozhodně nebyla nuda. Jediná část knihy, ve které se čtení stává dost nepříjemným, je ta, ve které se Paul kvůli své neodbytné touze naučit psa mluvit ocitne ve společnosti, ze které se bude dělat zle každému, kdo má rád zvířata. Ale i tahle část a její důsledky mají ve vyprávění logický smysl.
Ničím z toho se však nenechte odradit. I na druhý den po dočtení je můj pocit z této knihy prostě příjemný.