Bahnitá pole
Hillary Jordan
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404570/bmid_bahnita-pole-QA0-404570.jpg
5
196
196
Autorka se řadí po bok klasika jižanské literatury Williama Faulknera. Předloha úspěšného filmu Dee Reesové. Román Hillary Jordanové je osobitým, čtivým příspěvkem do žánru jižanské literatury, jenž se díky své nezaměnitelné, dusné atmosféře a mnohdy krutému, leč barvitému prostředí může směle zařadit po bok takových velikánů americké jižanské literatury, jakými jsou William Faulkner či Erskine Caldwell. Románový debut Hillary Jordanové je zasazen do osobitého prostředí mississippské delty, plné bavlníkových plantáží a všudypřítomné rasové segregace.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2018
,
Vyšehrad
Originální název:
Mudbound, 2008
více info...
Přidat komentář
Tak to byla opravdu krásná kniha. Příběh o rasové nenávisti, o předsudcích, ale taky o lásce a naději. Vyprávění pohledem několika postav do sebe postupně zapadá jako ozubená kolečka; každá kapitola, každé slovo plynule navazuje na předchozí a žádné není zbytečné. Moc se mi to líbilo.
Když za vlast nasazujete život ve válce a po návratu domů stejně můžete vejít do obchodu jen zadním vchodem.
Super, pre mňa napínavá kniha. Biela a čierna rasa. To sa snáď ani nedá predstaviť, aké postavenie mala čierna rasa v 50. rokoch. Tie predsudky. No myslím, že stojí za prečítanie.
Pěkný historický román z padesátých let minulého století v Americe.Rasová segregace,klan ,vyprávěné z pohledu více osob obou ras.Autorka mohla příběh více rozvinout.
Pribeh putavy, vyborne predostrety citatelovi, ale vcelku obycajny roman, druhy krat to nema zmysel citat.
Tak tohle je opravdu výborná kniha,napínavá,čtivá a skvěle sepsaná.Jen pořád musím myslet na jednu věc, po válce byla většina viníků a lidských zrůd potrestáno,ale mučení,vraždění a ponižování afroameričanů nechává víceméně celý svět naprosto chladným.Lidstvo se stále má co zlepšovat.
Stále mě udivuje to neskutečné pokrytectví. Činy spáchané na židech jsou ve stejné době odsuzovany, ale u černochů to nikomu nevadilo. Jen se trochu privrelo oko...
V tomto příběhu není hlavní hrdinou nikdo a vlastně hned 6 lidí najednou ... za "bílou rasu" - Laura a bratři Henry a Jamie a za "černou rasu" - Rosel a jeho rodiče Hap a Florence. Životy těchto 6 lidí se propojí a propletou, vzájemně ovlivní (v tom dobrém i špatném slova smyslu) až vygradují v překvapivé činy (běloh se baví s černochem a považuje ho za kamaráda, aj.).
V podstatě je to ale velmi smutný příběh, protože se odehrává během a po druhé světové válce, na špatné straně zeměkoule. Na té straně zeměkoule, kde se černým lidem říká "negr" a jsou dobří akorát tak na to, aby sloužili bílým lidem.
Rozhodně knihu doporučuji, stojí za to si ji přečíst.
Dva rozdílné světy, a to ještě v polovině minulého století. Bílý a barevný muž - oba během druhé světové války nasazovali své životy a na druhém konci polokoule se bílí muži jižních států severní Ameriky drží zuby-nehty přežitých tradic v kápích Ku-klux-klanu. Pro nás nepochopitelné, když otec dokáže trestat syna zaslepeností této (snad) zakázané organizace. Je to krutá kniha.
Kniha o tom, jak barva kůže může být v jedné zemi zcela druhořadá, zatímco v jiné kvůli ní lidé umírají.
Uvědomujeme si, že tohle není předminulé století? Že to je pár let zpět? A nedělejme si iluze, že dneska už rasismus neexistuje (chystám se na absyntovku Ku-klux-klan: Tady bydlí láska). Což je fakt šílená představa.
Knížka samotná má spád, graduje a napíná, střídání vypravěčů dává náhled z více stran. Ve třech čtvrtinách jsem zažila takový ten pocit - začínám se bát, ale musím číst dál... Moc podařený debut. A na důležité téma.
Moc se mi líbilo, že kniha byla vyprávěna z pohledu několika lidí. To celý příběh příjemně ozvláštnilo. Už dlouho (teď si nevzpomínám kdy vůbec) se mi nestalo číst „dnešní“ knihu, která dělá tak starý dojem, jako by byla napsána perem namočeným v kalamáři. Sága rodiny McAllanových a utlačovaných Jacksonových se odehrává ve čtyřicátých letech minulého století a autorka ji vykreslila neskutečně citlivě a věrohodně. Poukázala na problém rasismu i zničených mužských duší navrátivších se z války. Skoro na sobě cítíte lepkavost bahna a spalující žár, i dusno, které dokáže vytvořit jen člověk. Uvědomíte si, jakou cenu v životě černošské rodiny hraje mula – kvůli ní se sny o vlastní půdě dotýkají skutečnosti. Díky autorčině umu pochopíte každou z postav, jejich přání i nejtemnější obavy. Román o lásce i nesmírné bolesti, krásný a smutný zároveň.
Jediné čeho lituju, že jsem viděla dřív film a tak byla ošizena o všechna překvapení.
Staré pořekadlo: „Dávej pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit.“
Několik postav. Každá svým způsobem zajímavá s jiným pohledem na svět a danou situaci. Do každé jedné z nich nebylo těžké se vžít. Knížka napsána citlivě. Četla se jednoduše. Mohu doporučit.
Nejspíš to není kniha pro každého, ale mě naprosto vtáhla do děje a probourala tak mou v tu dobu probíhající "čtenářskou krizi". Každá z postav popisuje nastávající linku děje a Vám se tak naskýtá vidět každou kapitolu jinýma očima. Přátelství mezi černým a bílým mužem, které mělo být v knize hlavní, mi přišlo spíše jako okrajové téma (ne že by to ve výsledku vadilo).
Kniha přináší pohled na dobu po 2. světové válce v opuštěných končinách Jihoamerického pole, na dobu neskrývaného rasismu, který je považován za naprosto přirozený, ale jak zjistí některé z hl. postav ne třeba v Evropě, která se přitom zmítá v úplně jiných problémech.
Nahlédnete do duše vojáků, kteří se s bolestnými vzpomínkami musí vyrovnat po svém, na ženy, které se musí podřizovat mužům a žít poslušný život, na zlo i dobro, které je v každém z nás a v každé době.
Příběh je to silný s na konci Vám bude jedno kdo starého pána zabil, budete rádi, že zemřel.
Ze začátku mi kniha připadala těžkopádná. Později mi vyprávění příběhu, který vyprávějí jednotlivé postavy po svém a svým jazykem, připadalo čím dál zajímavější a poutavější. Je to jako s lidmi – ne každý je nám stejně příjemný a sympatický. Je to příběh popisující devastaci lidí a lidských duší, jak z 1., tak z 2. světové války, ale i příběh o rasové nenávisti v jižanském Mississippi koncem 40. let 20. století.
Doba byla podivná - rasismus byl všudypřítomný. Kniha se četla dobře, téma zpracováno poměrně zajímavě a nenudilo, ale autorka mě nedokázala zaujmout a finále, ač dějově nejzajímavější už tak strrhnout nedokázalo.
Děkuju za komentář především Soofi, ale i dalším, které kniha-prvotina mile překvapila. Autorka sama v doslovu přiznává, že na ní pracovala celých sedm let, a soudím, že je to znát. Každé slovo tam patří, s každou epizodou my čtenáři získáváme ucelenější obraz jednotlivých postav i místa děje. Taťka mi byl přímo fyzicky odporný, Henryho lásku jsem vůbec nechápala, Jamieho podobnost s otcem mě popouzela. Lauru jsem obdivovala, jak dokázala ustoupit a přitom zůstat svá. Florence, Hap i Ronsel pro mě byli méně uchopitelní, naprosto ale chápu jejich rodičovskou pýchu.
Pokud bych měla ocitovat úryvek, který mě zaujal a který vystihuje zásadní rozdíl mezi Henrym a Laurou, a vlastně i mezi oběma bratry, pak je to tenhle:
"Jak jen jsem si přála, abych se k němu dokázala připojit v jeho věcném, nalinkovaném světě, kde všechno bylo buď správné, nebo špatné, a nebylo pochybností, co je co. Jaký to nepředstavitelný luxus, nikdy nezápasit s žádným zda nebo proč, nikdy za nocí neležet beze spánku a lámat si hlavu, co kdyby."
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura černoši rasismus Mississippi bavlníkové plantáže farmáři farmy, hospodářství předsudky
Tato kniha mě nadchla hned od začátku a drželo mě to až do konce. Skvělý román plný emocí, jak pozitivních tak negativních (ty negativní převažují). Opět jsem se nestačila divit jak na jihu USA přetrvává (i do dnes) rasová nenávist. Líbí se mi, že je příběh vyprávěn z pohledu více postav. Rozhodně doporučuji a těším se, až si pustím film.
"Byli jsme tady a chystali se nasadit své životy za lidi, kteří nás nenáviděli stejně, jako nenáviděli Němce a Japonce, možná dokonce víc než je."
"Obličej měl jako dítě, vyčetla jsem z něho všechno. Jeho strach z nás. Jeho vztek na syna, že se dotkl bílé ženy. Jeho znechucení z toho, co Ronselovi provedli, i jeho sympatie k ničemům, kteří to udělali. Nepatrný stud, že je kryje. Netrpělivost, aby už měl tuhle negerskou záležitost z krku a dostal se domů k manželce a večeři."