Báječná léta pod psa
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1220/bmid_bajecna-leta-pod-psa-xsh-1220.jpg
4
3289
3289
Satirický a humorně laděný román, který je rodinnou kronikou zachycující období od roku 1962 do gorbačovské perestrojky. Děj se odehrává v Praze a v městečku Sázava. V autobiografickém příběhu chlapce Kvida je líčen příběh rodiny, která se pokouší utéci před politickými tlaky nastupující normalizace z Prahy do městečka Sázava. Zde Kvido dospívá v mladého muže a díky své posedlosti psaním se stává nejen svědkem, ale také posmutnělým i ironickým kronikářem kompromisních vzestupů i nekompromisních pádů ostatních rodinných příslušníků, zvláště pak svého otce, který je nejrozporuplnější postavou příběhu.... celý text
Přidat komentář
příběh Kvida a jeho rodiny v Sázavě z dob normalizace, kdy autor s milým a občas hořkým humorem vypráví o svém životě. Za mě příjemná kniha ač život lehký neměli
Pěkná kniha, ve které se můžeme my,co nezažili tuto dobu podívat ,jak takový komunismus probíhal u jedné rodin.
Úžasné i napodruhé (poprvéčteno před lety), ovšem odečetla bych půl hvězdičky za “vieweghovost” (=narážky se sexuálním kontextem), leč kniha je hodně vtipná a velice čtivá nejspíš bez ohledu na věk a z tohoto důvodu jí plný počet hvězd udělím.
Pecka! V 90. letech mi některé věci unikly, tak to teď doháním, a tohle se fakt povedlo. Nejsem žádný velký autorův příznivec, s výjimkou Vybíjené jsem četla snad jen nějaké povídky, ale toto dílko se mi moc líbilo. Ve chvíli, kdy to píšu, mám puštěný film a je mi fajn...
Nic lepšího už Michal Viewegh nenapsal a asi ani nenapíše, ale to není podstatné. Báječná léta pod psa je kniha, kterou nejde překonat ani tématicky, ani literárně, takže autorovi patří velký dík.
Ano, ano, ano. Tohle je typický Viewegh. Spolu s Účastníky zájezdu a Báječnými lety s Klausem patří k mým nejoblíbenějším dílům od něj. Kvido a Paco jsou jména, na která se nezapomíná :) Klasika české literatury. Filmové zpracování se mi taky velmi líbilo.
Povinná četba k maturitě mi dohodila tuhle knihu. Jediné, co mohu říct je, že jsem skončila po prvních 50 stránkách, protože mě kniha neskonale nudila.
Pravděpodobně neumím ocenit styl autorova humoru, už mi to přijde až příliš vynucené.
(Ne, není to tak, že bych neoceňovala klasiky, právě naopak, každopádně tohle mě vůbec nechytlo, děkuji pěkně.)
Pokracovani se mi libilo o neco vic, autor tak moc netlacil na pilu. Nadruhou stranu, v prvnim dile jeste nebyl tak slizkej.
Většinou knihy tohohle typu humoru nečtu, avšak tady mi to vůbec nevadilo, bylo ho tak akorát a příjemně to odlehčilo náladu.
„Paco,“ opakoval zkoumavě dědeček Jiří. „Paco nezní to zase tak špatně. Paco.“
„Pacovi. S Pacem,“ řekla Kvidova matka. „Rozhodně se to bude dobře skloňovat.“
„Skloňuje se to stejně jako Kvido,“ řekl dědeček. „To je dobré.“
„Jestli mu vybíráte jméno podle snadnýho skloňování, mohl by se jmenovat třeba Filé,“ řekl Kvido. „To je úplně nesklonné.“
Kniha dobře popisuje komunistickou dobu a problémy v životě normálních lidí s lehkostí a trochou nadhledu. Avšak místy rozhodně neubírá nijak na vážnosti a člověk si moc dobře uvědomuje vliv a sílu komunismu.
Dotkl se zřejmě čehosi citlivého, neboť Kvidova matka zareagovala velmi podrážděně: „Zato ty bojuješ za pravdu v truhlářský dílně!“
„Nebojuju,“ řekl Kvidův otec s povzdechem. „Nikdy jsem nic takového neříkal. Léčím si tam nervy. Nevěřila bys, jak to báječně uklidňuje! Než udělám jednu poličku, nevím o světe.“
„Poličku!“ zvolala Kvidova matka pohrdavě. „Sežeň si LSD. Na svět zapomeneš mnohem rychleji a aspoň to bude mít nějakou formu.“
Přesto, že má autor svůj osobitý styl psaní, četba není nijak náročná, text je humorný, čte se snadno a rychle.
„Když to stihneme ještě tenhle měsíc, může tatínek dostat děťátko k narozeninám,“ usmívala se Jaruška.
„Jenom mě nehoň,“ řekl Kvido. „V nejhorším mu popřejeme dodatečně.“
Skvělá a humorná kniha. Moc se mi líbí styl humoru a vtipu, který s ledovým klidem autor předkládá. Pěkné rozptýlení jsou krátké scénáře. Příběh geniální.
Nejlepší, co kdy Viewegh napsal. Upřímně se mi ale film líbí mnohem víc než knižní předloha.
Báječná léta pod psa s nadhledem zobrazují události od roku 1962, kdy se narodil Kvido, až do Sametové revoluce roku 1989 pohledem jedné obyčejné rodiny se všemi jejími starostmi i radostmi. Všechny postavy byly popsané vcelku pěkně, ale i tak si myslím, že největší změny se daly pozorovat na Kvidově otci, když se z neprůbojného muže stal světákem a poté přišel obrat, kdy začal trpět depresemi a paranoiu. Uklidnit nás může alespoň to, že se po Sametové revoluci pravděpodobně jeho stav trochu zlepšil. Bavilo mě střídání dramatických a humorných momentů, v jejichž důsledku kniha nevyzněla ani příliš vážně, ani přespříliš vtipně. Forma románu působila také velmi zajímavě, jelikož části psané formou divadelního scénáře nebo Kvidův deník, zobrazující stěhování na Sázavu, knihu zajímavě ozvláštnily.
Tragikomický příběh jedné rodiny v komplikované době. Styl psaní i autorův humor se mi hodně líbil. Docela jsem se nasmála a přečetla na jeden zátah (co dodat - řidičské "schopnosti" otce Kvída - to bylo něco :))
Nejdříve jsem viděla film a ten se mi líbil a tak jsem se pustila i do knížky a musím říct že film se mi líbil o něco více než kniha.
Pribeh svizne ubihal, humorne scenky protkane vaznymi se vyborne doplnovaly. Jsem spokojena, jedna z mala knizek, kterou si rada prectu i po par letech.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století Česko, Česká republika česká literatura rodina dospívání komunismus rodinné vztahy autobiografické prvky socialismus Sázava ironie kronikáři Cena Jiřího Ortena české romány
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Bohuzel je to kniha ze života, ale jinak kniha super