Báječná léta s Klausem
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1222/bajecna-leta-s-klaus-1222.gif
3
362
362
Ve volném pokračování knihy Báječná léta pod psa se znovu setkáváme s Kvidem a jeho rodinou, tentokrát už ale v porevoluční době let devadesátých dvacátého století. Autor na začátku každé kapitoly cituje různé věty z knihy Václava Klause Narovinu, aby pak v příběhu svých románových postav dokázal absurditu některých tvrzení tehdejšího předsedy vlády ČR. Kvidův otec už si dávno nevyrábí ve sklepě rakev, ale poté, co dostal výpověď ze skláren, kde celý život pracoval, to s ním nevypadá moc dobře. Jeho žena si otevřela advokátní kancelář, a tak ho zaměstnala aspoň jako řidiče, aby jen neseděl doma a nepropadal depresím. Kvido se po 12ti letech manželství rozvádí s Jaruškou a začíná zjišťovat, že se mu mohou líbit i dívky, se kterými se nezná od školky a dokonce s nimi ani nesáňkoval. Odstěhuje se do Prahy a užívá si svobodného života spisovatele na volné noze. Často jezdí navštěvovat svoje rodiče a bratra Paca na Sázavu, kde všichni žijí a kde se schází ještě s babičkou a dědečkem při nedělních obědech. Dědeček se díky kupónové privatizaci stal bezmezným obdivovatelem Václava Klause, a tak ho hájí, ať udělá cokoliv. Naopak Kvidovi i ostatním členům rodiny je Klaus trnem v oku, takže se rodinná setkání málokdy obešla bez hádek a popichování. Paco, mladší bratr Kvida, potkal při rodinné dovolené v Chorvatsku Sáru a když se spolu pak vzali, narodila se jim dvojčata – Marco a Pavo. Mírně řečeno to byly „trochu temperamentnější děti“, ale spíš by se na ně hodilo označení „nezvladatelní spratci“, protože nikoho neposlouchali, pořád jen zlobili a mluvili sprostě. Jejich rodiče ani učitelky ve školce a později ve škole si s nimi nevěděli rady. Z nové doby byla poměrně zmatená Kvidova babička Věra, a tak když spatřila reklamu se sloganem „Jana už to zná“, nabyla dojmu, že tudy vede cesta. Proto si začala nakupovat drahé a přitom zbytečné věci, které společnost nabízela, v domnění, že pak už to taky bude znát. Další ránou pro ni bylo to, když se na billboardech ochránců zvířat objevily stažené lišky a pod nimi bylo varování, aby lidi nenosili kožešinu, protože kvůli nim trpí nevinná zvířata. Babička celý život pracovala v kožešnictví a dosud si myslela, že to byla dobrá práce, ale nikdy nepřemýšlela o tom, jestli zvířata takhle trpí. Když Kvidovi vyšla první knížka a stala se téměř přes noc bestsellerem, byla přeložena do několika jazyků a dokonce natočená jako film, nemohl tomu uvěřit. Jediné vysvětlení, které pro to měl, bylo, že „na tom česká literatura musela být hodně špatně“. Na závěr příběhu Kvido potkává dívku, do které se po spoustě románků na jednu noc konečně zamiluje, požádá ji o ruku a plánují si postavit dům nedaleko rodičů. Kvido se tedy se svojí novou rodinou zase vrací na Sázavu. Dotisk r. 2018 (ISBN 978-80-7227-123-8)... celý text
Přidat komentář
Bylo mi čtrnáct, maximálně patnáct, když jsem to četla a tenkrát mě to bavilo. Dnes už bych se do toho znovu nepustila. Tak dávám 3 hvězdy.
No nevím. Na původní "Léta" bylo těžké až nemožné navázat... za mě asi tak: kdyby to byl autor nebyl vůbec nenapsal, lépěji by učinil.
Druhé pokračování Kvidova příběhu pro mě bylo ve své době věkem dost mimo, každopádně se kniha četla dobře a bavila mě.
Četla jsem kdysi pod dojmem toho, že když Báječná léta byla skvělá kniha, bude i pokračování alespoň dobré. Ale není tomu tak... Tohle byl fakt hodně špatný odvar. Navíc nějak nemám ráda pokračování uzavřených příběhů, kde se dramatického efektu dosahuje tak, že se zničí všechno, co předtím dobře dopadlo. Dočetla jsem s přemáháním a opravdu nikdy víc.
Ke knížce a vlastně i k autorovi jsem se dostal na střední škole, kdy jsem potřeboval mít v povinné četbě aktuálního autora a kamarád mi doporučil právě Viewegha, které ho on četl už na základní škole.
Tato knížka mě hodně bavila a mohl jsem se o ději bavit s rodiči, kteří mi osvětlili blíže dobu (devadesátá léta) v níž se odehrává. Mám na její četby dobré vzpomínky. Další knížky od Viewegha, které jsem četl, měli už jen klesající kvalitu.
Vieweg má dar psát velmi lehkým, čtivým stylem, který plyne snadno jako voda. Trochu problémem je, když tutu knihu čtu s dvacetiletým odstupem od vydání (vydáno 2002, přečteno 2022). Viewegh postupem času v civilním životě transformoval v naprostého debila, jeho názory, tak často tlačené do médií, jsou naprosto mimo mísu. A když tak člověk čte jeho dvacet let starou knihu, je na ní vidět, že zárodky kokotismu byli ve Vieweghovi přítomné už dříve. Celou knihu se Viewegh trefuje (oprávněně) do Václava Klause a jeho narcismu, abychom po dvaceti letech přišli na to, že se Viewegh také stal jen naprostou karikaturou dříve výborného spisovatele.
To není kritika této knihy, ta se mi velmi líbila a přečetl jsem jí s gustem. Jen je škoda, že se Viewegh časem opravdu stal tím, před čím v knize sám důrazně varuje ve spojitosti s Klausem.
Tak tohle tedy ne, nechápu, proč Viewegh něco takového napsal. Jako mnoho dalších čtenářů jsem nevěděl, že tato kniha existuje. A asi ani neměla vzniknout.
Vůbec jsem netušila, že Báječná léta pod psa mají pokračování, to jsem zjistila, až když jsem hledala knihu pro výzvu. Ráda jsem se dozvěděla, jak to bylo s rodinou dál, ale už to nebylo ono. A filozofování o politice mě vyloženě nebavilo.
Slabší odvar z původní knihy Báječná léta pod psa, ale stále o dost lepší, než jiné knihy, které autor napsal později...
Až příliš moc se autor snažil do knihy dostat své politické postoje. Normálně mi to nevadí, pokud to jde nějak v rytmu a určité logice, ale tady se mi to vleklo. Knihu jsem dočetl, zavřel a téměř na ni zapomněl.
Byla to první kniha M. Viewegha, která mě nebavila.
Pokračování Báječných let už není to samé jako původní kniha. Hrdinové jsou někde jinde, někteří se změnili k nepoznání. Ale za mě pořád vtipné, Viewegh zachoval původní myšlenku. Celkově je dobře popsaná doba, ve které žili. Čtivé.
Vypadá to spíše jako chaotické vzpomínky na některé fenomény 90. let, které dnes už nikomu nic neřeknou (inzeráty "Jana už to zná" a další). Z knihy skrz naskrz čiší snaha vyřídit si to s Klausem, který dle autora dozajista může za to všechny ty věci, jež jsou tam popisovány. Nějaký smysluplný příběh v tom budete hledat marně. Nejsem v hodnocení politicky zaujatý, tento dojem z knihy jsem měl v době, kdy jsem byl rovněž toho názoru, že za všechno může Klaus...
Vieweghův styl mi prostě nesedí. Byla to jeho třetí kniha v pořadí, kterou jsem četla, ale ani tentokrát jsem mu nepřišla na chuť. Dočetla jsem jen kvůli čtenářské výzvě.
Pro mě další kniha, kterou jsem v poslední době přečetl a zařadil jsem si ji do kategorie poznávání nepoznaného, tedy doby ve které jsem sice už žil, ale rozhodně jsem ji vnímal jinýma, rozumějte dětskýma, očima. A musím říct, že poznávání této doby odlehčenou a vtipnou formou Vieweghovského vyprávění mě docela bavilo. Ano, nejde o velké umění ani dokumentární sondu do života tehdejší společnosti, ale to mi nepřijde na obtíž. Hodnocení 3/5.
Zbytečné a plytké. Po zjištění, že jsem omylem sáhla po druhém dílu, místo prvního, jsem se ho rozhodla i tak dočíst, ale byla to ztráta času. Alespoň jsem ale knihu mohla zařadit do letošní výzvy…
Autobiografická jednohubka, knížka, ve které autor popisuje svou rodinu, jak to bylo s rozvodem, jak se seznámil s druhou ženou, místy se obhajobou své tvorby vypořádává s kritiky. Přímočaře podané epizody jsou prokládány citáty proslulého narcisty; ve srovnání s Klausovými sebestřednými bláboly o to víc vyniká Vieweghův příjemný jazyk, umění nadsázky, ironie a zkratky.
Pokračování románu Báječná léta pod psa už není tak zajímavé jako první díl.Ale přesto je to celkem čtivé a dozvíme se,jak to dopadlo s hrdiny dále.Jinak ale na první díl to nemá.
MV umí dobře vystihnout dobu.
U čtení jsem si prožila pár věcí znovu (první nákup na západě, první zájezd atd.).
Štítky knihy
české rományAutorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Bohužel tohle je horší díl než předešlý ano je pěkný že autor nám pověděl jak to dopadlo se členy rodiny po sametové revoluci ale to je tak celkem vše.