Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527745/bmid_balada-o-ptacich-a-hadech-657057af7013e.jpg
4
1447
1447
Hunger Games se vracejí! Poznejte minulost Coriolanuse Snowa. Dohánějí ho ambice. Soupeření ho žene kupředu. Ale za moc se platí. Je ráno v Den sklizně, který zahajuje desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow se v Kapitolu připravuje na svou jedinou příležitost získat slávu jako trenér, jeho šance jsou však mizivé. Dostal ponižující úkol trénovat největšího outsidera, splátkyni z Dvanáctého kraje. V Aréně bude probíhat boj na život a na smrt. Mimo ni Coriolanus zahoří ke své splátkyni city... a stane před zásadním rozhodnutím: řídit se pravidly, nebo přežít?... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , Fragment (ČR)Originální název:
The Ballad of Songbirds and Snakes , 2020
více info...
Přidat komentář
Jak umořit čtenáře - z 500 stránek je zajímavých asi 50...
- Snow jako hlavní postava
- tempo vyprávění - nic rozmáznuté v několika kapitolách, akce odbytá v odstavci nebo větě, žádná gradace
- "milostná" linka
- (zbrklý) závěr
+ chuť vrátit se k Hunger Games
Mnohem víc by se mi líbil příběh z pohledu Lucy Gray nebo Sejana, nebo kdyby byl o polovinu kratší. Zajímají mě totiž víc postavy a děj, než co měli ve středu na oběd a ve čtvrtek na snídani.
Podle mě vůbec nejlepší kniha z celé série! Je super tu knihu číst a přitom už z předchozích dílů znát budoucnost hlavní postavy!
(SPOILER)
Miluji trilogii Hunger Games - jak knihy, tak filmy, takže bylo jasné, že i na tento díl dojde (doufám, že brzy bude i filmové zpracování)!
Od začátku knihy bylo jasné, jak hladové hry dopadnou. Co mě na hrách zklamalo bylo to, že se v nich vlastně nic moc nedělo. Když to srovnám s trilogií, kde hry byly plné násilí, bojování, apod. Tady vlastně stránek z arény jako takové moc nebylo, ale chápu, že kniha byla mířena spíše na život Snowa, než na samotné hladové hry.
Zajímalo mě, co přijde po hrách a tam musím říct, že kniha chvílemi byla nudnější a pár stránek bylo určitě zbytečných, ale mně to nevadilo - já hltala každou stránku stejně.
Konec knihy mě velmi překvapil. Bylo jasné, že to s Lucy Gray nedopadne, protože Snow žádnou paní v trilogii nemá, ale nečekala jsem konec, že vlastně vůbec nevíme, co se s Lucy stalo - jestli zmizela jako Lucy z písničky, nebo jestli zemřela, ztratila se - nevíme nic a to mě trochu mrzí, ale asi to byl záměr, aby si každý domyslel sám, jak to s ní asi dopadlo.
Mně se i tento díl velmi líbil, takže jinak než 5 hvězd nemohu hodnotit.
Že začátku to vypadalo nadějně, ale tak od 50 stránky nuda. Musela jsem se nutit do čtení. Za mě velké zklamání, na Suzanne Collins jsem měla vyšší očekávání.
No….
Ze začátku byl náznak, že se mi to bude líbit, že bude popsáno, jak vznikaly Hladové hry a všechny ty šílenosti okolo toho, ale todle se člověk dozví na posledních 10 stranách… zbytek knížky by šel slušně popsat na 200 stránkách a možná by to bylo lepší, pač by tam byl spád, 500 stran už je ců fíl…
Snow je hajzl, to člověk ví ještě než začne knížku číst, ale furt jsem čekala nějaký zvrat, který z vlastně slušného kluka udělá stvůru. Zbytečně zdlouhavé s neuspokojivým koncem…
Románek mezi Snowem a Lucy…. Sám Snow by zakroutil hlavou na důkaz toho, že jim to nevěří…
Posledních 100 stran jsem se bála, že to bude na pokračování a já i když mě to až tak nenadchlo, to budu muset ze zvědavosti dočíst….
Přiznávám, že když jsem objevila tuto knihu, přepadl mě nejprve strach. Hunger Games jsem četla již před několika lety a samozřejmě, že jsem se moc těšila na návrat, ale zároveň jsem se bála, aby to pro mě nebylo velké zklamání. Obzvlášť mě děsilo to, že se tato kniha vrací zpátky do minulosti a sleduje vývoj C. Snowa (velmi záporná postava). Co když ho tato kniha vylíčí jako kladnou postavu a tím mi zkazí mou nenávist? Je to asi jako kdyby někdo napsal knihu o Umbridgeové... A vy opravdu nechcete, aby vám někdo změnil váš názor na ni.
⠀
Přiznávám, že mě naštěstí kniha vůbec nezklamala, ale naopak mi nabídla více než jsem čekala. Vrátila jsem se zpátky do mého milovaného světa, zjistila jsem více informací o tom, jak se vyvíjeli Hladové hry a dokonce jsem i zjistila, co to je vlastně ten reprodrozd. V neposlední řadě jsem se dozvěděla i hodně o mém neoblíbeném C. Snowovi. A musím říct, že ačkoliv jsem mu v jednu chvíli i fandila, vůbec nezklamal... Po dočtení jsem sice prožila menší šok a konec jsem zpracovávala opravdu dlouho, ale stálo to za to. Nejsem totiž vůbec zklamaná. Jsem nadšená.
⠀
Hodnotím 5* - kniha je opravdu skvělá, vtáhne vás do světa Hunger Games, zjistíte mnoho dalších informací a ani chvíli se nebudete nudit. Pokud máte rádi sérii Hunger Games, tak rozhodně neváhejte a knihu si přečtěte.
Když většina autorů vydá knihy doplňující nějakou úspěšnou sérii, obykle to bývá spíš trochu propadák, upřímně ale mohu prohlásit, že Balada o ptácích a hadech má vedle Hunger Games své právoplatné místo. Je nesmírně zajímavé, řekla bych až fasinující, jak autorka vykresluje motivy hlavního hrdiny. Nesnaží se nám vnutit, že byl ve skutečnosti hodný, nesnaží se nám vnutit že to byl krvežíznivý netvor. Jednoduše popisuje, jak ho prostředí ve kterém vyrostl ovlivnilo a jak její svět není černobílý. Jako ten náš se totiž skládá z různých odstínů šedé.
Bavilo mě to! Bavilo mě sledovat Hladové hry z pohledu Kapitolu. Bavilo mě, jak se mění myšlení Coriolana. Bavila mě jeho splátkyně a všechny zápletky okolo.
Stojí za přečtení k doplněno trilogie i jen tak.
Knížka naplnila moje očekávání (přestože byla dost vysoká!). Celou sérii Hunger Games knížek mám velmi ráda a proto mě potěšilo, jak krásně je doplňuje. Skoro bych i řekla, že je to takový pohled do backstage celých Hunger games. Líbí se mi, že se člověk dozví některé souvislosti o kterých ho při čtení první trilogie nenapadlo ani přemýšlet. Jelikož se jedná o knihu časově zasazenou před trilogii Hunger games, je směr konce této knihy předvídatelný, ale přesto musím zatleskat za bravurní rozuzlení celé zápletky tak, že dává smysl v kontextu všech knih. No co víc dodat, knížku můžu jedině doporučit!
Po přečtení některých recenzí jsem svá očekávání mírnila. A díky tomu mohu říct, že mě kniha příjemně překvapila. Pokud bych ji měla hodnotit jako samostatnou jednotku bez znalosti trilogie, nejspíš bych jí dala slabší hodnocení, ale jako prequel rozhodně obstála.
Když jsem začínala číst, říkala jsem si: „Jak se z tohohle poměrně sympatického kluka může stát psychopatický chladnokrevný prezident Panemu?“ Na konci knihy jsem si uvědomila, že přesně tím se tenhle kluk stal, a ani jsem tu změnu během čtení nestačila postřehnout; tak dobře byla do příběhu vetkaná. Prokreslení hlavní postavy bylo skvěle podané. I když jsem s jeho počínáním mnohdy nesouhlasila, jindy se svými činy vykoupil, takže jsem se nemohla od čtení odtrhnout, protože mě zajímalo, jak se příběh rozvine dál. Musím však říct, že po dočtení jsem k postavě pociťovala stejný odpor jako ke všem známému prezidentu Snowovi, jehož známe z trilogie. Jeho počínání teď dává daleko větší smysl.
Líbily se mi odkazy na trilogii samotnou, třebaže jich bylo poskrovnu – možná proto působily tak dobře. Také jsem získala ještě lepší představu o fungování Panemu a o tom, jak na Hladové hry nahlížejí výše postavení.
Jednu hvězdu ubírám jen proto, že se nedokážu ubránit srovnávání s trilogií, která je nesporně lepší. Celkově je však mé hodnocení kladné a mohu knihu doporučit.
Potom, co jsem dočetla trilogii Hunger games jsem se na Baladu o ptácích a hadech neboli prequel k téhle sérii fakt těšila. Série Hunger games mě bavila, jelikož je super čtením, když máte chuť na něco akčnějšího a dobrodružnějšího, u čeho se dá snadno vypnout. Strávila jsem s ní prázdniny a ráda si ji někdy přečtu znovu. To se ovšem úplně nedá říct o Baladě.
Od téhle pětisetstránkové bichle jsem očekávala, že budu sledovat přerod Snowa k hlavnímu záporákovi, nějaký jeho vnitřní souboj a zároveň se dozvím víc o začátcích Hladových her a nějaké zajímavé detaily a spojitosti.
To se sice stalo, a když jsem se na začátku začetla, bylo to jako vracet se na místo, který důvěrně znám. Bylo příjemný cítit ten stejný vibe jako při četbě původní trilogie. Po nějaký době jsem z Balady už ale nebyla tak nadšená. Děj se podivně táhl, byl plný Snowových myšlenek, které mě po chvíli už tolik nezajímaly.
Tomuhle problému by podle mě pomohly dva pohledy, Snowův a Lucy Gray – příběh z pohledu Lucy by mě fakt zajímal, protože mi přijde jako vcelku zajímavá postava a v průběhu knihy jsem se o ní příliš věcí nedozvěděla. Líbilo by se mi vědět, jak to cítila ona, přičemž by se to tak netáhlo, takže bych Baladu nemusela číst měsíc.
Romantická linka mi přišla hodně lámaná přes koleno a působila uměle. Mezi Snowem a Lucy nebyla žádná, ale fakt žádná chemie a ten jejich románek jsem jim nevěřila. Romantická linka nebyla vůbec třeba a trochu tam vidím snahu nacpat ji do příběhu za každou cenu ️.
V knize se v podstatě nevyskytuje žádná postava, ke které bych si vybudovala pozitivní vztah, nejvíc jsem se dokázala vcítit do Sejana a tím to hasne. Tahle skutečnost není nutně špatná, jen mi zrovna nepomáhala v kombinaci s víceméně nudným a rozvláčným dějem.
Po táhlém ději přišel šíleně zrychlený konec, děj vyeskaloval rychlostí pěny, která se hrne z hrnce, když do něj dáte těstoviny a sporák pustíte na max, takže jsem ani pořádně nepobrala, co se děje, a byl konec.
Z hlediska psychologie a nějakého přerodu – ke konci možná rychlejšího, než bych chtěla (Snow se nejdřív mění postupně, ale pak to bere rychlý obrat), knihu mohu doporučit a ve výsledku jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale stejně mi přijde, že kdyby nikdy nevznikla, nic by se nestalo. Nic zvlášť zajímavého ani mindblowing jsem se nedozvěděla, jen nějaké drobné souvislosti, které mi za časté nucení se do čtení úplně nestály. Ale trochu jsem nakoukla do výcviku mírotvorců, což bylo fajn.
3,5*/5*
Sice mi to doplnilo nějaké věci z Panemu a kolem Hladových her (historie, souvislosti, okolnosti), ale čekal jsem od této knihy v mnoha ohledech podstatně víc. Kniha byla zbytečně zdlouhavá a ten narychlo udělaný konec opravdu nevypadá dobře. Možná by byla audiokniha lepší (na tu zdlouhavost), těžko říct.
Zbytečně zdlouhavé. Přišlo mi, že celá pointa byla na posledních několika stránkách a ještě stylem "nevím, jak to ukončit, tak to rychle utnu a hotovo". Každopádně je to i tak krásný příběh a přiblížil mi události Hladových her.
Stejně jak píšou ostatní - nejdříve si přečíst Hunger Games a až pak Baladu, protože jinak by to mohlo zkazit celý dojem a k trilogii by se člověk nemusel vrátit.
Baladě o ptácích a hadech jsem se delší dobu vyhýbala. Důvodem byly ne moc kladné recenze, které se ke mně dostaly. Jakožto milovník Hunger Games jsem si nechtěla kazit dojem ze série a knihu jsem si proto nikdy nepřečetla. Až doposud.
Příběh vypráví o mladém Coriolanu Snowovi (budoucí prezident Panemu), jeho studiích a náctiletém životě. Co opravdu oceňuji je vykreslení Snowovy osobnosti, vysvětlení jeho povahy i myšlenkových pochodů, které ho dohnaly k jednotlivým skutkům. Jenže tady bych asi u superlativ skončila.
Co se děje týče, Balada o ptácích a hadech byla taková nijaká. Na to, že kniha má 500 stran, se tam toho zas až tak moc nestalo. Bavit mě pořádně začala až ve dvou třetinách, kdy už bylo pro nějaké vtažení čtenáře do příběhu dosti pozdě.
Knihu jsem ve finále ohodnotila 3/5, ale velkou roli tam hrál svět Hunger Games, který znám už z předchozích knih. Pokud by se mi do rukou jako první dostala právě Balada, obávám se, že by mne vůbec nenadchla pro přečtení dalších dílů.
Tuhle bichli, která má lehce přes 500 stran nám doma už dlouho, ale ta dálka mě od čtení prostě odrazovala. Proto jsem se rozhodla sáhnout po audioknize a udělala jsem dobře. Začátek příběhu, který se věnuje Hladovým hrám mě opravdu bavil. Byl to příjemný návrat do světa, který mě před lety očaroval a přesvědčil mě, abych si přečetla více dystopií. Problémem této knihy je však její rozsah, protože jsem se za polovinou začala nudit. Věřím, že bych knihu možná i odložila, ale díky skvělé interpretaci Miroslava Táborského se tak nestalo. Samotný konec byl zajímavý, ale musím přiznat, že mě trochu zklamal a přišel možná až moc uspěchaný.
Příjemné překvapení. Myslela jsem si, že to spadne spíš mezi ty zbytečné na sílu vytvořené prequely, ale tohle je fakt hodně fajn knížka. Četlo se mi to dobře, co do čtivosti jsem žádné změny v průběhu čtení nezaznamenala. Potěšila er-forma, i když se vyprávění pořád soustředilo na pocity hlavní postavy, nikdy jsme nedostali pohled třeba ze strany Lucy Gray, jak už tu někdo zmínil. Zase ale vzhledem k tomu, jak byla napsána původní trilogie chápu, že musí být těžké to najednou začít psát jinak a pokud budu ještě další knihy z tohohle světa, třeba se pohledu ze strany více postav dočkáme. Coriolanus Snow (ano, to křestní jméno jsem si vždycky musela v duchu zopakovat, jak se to vlastně čte) se po této knize stává asi nejzajímavější postavou celých Hunger Games. I když je známo, co se z něj stane, to balancování na hraně tu je napsáno skvěle a neznat jeho osud, v některých chvílích bych mu i fandila. Lucy Gray mi popravdě chvílema pila krev, ale jako důvod toho, proč Snow nemá rád reprodrozdy a Dvanáctý kraj funguje skvěle. Líbilo se mi i nahlédnutí do historie Hunger Games - zajímavé je zejména porovnání 10. a 74./75. ročníku her a pohled na tehdejší Kapitol. Kromě Lucy Gray se mi úplně nepozdávala i poslední třetina, která mi přišla tak trochu navíc. Víc by sedělo, kdyby konec přišel i s koncem hladových her. Na filmové zpracování se každopádně těším. 8/10
(SPOILER)
Tahle kniha rozhodně donutí člověka se zamyslet. Je to něco jiného než Hunger Games. Přesto i tato kniha byla určitým způsobem napínavá, člověk se musel ptát, co ho dostalo tam, kde skončil?
Líbilo se mi, že hlavní postava byla vlastně záporák. Mohli jsme být svědkem toho, jak se stává čím dál tím více bezcitným a jak si i vraždy dokáže sám před sebou morálně obhájit. Záhada ohledně osudu Lucy Gray, jejíž konec vlastně odpovídal baladě, podle které dostala jméno, dodala celému příběhu ještě lepší vyznění. Přesto bych se ráda dozvěděla jak to s ní dopadlo. A také by neškodilo více rozebrat, proč se Tigris
a Snow od sebe tak vzdálili ( i když chápu, že v něm pak spatřila to zlo) a také, koho si Snow nakonec vzal.
Rozhodně originální kniha.
Zpočátku jsem měla trochu strach se do Balady vůbec pouštět, protože jsem si říkala, jestli třeba jenom autorka nechtěla vyždímat peníze na její úspěšné sérii, ale to se nestalo a Balada byla fakt výborná. Jako samozřejmě to na tu hlavní trilogii Hunger games nemělo, ale i tak to mělo své kvality a moc se mi to líbilo. Příběh sám o sobě byl dobrý, ale mně se na tom nejvíce líbilo to, že jsme mohli sledovat celý ten vývoj Hladových her, jako například proč někdo něco tak vymyslel, koho to byl nápad, atd. Taky mě hrozně moc bavilo sledovat ty souvislosti s Katnissiným příběhem a asi nejlepší moment byl pro mě ten, když v Baladě zazněla písnička The Hanging tree. V Baladě celkově najdete spoustu zajímavostí o Hunger games, které jste třeba předtím nevěděli, a jestli vám nebylo něco jasné v příběhu Katniss, tak tady naleznete odpovědi. Trochu jsem se teda ze začátku bála co se týče charakteru Snowa, protože jsem si myslela, jestli Balada není kniha toho typu on byl padouch, protože se mu v minulosti stalo něco hrozného, takže za to, co pak dělal, vlastně vůbec nemůže. To se však nestalo a Snow byl takový parchant už od začátku. On přesně věděl, co chce, šel si za tím a vůbec nebral ohledy na ostatní. Lucy Gray byla skvělá postava sama o sobě, akorát mi v knize trochu chyběly kapitoly i z jejího pohledu. Trochu mě teda zklamal ten konec, který skončil otevřeně, a přijde mi, že po něm vyvstalo více otázek než odpovědí, takže vážně doufám, že se dočkáme i dalšího dílu.
5⭐/5⭐ Pokud máte rádi sérii Hunger games, tak je pro vás Balada o ptácích a hadech prostě povinnost a já vám zaručuji, že rozhodně nebudete zklamání.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura reality show pro dospívající mládež (young adult) fantasy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Aréna smrti |
| 2012 | Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru |
| 2011 | Síla vzdoru |
| 2020 | Balada o ptácích a hadech |
| 2010 | Vražedná pomsta |
Originální, ambiciózní, napínavé a vcelku čtivé, i když vůbec ne tolik, jak bych si přál... Podtrženo a sečteno, návrat do světa Hunger Games, který neurazí. S původní trilogií se to měřit nemůže, ale to nejspíš nikdo z nás ani neočekával. I tak jde o slušný prequel, který vlastně může fungovat i jako standalone. Přestože by mě mnohem víc zajímaly Hladové hry Haymitche nebo Finnicka, líbilo se mi nahlédnutí do minulosti prezidenta Snowa. Děj bohužel není ani zdaleka tak nabitý akcí, jak by člověk čekal, a místy je naopak vážně rozvleklý. Postavy jsou naproti tomu zajímavé a některé mi i přirostly k srdci.
Na posledních cca 150 stranách knize dost znatelně dochází dech, což je škoda. Jelikož má přes 500 stran (!), tak bych v této fázi naopak čekal gradující velké finále. Ono finále (poněkud předvídatelné a zbrklé, spíš než uspokojivé) se ovšem koná až v poslední kapitole a těch mnoho desítek stran, kterými jsem se musel prokousat, abych se k němu vůbec dostal, mě opravdu nebavilo. Taky mě mrzí, že samotné Hladové hry nebyly napsané zajímavěji, nemůžu si pomoct, ale působí to, jako by je autorka chtěla mít rychle z krku. Co se mi líbilo, bylo to, že se nesnažila udělat ze Snowa najednou klaďase a naopak opravdu skvěle vystihla stinné stránky jeho osobnosti, jeho touhu po moci, vypočítavost, nezdravou potřebu ovládat a kontrolovat ostatní apod. Dává to perfektní smysl v kontextu toho, co se z něj o mnoho let později stane.
Alespoň tříhvězdičkové hodnocení si to zaslouží, protože je to objektivně dobrá kniha, ale od Suzanne Collins bych přece jen čekal něco víc. Zatímco u původní HG trilogie mám jistotu, že se k ní v budoucnu ještě několikrát vrátím, u Balady tu jistotu nemám. Až tolik mě to prostě nebavilo. Nicméně na filmové zpracování jsem zvědavý.