Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537441/bmid_balada-o-ptacich-a-hadech-66307b19c239d.png
4
1615
1615
Hunger Games se vracejí! Poznejte minulost Coriolanuse Snowa. Dohánějí ho ambice. Soupeření ho žene kupředu. Ale za moc se platí. Je ráno v Den sklizně, který zahajuje desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow se v Kapitolu připravuje na svou jedinou příležitost získat slávu jako trenér, jeho šance jsou však mizivé. Dostal ponižující úkol trénovat největšího outsidera, splátkyni z Dvanáctého kraje. V Aréně bude probíhat boj na život a na smrt. Mimo ni Coriolanus zahoří ke své splátkyni city... a stane před zásadním rozhodnutím: řídit se pravidly, nebo přežít?... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno:
2021
,
Voxi
Originální název:
The Ballad of Songbirds and Snakes, 2020
Interpreti: Miroslav Táborský
více info...
Přidat komentář
Příběh z doby, kdy byl Panem ještě mladý, Coriolanus Snow student a Hladové hry v plenkách... První polovina mi připomínala poslední knihu ze série Hunger games - trochu těžkopádná a trvalo mi, než jsem se začetla. Pak už vše běželo jako po másle. Opět se konaly hladové hry, které svým pojetím spíše připomínaly gladiátorské zápasy. Aréna se obešla bez všech vymožeností, jak je známe z pozdějších ročníků, ve kterých bojovala Katniss. Coriolanus Snow se z dychtivého a ctižádostivého studenta stal trenérem, který se snažil zachránit svou milou, aby ho právě nezvladatelná ctižádost a touha po moci a uznání opět odřízla od všech, které má rád. Dozvíte se, jak se z hladového mladíka stal člověk, který jednou bude prezidentem. Dozvíte se také, jak vznikla píseň Oběšencův strom a nenávist Snowa k reprodrozdům. A rozhodně budete trpět nad osudem postav, které si přese všechno zachovali notnou dávku empatie.
(SPOILER) Nečekala jsem, že mě to tak chytne, jelikož fanoušek Hunger Games jsem tak z hmm 60%. Toto mělo švih, zvrat, napětí. Postava Lucy mi moc nesedla, ale přesto i mě obalamutila. Cely ten 10 ročník HG mi přišel takovy zvlaštní, ale totalně napínavy. Libilo se mi, jak nám byl ukázán počátek experimentů na lidech a vytváření nebezpečných tvorů. A teď Snow. Postava Snowa mě ze začátku trochu udivovala, jak se z toho kluka stal Prezident Snow? Jo ale konec to bylo už jiné kafe. Jednoduše "Snow vždy vítězí". Sakra jo, oblíbila jsem si ho.
Ako som neznášala Snowa v Hrách o život, v Balade som si ho zamilovala. Jeho osud asi ani iný nemohol byť, ale tak som v to dúfala...
Myslím, že najlepšie o tom napísala Maťka Straková, vystihla aj moje pocity, takže sa len pridávam - fanúšikovia nebudú sklamaní a knihu určite stojí za to prečítať. Našla som tu vysvetlenie Snowovho vzťahu k ružiam, k drozdajkám aj k samotným hrám o život, pretože on sám sa stal mentorom a aj to bol boj.
Aj na samotné Hry sa vďaka tejto knihe budem pozerať už inakšie, na samotné pozadie a intrigy... (Len ma zaujalo, že až toľko rokov trvalo, kým sa z toho stala tak vymakaná šou, pretože ich mohli "vylepšovať" už dlho predtým.)
Coriolanov vzťah k Lucy bol ambivalentný, ale tým, ako bol cieľavedomý, tak asi to inak ani skončiť nemohlo... (Romantickú líniu by som aj oželela, až tak presvedčivá nebola, ale autorkou použila schému dievčaťa z 12. okresu, na ktoré nikto nevsadí, podobne ako to bolo aj pri pôvodnej trilógii.) Bavilo ma, že jeho vývoj nie je primočiary, že jeho rozhodnutia nie sú iba čisto čierno-biele (dobré a zlé), ale v podstate si ich pred sebou (a pred svetom) vie zdôvodniť a obhájiť. Je skvelý manipulátor a otázky ohľadom etiky sa tiahnu celou knihou.
Tak tohle nebylo “holčičí čtení”.
Příběh se mi líbil a zápletka se opravdu zaplétala. Kromě výjimek tu nebyl skoro žádný kladný hrdina, ale že bude Snow až tak pokřivená kreatura už od mladých let, to mi trochu vyrazilo dech. Nějak mám poslední dobou štěstí na nesympatické, sebestředné hrdiny. Spousty věcí byly jen naznačené a závěr byl překvapivý …a hodně depresivní.
Celkově se mi to moc líbilo.
(SPOILER)
SPOILER! SPOILER! SPOILER!
Musím se přiznat, že první polovina knihy mě vůbec nebavila. Snow mě rozčiloval, připadal mi divný, plochý, "ubrečený". Lucy Gray mě nepřesvědčila, štvala mě a od začátku jsem čuchala, že nebude úplně košér. Taky se mi nelíbilo, jak měli vyřešené hry. Říkala jsem si, že když už mají 10. ročník, mohlo by to k něčemu vypadat. Pořád jsem čekala, až se Snow začne přetvářet v to, co znám z Hunger Games. Jsem ráda, že jsem se dočkala a začala jsem ho konečně uznávat. Ve špatnostech jsem mu vyloženě fandila. Jakmile jsem se přehoupla přes nudnou první polovinu, už jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Nejvíc mě bavily pasáže, kdy se Snow snažil obhajovat své činy, že to dělal pro dobrou věc, nebo klidně i pro "vyšší dobro". Zastřelí Mayfair, ale je to vlastně hrozně v pořádku, protože jeho láska tu holku nesnášela a byla ohrožením. Že má na rukou krev i Sejana, kterého na venek pokládal za svého přítele, a pak mu nevadilo ho zradit... a ještě si to opět obhajoval... to je přesně to, co jsem od té knihy chtěla. Také oceňuji písně. Sice jich někdy bylo moc a pár jsem jich přeskočila (box of shame), ale Oběšencův strom jsem si přečetla několikrát a ještě jsem si u toho pobrukovala melodii, kterou nám už vtiskla před pár lety Jennifer Lawrence. Takže za mě spokojenost a doufám, že budu mít možnost si přečíst víc příběhů z Panemu.
Za mě super. Konečně jsme poznali i druhou stránku světa Hunger Games. Snow a jeho psychologie mě nadchla.
(SPOILER) Snow vždycky vítězí a zvítězil tedy i u mě. Suzanne Collins je pro mě paní spisovatelka - děj mě opět vtáhnul a obsahoval řadu zvratů, které jsem nečekala. Líbilo se mi, jak kniha navazovala na Hladové hry - např. vysvětlením Snowova vztahu k růžím a obavy z reprodrozdů, kteří i tady jakoby symbolizovali svobodu. Oběšencova píseň a Tigris, které se také objevují jak tady, tak v trilogii Hunger games, jsou pak třešničkami na dortu. Zaujal mě vývoj postavy Coriolana a děj ve mě také zasel úvahy o morálce a pojetí dobra a zla. Prostě nemohu jinak, než dát pět hvězd.
Tak nedočítané knihy sa nemajú hodnotiť však? No, ale keďže som z nej dosť prečítal, tak dávam odpad. Povedzme si históriu čítania tejto knihy. Čítal som ju od 29.10. až do 17.12., kedy som ju vrátil do knižnice a prečítal som presne 467 strán. Booooože, to bola taká nuda. Po celý čas! Nebola tam ani štipka zaujímavých vecí. Oproti Hrám o život ide o neskutočný kvalitatívny posun dole a príde mi to akokeby to písal úplne iný človek. Keby som si čítanie nedelil čítaním komiksov, ktoré boli oveľa lepšie, tak by som čítanie vzdal asi oveľa skôr. Vždy po komikse som tomu dal šancu. A neúspešne. Proste na to ako som sa neskutočne tešil na prequel mojich obľúbených Hier o život, ma to neskutočne ale ozaj neskutočne sklamalo. A to som si to plánoval kúpiť, že to budem mať v knihotéke. Chvalabohu, že som to tak neurobil. Neodporúčam, celkom sa divím tým vysokým hodnoteniam, ale za mňa nuda, šeď, odpad a nikdy viac. Hry o život si prečítam rád, ale toto nie. Sorry.
Přemýšlím, zda jsem někdy četla knížku, kde by byla ta úplně nejhlavnější postava záporák, ale teď vůbec nevím. Každopádně tohle čtení mi objasnilo spoustu věcí, který mě po přečtení série Hunger Games vždycky zajímaly, takže knížka byla super bonus.
Ačkoliv trilogie Hunger Games je jedna z mých nejoblíbenějších sérií a byla jsem z ní nadšenější před pár lety a i teď, když jsem ji četla znovu, než z Balady o ptácích a hadech, velkým plusem v této knize byly písničky Lucy Gray - moc mě bavily a bavila mě i samotná Lucy Gray. Některé pasáže v ději se dost vlekly, ale neskutečně na mě zapůsobilo především posledních pár stran. Nebylo mi z nich úplně nejlíp a konec mě psychicky skoro rozložil. Neuvěřitelný, co Suzanne Collins dokáže. Bylo to úžasný. A ještě teď je mi z toho špatně.
Na Baladu jsem se hodně těšila, protože Hunger Games jsou moje knižní srdcovky, jedna z prvních sérií, kterou jsem četla. Balada však u mě nedopadla úplně nejlíp.
V první řadě bylo moc zajímavé sledovat, jak se vlastně posunul vývoj her, jak se jen z nutného potrestání stala ta velkolepá show, kterou známe z hlavní trilogie a jak k těm změnám vlastně docházelo.
Když se však budu věnovat samotnému příběhu, ten už nebyl tak zajímavý, dalo by se vlastně říct, že byl celkem dost předvídatelný. V celé knize mě překvapil asi jen jediný zvrat, jinak se vše dalo čekat dopředu (jednak proto, že znáte osud některých postav a jednak kvůli vyskytujícím se klišé).
Čímž se dostávám k postavám. Mladý Snow - jehož jméno bez taháku nedokážu napsat - byl úplně jiný, než jsem čekala. Tedy, ctižádostivý a mocichtivý tak trochu byl, ale v daleko menší míře, než bych čekala. Spíš na mě působil jako malý třepotavý ptáček, který se schovává za své jméno. Což tak trochu odpovídá, jelikož v analogii k názvu je on ten pták. A Lucy Gray zase ten had.
Lucy Gray je kapitola sama o sobě. Tu holku jsem absolutně nechápala, její chování pro mě bylo záhadou. A když přihlédnu k úplně poslední části knihy... Tu jsem už vůbec nepochopila. Najednou se tam semlelo strašně moc věcí bez jediného vysvětlení, jak k nim vlastně došlo.
Tohle by potřebovalo seškrtat tak na půlku. Jedna hvězda má co dělat s nostalgií, druhá slabší za Lucy Grey a dejme tomu určitá propojení.
Těšila jsem se na Snowa, těšila. V původní trilogii je to jedna z mých oblíbených postav, ale jeho příběh zůstal ležet. Doslova. Tak se sama sebe ptám, k čemu tohle bylo?
Musím říct, že jsem byla zklamaná. Ne ze samotného příběhu, ale z dlouhých popisných částí, které mi místy přišly velmi táhlé a nudily mě. Proto jsem si nemohla příběh užít naplno tak, jak bych chtěla. Což se promítlo do celkového dojmu z knihy.
Bylo to takové jakoby nedopečené a konec u jezera jsem už někde četla nebo viděla. I tak jsem ráda, že jsem si to přečetla, zvědavost by mi nedala.
Bylo to čtivě napsané jako celá série Hunger Games a nechybělo tomu napětí, ale přiznám se, že mi prostě Snow coby hlavní postava nepřirostl k srdci a podobně to bohužel bylo i s Lucy Grey. Díky skvělému stylu jsem knihu dočetla až do konce, ale nemůžu se ubránit dojmu, že je to vlastně tak trochu zbytečné dílo :-(
Na Baladě o ptácích a hadech oceňuji, že čtenářům objasňuje, jak se z hodného chlapce Coriolana stal chladnokrevný prezident Snow, ale tím moje slova chvály končí. Kdyby se vynechaly sáhodlouhé popisy detailů, zůstal by z knihy velmi krátký příběh, kde dojde snad jen k pěti překvapivým zvratům. V porovnání s původní trilogií je to opravdu slabý odvar. Navíc je děj hodně propleten romantickou linkou, která možná osloví mladé slečny, ale mně přišla natolik kýčovitá, že mám pocit, že si ji autorka snad vypůjčila z dívčích románků z 19. století. Tohle se bohužel opravdu nepovedlo.
Na knížku jsem narazila spíš náhodou a jsem ráda, že jsem se do světa Hladových her vratila. Napjatě jsem sledovala, jak to s mladým Snowem dopadne - když člověk dlouhodobě omlouvá své přečiny, nakonec uvěří tomu, že je v právu. A že takových příkladů kolem sebe máme...
(SPOILER) OMG :) Hladové hry miluji, jako knížku jsem četla jen ten 3. díl, který byl ,ale rozhodně lepší než 3 a 4. díl filmu. Každopádně knižka by možná mohla být kratší, a co ten Snow? no hodně jsme četla, že ho tady to mládí jako omlouvá jak se pak chová jako starší, ale podle mě ne - byl to vždy jen SOBEC- vždyť svým způsobem měl všechno - rodinu co ho miluje, přátelství i čistou lásku, jo možná by to všechno neměl kdyby se tak nechoval tak jak se choval, ale mohl se změnit v průběhu příběhu ... a to on nééé ...a kdo by nemiloval Sejana ooo ten mě hodněě mrzel...
Nejdříve jsem neměla v úmyslu prequel Hladových her číst, ale v knihovně byla tato kniha ve vrácených, takže jsem neodolala. A jsem ráda, návrat do Panemu se povedl. Osud mladého Snowa mě bavil, sice o něco méně než celá série, ale opět jsem se ujistila, že autorka má svět dobře vymyšlený a píše opravdu čtivě.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura reality show pro dospívající mládež (young adult) fantasyAutorovy další knížky
| 2010 |  Aréna smrti |
| 2012 | Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru |
| 2011 | Síla vzdoru |
| 2020 | Balada o ptácích a hadech |
| 2010 | Vražedná pomsta |
2,5 Čekala jsem že kniha bude zajímavější a ne tak zdlouhavá, určitě by bylo mnohem lepší a záživnější, kdyby měla o 150 stránek méně.