Balada o snech
Markéta Prášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551097/bmid_balada-o-snech.jpg
4
206
206
Rodinná sága o hloubce lidské touhy chránit svoje milované a o desítky let skrývané vině… Klára se po rozchodu se svým přítelem stěhuje do babiččina domu v Praze. Společnost jí dělá spolubydlící Viktor, s jehož pomocí se pustí do rekonstrukce nového domova. Když náhodou nalezne na půdě starý kufr, ještě netuší, že díky jeho obsahu odkryje tajemství, které mělo zůstat navždy ztraceno v minulosti. Klára tak postupně odhaluje příběh rodiny mladičké Lucie, jíž po strastech druhé světové války začínají ještě další, mnohem větší útrapy. Staletá pravidla venkova se pod nátlakem socialistického režimu rozpadají, sedláci jsou zatýkáni, jejich majetek znárodňován a rolnické rody přicházejí o domovy. Také Luciina rodina je nucena snášet opakovaná příkoří a pokorně přijímat nenávratné životní ztráty. Jakou roli ale hraje v celém příběhu Klářina babička a proč nechce, aby Klára ve svém pátrání pokračovala?... celý text
Přidat komentář
Kniha mě chytla hned od začátku a pustila mě na samém konci. Odhalování rodinného tajemství mě velice bavilo a postupné odhalování minulosti bylo často překvapující. Kapitoly se střídají z pohledu Kláry a Lucie, ze začátku jsem si více užíval pohled Kláry, ale postupně se to vyrovnalo a příběh Lucie mě taky nadchl. Musím říct, že autorka umí krásně popsat rodinou historii, což mě před několika lety neskutečně bavilo i v první knize Klobouků z Agarveny. Za polovinou knihy už jsem se nedočkavě těšil na konec, jen kvůli tomu, abych věděl jak to všechno dopadne. Jak už jsem naznačil na začátku, tak kniha mě bavila hned od začátku a za celý průběh knihy se to ani jednou nezměnilo. Kniha je vážně čtivá a stránky vám v jednu chvíli mizí pod rukama. Dále nám tady byl představen tehdejší režim a je vám líto co všechno se děje rodinám a jak v častých případech o všechno přišly.
Já bych vám chtěl moc všem doporučit Baladu o snech, je to skvělá rodinná sága, o rodinných osudech, odkrývání tajemství a vztazích. Doufám, že autorka napíše ještě něco podobného!
Tři a půl hvězdičky. Děj knihy je rozdělený do dvou časových rovin a stejně tak je rozdělený i můj dojem. Současná linie s Klárou a Viktorem je za mě od začátku naivní červená knihovna, a ani "detektivní" zápletka se moc nepovedla. Bez této části bych se já (a myslím že i celá kniha) klidně obešla. Zato příběh Lucie a Marty z minulosti je o 100% lepší. Jako by se jednalo o dvě různé knihy. I když ve vztahu mezi Lucií a Jaromírem už zase poznávám autorčin rukopis a opět konstatuju, že romantika podle mě autorce moc nejde. A samozřejmě nechci prozrazovat konec a rozuzlení příběhu, ale myslím, že celá situace šla vyřešit mnohem jednodušeji a lépe. Mám takový pocit, že to autorka s úmyslem wau efektu celé trochu překombinovala. Každopádně jako autorčina "dospělácká" prvotina je to hodně čtivé, jen by to chtělo trochu doladit.
Autorka se rozhodla příběh vést ve dvou dějových liniích, což já ráda. V současnosti poznáváme Kláru, která se stěhuje do pražské prvorepublikové vily po babičce Martě. Nachází zde pár dopisů, které jí přivedou na stopu dávného rodinného tajemství.
V lince minulé zase poznáváme Lucii, potomka starého statkářského rodu. Prostřednictvím jejího osudu jsme svědky krutých 50. let, kdy komunistické perzekuce byly na denním pořádku, a ani venkov nebyl ušetřen. Tehdejším nomenklaturním kádrům nebylo nic svaté. A ty, kteří bránili své majetky, jenž jim patřily mnohdy i několik set let, systematicky ničili tak dlouho, až je zničili. Mnohdy za svou lásku k půdě zaplatili vlastním životem. O komunistických praktikách z dob minulých toho vím spoustu, nikdy mě však nepřestane děsit, čeho všeho byli schopni...
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Jedním slovem skvělé.
Za mě obrovské nadšení. Kniha je velmi čtivá a téma je zajímavé a bolestné. Autorka umí tnout do živého. A dokáže čtenáře emočně zasáhnout. Téma totalitních bezpráví je zde vyprávěno z pohledu dítěte holčičky a později mladé slečny. Co se ale stalo? K tomu se musíte pročíst. Autorka mě překvapila a to na celé čáře. Musím se podívat po jiných jejich knížkách.
Balada o snech je má první kniha od autorky. A jsem moc ráda, že jsem se nechala zlákat a příběh si přečetla. Životní osudy dvou žen Kláry a Lucie se čte svižně, ale ne lehce. Každou stránku jsem si nesmírně užívala a vše jsem s holkama prožívala, tak moc jsem byla do děje vtažená. Současná linka Kláry byla trochu upozaděná, protože historická linka, kde hlavní hrdinkou je Lucie byla naprosto fantastická, ta se mi líbila hodně moc. Na konci vše dává perfektní smysl a zjistíte, že bez současné linky by příběh vůbec nemohl být. Obě linky jsou pro děj velmi důležité.
"Spřátelily se ještě před tím, než pochopily, že by se měly nenávidět."
Celou dobu čtení jsem přemýšlela, co tento citát znamená a jsem moc ráda, že mě autorka nenapínala a vše krásně vysvětlila. Takové pro mě hlavní „gró“ bylo představení života na vesnici v 50. letech 20. století – už jsem četla hodně příběhů z této doby, ale zase mě to nenechalo klidnou a občas jsem se i u čtení rozčilovala a slzela zároveň. (Budu doufat, že to tady nemáme zas, protože podobnost je až strašidelná.)
Smutné, emotivní čtení, troufám si říct, že i hodně originální, takto vystavěný příběh jsem ještě nečetla. Doporučuji všem, kdo tyto příběhy milují. Budete nadšené.
Už jistě tušíte, že tohle není žádné jednoduché čtení. Jedná se o silný a syrový příběh z období, kdy vládl socialistický režim. Pojednává o velkém bezpráví, ale hlavně o silném přátelství.
Autorka v knize střídá dějovou linku ze současnosti z pohledu Kláry a linku z minulosti z pohledu Lucie. Musím říct, že mě linka ze současnosti moc neoslovila, byla psána jazykem, který se mi spíš hodil do minulosti, a postavy mě taky příliš neoslovily, proto jsem si na začátku nebyla jistá, jestli mi kniha vůbec sedne. Jakmile ale přišla řada na Lucii a její vyprávění, spadla mi brada a hltala jsem každou stránku. O době, kdy se dostali komunisté k moci, určitě všichni aspoň něco málo vědí, ale ty syrové detaily a jednotlivé příhody a osudy obyčejných lidí mě dostaly. Až mi bylo často úzko z toho množství nespravedlnosti, ale myslím, že by se o tom psát a číst stále mělo, a autorka se tématu zhostila opravdu bravurně.
I když mě lehká detektivní zápletka, kdy se Klára snaží odhalit minulost své babičky právě z tohoto období, moc nebavila, na konci knihy jsem stejně samou zvědavostí nemohla knížku odložit. Nakonec jsem jednu věc odhadla docela správně, jiná mě neskutečně zaskočila, takže ano, i překvapení na závěr se konalo.
Knihu hodnotím 4*/5*, kdybych ale měla hodnotit jen vyprávění Lucie a závěr knihy, bylo by to jasných 5*. Knížku doporučuji úplně všem, jen se připravte na to, že to bude psychicky opravdu náročné, takže je určitě důležité zvolit správný okamžik na čtení.
Naprosto skvělé, nemám slov. U kapitol z historie jsem skoro brečela bezmocí, bylo to strašné. Jedna postava se mi nezdála hned od počátku, což se mi pak potvrdilo. Jen budu hodně dlouho alergická na oslovení "zlato". :))))
Kniha se ke mě dostala na doporučení kamarádky a já rozhodně nelituji, od začátku se nejde odtrhnou, příběh nabírá na obrátkách, chvilkama je ze všeho člověku smutno,..popisy postav, dějové linky, vše krásně propracované, rozhodně knihu mile ráda doporučuji,..:)
Musím přiznat, že ze začátku jsem neměla nejmenší tušení, jak drsný a místy skutečně krutý příběh na mě mezi stránkami Balady o snech čeká. Obálka skutečně snově působí, ovšem nenechte se zmást, příběh je jen a pouze syrová realita. Nabírá spád hned od začátku a vy už při otevření tajemného kufru doufáte, že na vás čeká zápletka, u jejíhož následného prozrazení vám padne čelist. A taky že ano. Já osobně nepatřím mezi čtenáře, kteří už v půlce detektivky vědí, že vrahem je zahradník, ale nad tímhle příběhem jsem tak ustavičně přemýšlela, že jsem na celé rozuzlení rodinného tajemství přišla už sto stránek před koncem, což mi ale vůbec nebránilo v tom si ho užít. Autorka totiž v textu zanechává věty, otázky a jiné "drobečky," které vás k onomu rozuzlení mohou dovést. Jen musíte dávat dobrý pozor. :D
Jsem velmi ráda, že jsem si přečetla knihu, která se z velké části odehrává v období počátků komunismu. Jistě, něco málo jsem o něm věděla z hodin dějepisu, ale třeba od svých prarodičů jsem o této době a jejích úskalích neslyšela nikdy nic, což mě zpětně dost mrzí. Příběh Lucie a Marty mi velmi rozšířil obzory a představil mi dobu a prostředí, ve kterém žili také mí předkové a dost možná dokonce zažívali podobné věci jako ony dvě.
Psychologie Balady je skvěle propracovaná, všechny postavy mají hloubku, nepůsobí prvoplánově. Připadají vám tak reálné, jako kdyby se tenhle příběh skutečně stal. Jednotlivé kapitoly jsou vyprávěné z pohledu Kláry a Lucie a v podstatě jdou proti sobě - Lucie vypráví od začátku a Klára od konce. Jak už vás jistě napadne, v jednom bodě se prostě musí setkat. A tak čtěte a čtěte, stále rychleji, abyste se už konečně dozvěděli to tajemství, a ono stále nepřichází. Víte, že už je blízko, ale přesto pořád tak daleko. A když pak skutečně dojde na ono velké rozuzlení, je to tak velký zážitek, že z něj máte až husí kůži. Ano, tak dobrý tenhle příběh je.
Nesmírně děkuji autorce za tenhle zážitek, na knihu budu vzpomínat opravdu dlouho, stejně jako na Klobouky z Agarveny!
Před chvílí jsem Baladu o snech dočetla a nemám slov. Nedokážu uvěřit tomu, že autorka Markéta Prášková není více známá protože tohle je skutečně luxusní čtení.
Co se týče popisu postav, prostředí, historické linky a děje celkově, jedná se skutečně o výjimečnou knížku. Takovou, kterou si za pár let rozhodně ráda a s chutí přečtu znova.
Hned jak se mi román dostal do ruky, nemohla jsem se od čtení pořádně odtrhnout, a to jak očima, tak i myšlenkami. Protože když jsem zrovna nečetla, pořád jsem si v hlavě přemítala, jak celý děj bude pokračovat, a jak to celé dopadne.
Musím uznat, že některé kapitoly se mi četly hůř, mluvím především o znárodňování majetku, komunismu, tomu, co se tu řekněme si ještě nedávno dělo, a obyčejný člověk s tím nemohl silou vůle hnout. Přesně z těchto kapitol mi běhal mráz po zádech. Ale myslím, že je důležité, že se o těchto věcech pořád píše, protože tohle se nesmí opakovat..
Teď po dočtení na mě celá knížka dýchla jak historicky, tak i trochu detektivně, což je mi hodně sympatické a moc se mi to líbilo. Škoda, že má kniha jen 300 stránek, klidně bych si pár set stran navíc klidně přečetla!
Jak už napsala ve svém komentáři evaval, podtitul vás určitě přitáhne.
Zajímavý příběh z nelehké doby a z neveselé poválečné historie naší země. Čtivá kniha a uvěřitelné postavy, takže moje jediná výtka směřuje k chybným formulacím typu "hledám Vápenkovi" (to bych snad ještě mohla považovat za překlep) nebo "odtušil správně její úmysly". A nechám se poučit našimi čtenářkami v pokročilém věku, zda si tuto dobu pamatují, případně jak na ni vzpomínají.
Nelehký životní příběh dvou žen. Dějové linky se proplétají až dostaneme rozřešení.
Krásný příběh. Místy dost smutný, ale i dojemný. Dvě časové roviny se výborně proplétají. Nejdřív si myslíte, že čtete současnou love story, potom se vracíte do docela drsné části českých dějin a nakonec zjistíte, že čtete detektivku. A málo připomínané téma socializace pod nadvládou Ruska snad nemohlo přijít ve vhodnější dobu.
- krásně napsané
- lidské
- emotivní
- skrytá tragédie
- co všechno je schopen člověk vydržet
- lidská zloba
- neschopnost poučit se z historie
- přátelství, podpora, láska
Kniha mě zaujala krásnou obálkou, musím přiznat, že jsem autorku vůbec neznala, ale zaujal mě podtitul knížky:
" Spřátelily se ještě před tím, než pochopily, že by se měly nenávidět."
V knize se prolíná minulost s přítomností, střídají se kapitoly, které vypráví Lucie, Marta a v přítomnosti Klára, vnučka jedné z nich. Příběh začíná s koncem války, kdy se seznamujeme s rodinou Vápenkovou, která pracuje na svém statku, obhospodařuje svoje pole, které se v jejich rodině dědí už po mnoho generací, téměř 150 let. Po dobu trvání války na gruntu zůstaly jen tři generace žen - malá Lucie se svou maminkou a babičkou. Lucie se narodila v březnu, 7 měsíců po tom, co Německo napadlo Polsko a vypukla válka. Její otec pak odešel bojovat. V té době trpěli všichni, ti co odešli do války, i ti co zůstali. Všichni se denně potýkali s bolestí, bídou, hladem a všudypřítomnou smrtí a v neposlední řadě odloučením od svých blízkých. Nikdo nevěděl, co je čeká a co bude zítra. Zda přežijí, jestli uvidí své blízké a milované.
Když válka skončila, každý byl plný optimismu. Na vesnici se všichni pustili do práce, malá Lucie měla celé své dětství spojené s jejich půdou. Když vyrůstala, vše se točilo okolo prací na polích, péčí o zvířata a každodenní lopotou její maminky, babičky a také jejího otce, který se z války vrátil z postižením. Jejich cílem bylo vypěstovat dostatek plodin pro sebe, jejich zvířata a také museli neustále odvádět ze všeho podíly státu. Byl to nekonečný a nakonec taky marný boj o přežití. Jako vlastníci statku se stali pro téměř všechny obyvatele vesnice trnem v oku. V roce 1947 započal masivní plán proměny vlastnictví půdy. Všichni majitelé polí a statků začali být pronásledováni, začala vznikat jednotná zemědělská družstva. Všechno tohle vedli lidé, kteří o zemědělství nevěděli vůbec nic, ale měli správný původ. Majitelé statků byli nakonec bez výjimky zbaveni majetku a odsouzeni pro vymyšlené sabotáže a rozvracení dělnického státu. Stejný osud potkal i rodinu Vápenkovou. Lucii s maminkou a babičkou násilím přestěhovali do rozpadajícího se domu na okraji vesnice, veškerý majetek, pole i dobytek jim byl zabaven, ušetřené peníze ze záložny propadli státu a otec skončil ve vězení.
V této pohnuté době, kdy se Lucie ocitá na pokraji společnosti a denně bojuje s maminkou a babičkou o přežití, se seznamuje s Martou, dívkou zcela odlišnou, jak je ona sama. Přes všechno, co je je v životě dělí se stávají nerozlučnými přítelkyněmi a sdílejí spolu veškerá svá tajemství, starosti i radosti. Marta se na rozdíl od Lucie se svými pocity netají a neustále sní o lepším místě k životu a hlavně o svobodě. Obě dívky ví, že všechno tohle je velmi nebezpečné a může je to přivézt do velkých problémů. Jednoho dne dojde k velké tragédii, která navždy změní osudy všech zúčastněných a ovlivní bez výjimky celý jejich život.
Celý příběh postupně rozplétá svým vyprávěním Lucie a Marty, které nám postupně dávají nahlédnout do života po válce, nejtěžší částí pro mě byl popis života v 50. letech. Neuvěřitelně silné vyprávění o osudech lidí, kteří nechtěli nic jiného, než pracovat a v klidu žít.
Je to emotivní čtení o tom, kam až je schopná zajít lidská zloba a závist. Přesto se jedná o krásný příběh, plný přátelství, vzájemné pomoci, podpory a lásky.
Autorka mě zcela pohltila a překvapila koncem celého příběhu. Už teď se těším na další autorčinu knihu a další parádní čtení. Doporučuji.
(SPOILER)
Velmi zajímavý příběh, který se pomalu rozjíždí, až mě pohltil. Klárka se snaží zjistit více o tom, co pronásleduje a trápí babičku. Příběh je vyprávěn přes více postav. Z minulosti a přítomnosti.
Bylo zajímavé, až trochu děsivé číst, co se postavám dělo v padesátých letech dvacátého století. Znárodňování majetku, falešná obvinění a zlý lidé, komunismus.... Ale také láska, smutek, překonání těžkostí, ochrana rodiny a svoboda.
Byl to napínavý více detektivní příběh. Nepředvídatelný. Dobře se četl. Sama jsem se bála, co vlastně ta Klárka zjistí.
Vývoj události byl zajímavý a napínavý. Překvapil ve velkém. Ke konci knihy už jsem měla takové malé tušení, které se mi potrvdilo. Pravda nakonec vyšla najevo.
Příběh se mi velmi líbil. I když byl místy krutý a smutný, bylo to velmi zajímavé čtení.
Kniha se moc dobře četla ale konec mě dostal to jsem nečekala stojí za přečtení.
Štítky knihy
50. léta 20. století tajemství pátrání v minulosti rodinná tajemství oběti komunismu prolínání minulosti a současnosti kolektivizace zemědělství české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Balada o snech |
| 2023 | Rozbité světy |
| 2020 |  Prokletá pevnost |
| 2024 | Ester |
| 2022 | Kniha stínů |
Tuto knížku jsem objevila na audiotéce, autorku jsem neznala, ale zkusila jsem to. Hned od začátku mě zaujala. Popisy bezpráví při kolektivizaci mi cloumaly emocemi. Vím, že se v padesátých letech děly na vesnicích hrozné věci, tato knížka je dokázala popsat tak, jako bych to prožívala sama.
Celý příběh je velmi lidský, popisuje životní strasti i radosti. Konec jsem nečekala, hodně mě překvapil.
Moc krásná knížka.