Balada z černýho asfaltu
Josef Kutík
Tento kriminální příběh, odehrávající se v šedesátých letech v Praze, jako by poznamenala noc černou barvou asfaltu – vlastně více nocí: to když se parta zvaná napůl posměšně a napůl hrdě Šilhavý Krávové kradla ulicemi na svůj první výpad. Byla noc, když se pod zříceninami starého hradu Valečov odehrála hrůzná tragédie – a byl podvečer, když se nad osudem dvou lidí měla uzavřít ledová hladina Vltavy… Josef Kutík (1923–1987), autor dobrodružných a kriminálně-detektivních románů, odvíjí Baladu z černýho asfaltu jako příběh vyprávěný osmnáctiletým členem party v osobitém stylu řeči jejích příslušníků.... celý text
Přidat komentář
Poutavý příběh psaný jako zpověď jednoho z aktérů nespisovným jazykem dokazuje, že kriminalita mládeže má podobné příčiny v jakémkoliv politickém zřízení. Četla jsem již několikrát a určitě ne naposledy.
Autorovy další knížky
1989 | Bílá vydra |
1982 | Bílá vydra na stopě |
1991 | Bílá vydra v záloze |
1988 | Bílá vydra u Bobří hráze |
1989 | Bílá vydra na hranici lesů |
Za prvé: Mluvěj jak jim zobák narost, slang, slang, slang! Popadněte Ouředníkův Šmírbuch jazyka českého a najdete v něm obří nálož citací právě z téhle knížky.
Za druhé: Kde je Velinský zašmodrchaný a Pelc primitivní, tam Kutík válí: děj pádí elegantně, uvěřitelně a bez zaškobrtnutí.
Za třetí: Namísto obvyklých návěští »Tento příběh je fiktivní bla, bla, bla … podobnost postav se skutečnými čistě náhodná bla, bla, bla...« se píše toto:
»Zeptal se: „To se fakt stalo? A fakticky se to stalo tak, jak vypravuješ?“ Povídám mu: „Jo i ne. Ale jestli ten příběh tebe nebo jednoho z tisíce, co se dostali na skluzavku, v posledním momentě strhne zpátky, je dobře, že jsem ho vypravoval, ne? I když je to hrůza“«
Za čtvrté: Ano, je dobře, že to vypravoval. Bílou vydru nechávám spát dětskými sny. 4/16