Baletky
Miřenka Čechová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432297/bmid_baletky-RAU-432297.png
4
892
892
Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou, předpisový úsměv jim spadne a tvář se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemůžou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní hrdinka tohohle příběhu. Každý den zažívá baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. A do toho poznává klubový život v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. A že její sen stát se baletkou a tančit ve Zlaté kapličce se mění v noční můru. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisků. Její próza je sebeironickým, syrovým a nelítostným obrazem studií na Taneční konzervatoři a pražského života v divokých 90. letech.... celý text
Přidat komentář
Román o tanci, divokých devadesátkách a hledání sama sebe... aneb kterak se Miřenka chtěla stát baletkou... není to ucelený příběh, jsou to fragmenty ze studentského života dítěte - dívky, která si jde za svým snem. A po osmi letech úspěšně zakončeného studia už nechce být baletkou. Autentické, syrové. A nemohu nezmínit v knize obsažené ilustrace Jana Mika.
Tak tohle byl jednoduše masakr a posadilo mě to na prd*l. Upřímně nevím, jak to tu popsat tak, abych vás co nejvíc přiměla k tomu si to přečíst, protože sama pořád nemám slov. Autorka má opravdu poutavý a originální styl psaní, díky kterému jsem se cítila součástí knihy jako ještě nikdy předtím, dokonce možná jako by to byl přímo můj vlastní příběh. Postavy jako takové tu nejsou, ale to vůbec není důležité, to ten příběh. Ten byl tak na úplnou zástavu srdce, minimálně vám začne vynechávat, ale taky byl úplně šílený, drsný, nelítostný a syrový – jen v tom nejlepším slova smyslu ale. To, co se tam dělo, by mě vážně nenapadlo ani v těch nejdivočejších fantaziích a jsem ráda, že díky tomuhle dílku jsem o tom tehdejším prostředí a době dostala povědomí. Možná po tomhle přestane člověk považovat balet za krásný tanec, ale ono jde jen těžko nepřestat… Představte si, že od deseti žijete bez rodičů a permanentně vám vymývají mozek pokřivení lidé (příznivci režimu, kterému sice už odzvonilo oficiálně, ale lidi se nemění a jejich praktiky taktéž). Od deseti let tedy zažíváte takový speciální druh vojny, váží vás jako dobytek, ponižují a zesměšňují, nikdy neuděláte nic dobře, pořád máte přísný dohled, hodiny fyzicky trpíte,… Ono se pak není čemu divit, že od takového mladého věku zkoušíte alkohol a drogy, jste schopni práskat na ostatní kvůli vlastnímu prospěchu, denně si lámat nárty pro správné parametry baletek,… - je z tohohle vůbec jiné cesty než se nakonec psychicky zlomit a bude se někdo divit, že se po téhle cestě rozhodnete nevydat? Opravdu neskutečně silná kniha, která má celé prostředí a emoce geniálně vykreslené. Taky tu najdete téma hledání sebe sama. No, a jestli jsem vás nepřesvědčila, tak už nevím jak, jen jedno vám řeknu – já na tenhle příběh už asi nedokážu zapomenout.
Velmi stinná stránka baletu. Knížka je velmi zvláštně napsaná, je to takový popis každodenní reality. Ráda střídám žánry při čtení a tento mě nezklamal.
Skutečně fragmentované střípky ze života velkého umění, který připomíná jakýsi prazvláštní lágr. Běžný smrtelník pak o to víc nechápe rozhodnutí všech zúčastněných pro takovou životní dráhu a v mých očích se balet jako takový dostal definitivně na černou listinu obrovského pokrytectví. Přesto jsem však očekávala trochu jiný ucelenější příběh, nebo jazykově bohatší zážitek poněkud vhodnější k vysvětlení vnitřních pohnutek hlavních aktérek. Body navíc si nakonec získala relativní originalita žánru.
Na knížku jsem se těšila.. baví mě číst o někom, kdo umí něco "jiného", do čeho nevidím, obdivuji jak se "to" někdo může naučit.. Ale forma vyprávění mi naprosto nevyhovovala.. ani nevím, jak se této formě říká .. šla jsi do podniku, tam jsi potkala, ... někdo vypráví, co jsem JÁ zažila.. ne, to není příjemné.. nečetlo se mi to dobře..
Kniha se četla sama. Balet se mi moc líbí - bylo pro mě velmi zajímavé číst, co všechno tohle obnáší. Určitě stojí za přečtení.
Vždy ma zaujímali príbehy baletiek, ktoré zažívajú brutálne peklo s neistým výsledkom, a väčšina z nich končí ako trosky. Tešil som sa na nejakú drsnú jazdu, keďže autorka zažila tento dril na vlastnej koži už od detstva, takže je to príbeh dosť autobiografický. Napokon to nebolo až také peklo...Celé je to písané viac menej akoby denník mladej baby, ktorá prichádza do Prahy na konzervatórium študovať balet už od veku 11 rokov... okrem zákulisia baletného študia a sebetýrania, na mňa zavanuli aj "pure devadesátky", a Praha tých časov... To bolo príjemné...Celkovo to ale nie je nejaká vysoká literatúra, skôr dobrá sociologická sonda do pokriveného baletného sveta... Je to písané jazykom rozprávačky- teenagerky; tento štýl a "cool" jazyk ma postupne trochu otravoval... Myslím, že by si to mali prečítat hlavne mladšie ročníky, a teenagerky ako výstrahu, že život baletiek je v podstate dosť veľký shit...
Odvrácená tvář baletu. Jak se stát odbornicí na udržení si váhy, projímadla a zvracení. Autobiografie Miřenky Čechové, která jako desetiletá odešla studovat na pražskou konzervatoř a vydržela až do konce. Což se ale nedá říct o všech jejích spolužačkách, který v mnoha případech skončily značně nevalně a doslova poznamenaný na celej život. Fyzicky i psychicky. Nic éterickýho a pohádkovýho. Zdeformovaný chodidla, strhaný nehty, kyčle zničený extrémními rotacemi, artróza a stav, kdy třicetiletá tanečnice má klouby a vazy jako běžná šedesátnice. Bolest, dřina i léta tvrdých diet. Co se týče knížky samotný, byla jsem ráda, že jsem u konce. Všechno to baletní martyrium bylo popsáno dost okrajově a podstatná část byla jen o paření, “smažení” a ládování se kdejakým sajrajtem. Knižně pod očekávání, v podstatě se mohlo jednat o život na jakýmkoliv jiným intru v Práglu.
Hodně realistická a drsná zpověď baletky. Tušila jsem, že studium baletu nebude žádný med, ale tohle mi dokonale sundalo růžový brejle.
Drsný svět studentek konzervatoře v divokých devadesátkách. Tohle se nečetlo lehce. Nikdy jsem neměla naivní představy o tom, že stát se baletkou není procházka růžovou zahradou a tato kniha mě v tom víceméně utrvdila. Já jsem si v tom věku ještě hrála s Barbie a tam už se pomalu rozjížděl alkohol, drogy a sex. Moje dcerka rozhodně baletka nebude..
Silný příběh z baletní školy... Jako matce se mi to četlo těžce, i když je to velmi dobře napsané.... Černá strana baletních bílých dresů je opravdu zvrácená, proti přírodě a lidskosti...
Kniha dokáže upoutat hned po pár stránkách. Naprosto mě pohltila a já se od ní nemohla odtrhnout. Dala mi možnost nahlédnout do drsného zákulisí tak ladného a křehkého stylu tance, jako je balet. Představila mi hrůzy, o kterých jsem neměla ani ponětí. Přinutila mě vžít se do hlavní postavy a cítit s ní, díky stylu psaní. Autorka totiž promlouvá přímo k vám, předstírá, že to právě vy jste ta baletka, která dobrovolně snáší tolik bolesti každý den, aby si splnila svůj největší sen. Celé mě to naprosto uchvátilo a já se jenom ptám, proč to má zatraceně tak málo stran. Nejraději bych si hned teď přečetla knihu znovu. Pravděpodobně to stejně v nejbližší době udělám. V příběhu je skrytých mnoho emocí, až jsem si říkala, že to autorka určitě musela prožít na vlastní pěst, protože něco tak fascinujícího, ale zároveň bolestivého, si přece člověk nemohl jen tak z patra vymyslet. Avšak stejně nechápu, že se toto prostě děje. Že tak mladé dívky plné života dokážou tak rychle zlomit. Vtlouct jim do hlavy, že nejsou a nikdy nebudou dost dobré. Že váha 50 kg při 165 cm je moc. Že mají držet pusu a poslouchat rozkazy, jinak to nikam nedotáhnou. Na závěr - nenajde se zde snad nic co bych knize vytkla. Jednoduše nemám slov...
,,Seberou ti víru, seberou ti odvahu, sebevědomí, osobnost. Zredukujou tě na výkonnou robotickou hračku. Stejně jako všechny ostatní."
Nevěřím, že kdyby si tuhle knihu přečetla jakákoliv matka malé holčičky, ještě by ji někdy chtěla dát na ten krásný a vznešený balet. Ale rodiče jsou různí, pravda, a dítě může mít i člověk, který by ho možná vůbec mít neměl. Syrová výpověď o bolesti, beznaději, nenávratnému pokřivení dětské duše, předčasné dospělosti a zároveň nevyzrálosti až do dospělého věku. Slova se sypou přímo a naléhavě, bez kliček a jinotajů, autorka nikoho nešetří, a nejmíň ze všeho sebe. Jak to, že takové dílo uniklo pozornosti Magnesie Litery???
Z jedné strany vtipná a svěží, z druhé surová a kapku vyčerpávající. Baletky jsou i nejsou o baletu. Je to hlavně o dospívání, hledání vlastní cesty, sebe sama, experimentování. Ano, balet v tom hraje důležitou roli, ale i tak je spíš pozadím, možná snad jevištěm, kdy ve skutečnosti sledujeme život obyčejné dívky (baletky), která se snaží zjistit, kdo doopravdy je a co od života vlastně chce. Balet vlastně nenávidí a zároveň miluje. Je to bolest a úspěch. Sebenenávist a dokonalost. A nakonec snad rovnováha?
Kniha se mi četla velmi dobře, prakticky jsem se od ní nemohla odtrhnout. Určitě ji doporučím dál.
Kniha Baletky je jednou z mála knih o baletu a baletním prostředí jako takovém a o tom jaké to prostředí dokáže být a jak ho vnímá citlivá dospívající duše.
Dokud ji člověk nepřečte, neměl by soudit! Po vydání této knihy se v baletní obci strhla obrovská vlna nevole “co si to Miřenka Čechová dovoluje, takto mluvit o své Alma Mater”... ale popravdě, četl někdo z těchto “stěžovatelů” tuto knihu? Obavám se, že nikoliv. Protože v této knize je vystihnuto přesně to, co se na konzervatoři děje. Co se děje v člověku, když studuje tento obor, co prožívá dospívající duše pod tlakem a stresem z neustále omílaných chyb. Po neustálých výtkách ohledně špatné postavy, nedostatečných dispozic, malého talentu či slabé vůle... člověk se může přetrhnout a pořád je to málo. Na jednu stranu to člověka posune a zocelí, ale nenesou si pak všichni nějaké (jakékoliv) následky a jisté pochyby o sobě samých?
Přečetla jsem knihu jedním dechem, je napsána opravdu strhujícím způsobem.
Za mě je to jeden z kandidátů na Knihu roku a určitě stojí za zmínku i obálka, kterou jsem bez váhání nominovala na Obálku roku!
Gratuluji Miřenko Čechová! Well done!!!
Baletky mě opravdu příjemně překvapily. Knížka mapuje cestu jedné slečny v 90. letech za snem stát se baletkou. Líčí, co všechno to obnáší, dobré i špatné, také tehdejší dobu. Přestože knížka popisuje 90. let a oblast baletu, v mnohém se dá přenést i na dnešní dobu a sny úplně jiného rázu, za kterými se mnohdy ženeme. Tahle knížka přiměje čtenáře k zamyšlení nad sebou samými. Jako náctiletá jsem hltala knižní série o mladých baletkách a i takhle knížka se mi moc líbila, takové baletky pro dospělé, kde si každý můžeme najít to své. Knížka je skvěle načtena v audioverzi Terezou Dočkalovou, od této interpretky jsem poslouchala už více knih, ale v u této vyloženě zazářila. Baletky vřele doporučuji všem, co právě hledají samy sebe.
Silné čtení, zajímavý záznam, co všechno stojí za baletním uměním, které hraničí s bojem o život, o svou vlastní existenci.
Tak trochu na téma "Lesk a bída baletního života". Dost deprimující pohled na to, čím je vykoupen úspěch, obdiv, pocit naplnění - pokud tedy přijde, což, jak kniha ukazuje, nemusí být pravidlem. Autorčin styl je neotřelý, vypravování v různých podobách se střídá s deníkovými záznamy. V nich je obsaženo z mého pohledu to nejděsivější - pocity odloučenosti, vnitřního osamění a urputná snaha (desetiletého dítěte) nevzbudit u rodičů pochyby o bezstarostnosti a duševní pohodě. To je podle mě alarmující víc než popisované metody výuky a způsoby jednání s budoucími baletkami.
Baletky
Je mi to líto, ale tohle byla ztráta času. Nebýt čtenářské výzvy knihu zaručeně nedokončím. Během celého čtení jsem se trápila s DU formou, která mi i vzhledem k tomu, že šlo o soupis vzpomínek mladé dívky, přišla přinejmenším podivná. Připadalo mi, že autorka tuto formu používá jako kamufláž omezených jazykových prostředků, kterými disponuje, a snaží se ozvláštnit banální věty.
Ještě horší byl nespisovný jazyk. Obecně vzato vnímám literaturu jako součást kultury, umělecký projev, a proto pokud někdo užívá ve svých dílech takto vulgární mluvu mimo přímou řeč, mělo by to mít nějaký hlubší význam. Šlo by to chápat jako kontrast k ladnosti baletu, ale bohužel o něm vlastně tato kniha ani nebyla.
Celkově jsem při čtení měla stálý pocit roztříštěnosti, vulgarity a kouřového dýmu (mohl to být samozřejmě záměr).
Ke všem předchozím výtkám bych asi dokázala být schovívavá, kdyby závěr pro mě neznamenal takový úpadek. Autorka popisuje své sny stát se slavnou baletkou, vystupovat na jevištích všech významných divadel světa, a poté zcela bez vysvětlení tato touha mizí bez nějakého smyslu. Tím pro mě vlastně celá kniha ztratila jakýkoliv význam.
Paní Čechová je jistě významnou osobností tanečního světa, ale podle mě spisovatelkou není. Dozvíme se hodně o tom, že balet bolí a že žít od svých deseti let sám bez dozoru rodičů v Praze během divokých devadesátých let není zrovna nejlepší nápad, ale nic o baletu, nic o důvodu všech těch útrap, nic o baletkách, nic o nitru. Teda alespoň já ne. Možná jsem to jen prostě nepochopila a autorce křivdím.
Po dočtení jsem velmi vděčná za své rodiče, kteří by nic takového nikdy nedopustili a znovu jsem si uvědomila, jak je důležité mít ráda sebe sama i své tělo. Protože tohle dělat sám sobě je opravdu smutné. Jak může kdokoli říkat malým holčičkám, že jsou hnusné a nejsou ničím? Nepochopím.
"Jsi špatná. A budeš nechutná. Budeš zabalená jako bezďák v tunách hadrů, abys už nikdy v životě neviděla svoje tělo, a bude ti jedno, že se válíš ve svejch vlastních ožraleckejch zvratkách, dokud to ze sebe všechno nevybliješ."