Banánové dítě – Vietnamka v české džungli
Duong Nguyen Jirásková
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353121/bmid_bananove-dite-vietnamka-v-ceske-dzu-E0T-353121.jpg
3
60
60
Jsem banánové dítě – zvenku žlutá, uvnitř spíše bílá. Na svůj žluto-bílý svět se snažím dívat s nadhledem a psát o něm lehkým perem. Politicky nekorektní (sebe)ironie, švejkovský humor, nadsázka, prořízlá huba, která by ve Vietnamu byla okamžitě zalepena izolepou – to vše tvoří moji osobnost a knihu. Ta obsahuje dvacet příběhů z mého života. Píšu o svých rodičích, o tom, jak mě vychovali. Píšu o tom, jak jsem se s tím, jak mě vychovali, prodírala životem v české společnosti. Píšu také o tom, jak jsem si v životě nevěděla rady a chtěla to vyřešit útěkem do Francie. Píšu o hledání muže, o vyhazovu z práce, o depresích a mániích, o Vietnamu, o babičce, zkrátka o všem, co se mi z dnešního pohledu zdá pro můj život důležité. K některým zásadním událostem přidal svůj pohled na věc můj český muž. O autorce: Papírově jsem čistokrevná Vietnamka, ale míchá se ve mně jak asijská, tak evropská kultura. Jsem totiž Vietnamka made in Czechoslovakia. Byla jsem počata v Litvínově, narodila jsem se v Hanoji a v osmi letech jsem se s rodiči odstěhovala do východních Čech. Bydlím s českým manželem v Lysé a od narození mám na hlavě dvě lysinky. Miluji švejkovský humor, nadsázku a politicky nekorektní sarkasmus skoro stejně jako stračenky z Českého ráje a cukrovou třtinu z hanojského trhu.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem si přinesla po čtyřhodinové exkurzi Sapy, kde jsme měli vietnamskou průvodkyni a rozdíly kultur byly hlavním tématem. Kniha v pohledech na rozdílné kultury pokračuje. Někdy jsou rozdíly úsměvné a někdy až nepochopitelné. Knihu doporučuji přečíst, čte se příjemně a rozhodně je zajímavá.
Rozverné i vážnější příběhy ze života mladé Vietnamky žijící od 8 let v Čechách. Zajímavé poznatky o vietnamských, zejména rodinných, tradicích. Vyprávění autorky je oživeno náhledem jejího českého partnera na stejnou situaci. Oba mají mé sympatie - přeji hodně štěstí celé rodince!
Velice zajímavý pohled na vietnamskou komunitu z pohledu druhé generace, kde se v člověku sváří boj o identitu, jestli je vlastně Vietnamec nebo Čech. Děkuji Duong, že se s námi podělila o svůj příběh.
Velmi upřímná zpověď. Dobrý nápad toho, kdo dělal korekci, nechat některé věty tak, jak je napsala autorka, i když to zní nečesky. Například některá přirovnání nebo větná skladba. Dodává to na autentičnosti. Je to lehké čtení, někdy s lehkou a někdy s těžší tématikou. Doufám, že se dočkáme pokračování.
Zajímal mě náhled do vietnamské komunity v ČR - a to se povedlo. Autorka mohla jít klidně více do hloubky a do větších detailů.
Pár kapitol téma zbytečně naředilo (Francie, bipolární porucha, příprava na svatbu). Ale ne, že by to nebyla zajímavá témata ... každé z nich by bylo na další knížku.
Na začátku mi hodně věcí nesedělo, např. Duong tvrdí, že byla vychovaná k poslušnosti a že Vietnamci jsou houževnatí, to by čtenář i čekal. Přitom není ani poslušná, ani vedená k velké zodpovědnosti. Naopak první půlku knihy se jeví jako sympatické, ale labilní telátko, co se při každém neúspěchu zhroutí (A to doslova, tu část skoro bolí i číst, i když si třeba klepete na čelo, jak si ještě ve svém věku mohla myslet, že jí všechno půjde ze dne na den).
Ale časem jako by přišla na to, za jaký konec svůj příběh vzít, abychom ji a její zázemí a původ lépe chápali, a zbytek knihy tak lépe splnil svůj účel.
Z Jakuba mám dojem, že se v knize i v její hlavě vsugeroval do role zachránce. Ale ke konci taky trochu zmoudří.
Celkově mohli ty kapitoly trochu uceleněji seřadit, a byl by z toho i skvělý film.
Knížka byla velmi pěkně napsaná. Získala jsem z ní spoustu zajímavých postřehů. A přeji Duong a Jakubovi, ať jim to vydrží navěky. :-)
Čtivá, zdánlivě lehká četba, která však obsahuje hluboké postřehy a přináší i postřehy o Vietnamcích samotných včetně jejich komunitě u nás. Přečetl jsem s radostí a jistým odlehčením.
Odpočinková kniha, která se k ustupující mononukleóze náramně hodí. Nenáročná četba pro nenáročného čtenáře - který odpustí i jisté nelogičnosti ve stavbách vět.
Co se námětu týče, tak se nedomnívám, že by problémy autorky byly způsobeny tím, že je se jedná o Vietnamku v české džungli, vlastně bych řekla, že to, co prožila ona, v různé míře intenzity prožívá každá hodná holčička/žačka, která se musí srovnat s nesnesitelnou lehkostí bytí.
Formou krátkých kapitol jsem se dozvěděla něco o autorce, která se v určitých chvílích dívá zpět do minulosti a vyhodnocuje své životní situace, ale také něco o tradicích a zvycích Vietnamské komunity, i když spíše jen povrchně. Přesto dost na to, aby mě to zaujalo a v budoucnu si zkusila nějakou knihu s touto tématikou vyhledat. Kniha je trochu ve stylu "neurazí, ale ani přehnaně nenadchne", přesto nemám pocit ztráty svého času, jako u několika jiných knih. Za mě v pohodě.
Knížka sice celkem utíkala, ale tak nějak mi nic nedala. Možná jsem měla moc velké očekávání, ale nebylo tam nic nad čím se člověk pozastaví, něco nového nebo vtipného. Příběhy skáčou namátkově sem a tam až je z toho člověk občas zmatený. Prostě to tak nějak uplyne a pocit z toho je naprosto neutrální. Na to, že jsem žena, tak musím říct, že emoční výlevy Duong mě občas stejně zarážely. Měla jsem chvílemi pocit, že čtu o patnáctileté holce na vrcholu puberty a ne dospělé ženě, která už by se trochu měla umět krotit, když se svými hormony žije tolik let.
Slabé jak Skotův deset let máchaný pytlík s čajem.
Přemýšlím, kde začít. Tak snad na začátku. Přebal, podtitul, zadní strana, prolog - to vše slibovalo upřímný, zábavný a ironický pohled do života české vietnamské komunity navíc ozvláštněný komentářem českého manžela (což samo o sobě je dost zajímavá věc).
Hned první kapitola mě ale vyvedla z omylu a vrátila pevně na zem. Kdepak zajímavé dílo talentované autorky. Jen další titul z pera člověka, jenž nemá ještě co vyprávět (a to, co by vyprávět mohl, buď vyprávět nechce nebo to zkrátka neumí). Duong by byla ráda talentovaná spisovatelka, ale není. Myslí si, že je nekorektní a hubatá, ale není. Možná její články na blogu vyznívaly jinak, líp a zajímavěji, ale knihu nemá šanci utáhnout. Dialogy jsou strašlivě toporné, témata podivně namíchaná, o české vietnamské komunitě se v zásadě nedozvíte absolutně nic nového, zato se toho dozvíte hromadu o autorce a jejím příteli/manželovi. Většinou to, co nechcete vědět ani o známých, natož o cizích lidech. Třeba kdy chodí na záchod, jak menstruuje, kdy (a skoro i jak) splodili první dítě, Jakubovu sexuální i finanční historii a hromadu dalších, extrémně osobních věcí - čili skvělá duševní potrava pro voyery moderního věku. Jenže mně to přijde spíš jako samoúčelný exhibicionismus.
Autorka na mě na střídačku působila jako pipinka, která si myslela, že na ni čeká Pulitzer jenom proto, že je ochotná napsat, že si nikdy nevezme Vietnamce, a která se zhroutí poté, co jí někdo zkritizuje blogísek, a jako vcelku sympatická holka, která má ráda svoji rodinu a třeba až jednou dospěje, bude z ní fajn ženská.
Absolutně jsem nevydýchala jejího muže, jeho názory, způsob, jakým se vyjadřuje (jde údajně o vyžehlený přepis, no to potěš koště) a to, jak sám sebe prezentuje. Perličky o představách, jaký to je, mít děti, který ze sebe sypal během prvního těhotenství, můj dojem jen potvrdily (jak vám totálně rozloží život, jak jsou drahý - rozumějte finančně nákladný, jak se chtěl nechat "vykastrovat" (LOL! To asi ne, ne?), jak vám zničí partnerský život a že se prostě kdyžtak holt rozvedou (he? Tak s tímhle jít do rodičovství, to je na metál!) atd. - a bonusový bludišťák za zcestnou úvahu, že odsávačka na nudle je volovina).
Stručně: Tohle mělo zůstat buď doma v šuplíku nebo v nějaký složce v počítači anebo na nějakým blogu. Za tři sta korun, což je doporučená prodejní cena, si raději kupte cokoliv jiného.
Dovětek: Chyby v češtině (vedle zmiňované tchyně je to hromada podivných nečeských vazeb např. "byly dny, kdy jsem nevycházel z postele") jdou na vrub redaktorce a jazykové korektorce, to bych autorce snad ani nevyčítala. Jako vážně, dámy? Vážně? Za TOHLE si berete honorář?
Kniha mě zklamala. Čekala jsem, že každá kapitola bude protkána zážitky vietnamky, která žije v Česku. Objevují se zde i kapitoly, které s tímto tématem vůbec nesouvisejí. Popsané události by se mohly stát komukoliv.
Ideální "MHD čtivo". Slibovala jsem si "vietnamštější" příběh, ale jak autorka sama píše, ona sama je "uvnitř spíše bílá".
Setkáváme se zde s četnými situacemi každodenního života nijak nedeterminovanými národností, odlišným etnikem či kulturou. Za mne tedy nedostatek tzv. asijského pohledu, což mi slibovala obálka a název Banánové dítě.
Když odhlédnu od zmíněného nedostatku, cením si kupř. kapitol, kde se autorka nebojí jít do hloubky (s holou kůží na trh) a popsat s autentičností vlastní každému, kdo se v podobné situaci kdy nacházel, tzv. pracovně-kreativní dno, deziluzi z pracovně nenaplňovaného života a z ní postupně plynoucí apatii až depresi.
Autorka je nadmíru upřímná, vyprávění střízlivé. Tedy pokud se vrátím k tomu, co jsem psala výše, kdyby měla kniha jiný přebal a název (neprodávala se jako kniha české Vietnamky), přidala bych hvězdičku až dvě. ;)
Příjemná knížka, dobře se četla. Osobitý náhled do vietnamské kultury. Pokud autorka vydá další knihu, určitě si přečtu.
Mně se kniha líbí bez výhrad. Autorka je mi sympatická, tak jako i většina její komunity. Navíc má vazby k Českému ráji. Jedinou připomínku bych měla ke slovíčku tchýně - správně je to bez čárky, jenže to ví i málo našinců :-) čímž jsem si nejspíš odpověděla na to, zda její tchyně je má bývalá úžasná profesorka češtiny :-)
Dalo by se říct - otevřená zpověď vietnamské dívky, která se musí vyrovnávat se syndromem střetu světa dvou odlišných kultur, - její rodné vitenamské, a české, která ji obklopuje a formuje od dětství. Oceňuji otevřenost vyznání, které muselo být pro asijskou dívku zvláště obtížné, neboť asijská kultura velí zachovávat společenské dekorum za každou cenu. Duong nám tak ukazuje, že je holka jako každá jiná, která má občas trable se svým životem. Čtvrtou hvězdičku přidávám za řadu zajímavých interkulturních postřehů ze života Vietnamců. To mě prostě baví a zajímá :) Příjemné čtení obohacené o názor "z druhé strany", tedy o pohled autorčina manžela Jakuba. Úsměv na tváři vyvolávaly Jakubovy pokusy naučit se vietnamštinu. Nezvládnutí absolutně odlišného jazykového systému může přivést člověka do prekérních situací, kterým je lépe se zasmát :)
O vietnamské mentalitě:
"Dobře se uč. Poslouchej paní učitelku. Vyber si kroužek. Vyber si doučování.Vyber si školu. Vyber si zaměstnání. Vyber si kariéru. Vyber si život. A pak vyhoř. Protože tohle všechno za tebe vybírají rodiče, ostatní rodininní příslušníci, případně jejich moudří kamarádi. To všechno, protože člověka ve Vietnamu definuje práce. Proto se klade tak velký důraz na školu a budoucí kariéru. Jenže to může vést k tomu, že člověk dělá celý život něco, co ho vlastně nebaví. Že se stylizuje do něčeho, co vlastně ani nechce, a na konci se třeba i rozsype, protože ten tlak prostě nevydrží..."
Moc se mi líbily ilustrace,kniha už méně,ale i přes to,za přečtení stojí.Prostě poněkud držkatá Vietnamka si splnila sen a napsala vcelku milou knihu.60%.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Banánové dítě – Vietnamka v české džungli |
| 2015 |  Čeština je i můj jazyk - Sborník literární a tvůrčí soutěže |
Podle recenzí jsem očekávala něco jiného.
Pár zajímavých věci o tom, jak to chodí ve vietnamské rodině, jsem se dočetla, ale jinak to byl soubor soukromých událostí jednoho páru.
Dočetla jsem jen proto, že nerada odkládám rozečtené knihy