Baneovy kroniky

22.05.2020

Knihu jsem četla v angličtině, jelikož se ještě nedočkala svého českého překladu... Jelikož čtu vše všechny knihy, které se odehrávají ve světě lovců stínů, tak mě neminuly ani povídkové sbírky... Já nejsem moc povídkový typ a tato kniha má přes 500 stran, což je dle mého názoru na sbírku povídek vcelku dost... Všechny povídky se točí jak již název napovídá kolem Magnuse Banea, což je má oblíbená postava a jsem po dočtení ráda, že o něm vím něco víc, ale na druhou stranu jsem knihu četla 14 dní a nijak začtená jsem do ní nebyla... Opravdu to bylo až moc dlouhé a myslím si, že pro ostatní autorčiny knihy není úplně nutné číst tuto....

14.07.2019

Tohle pro mě bylo trochu zklamání. Magnuse mám ráda a tak jsem očekávala, že se mi bude kniha líbit, ale bohužel se žádné nadšení nekonalo. Magnus je stovky let starý a má za sebou velkou spoustu věcí. Jeho příběhy by vydaly za celé kroniky. Přesto těch opravdu silných je v knize pomálu. Většina mi připadala trochu plytká a pro Magnusův život nedůležitá. Jako bych se dozvěděla spoustu o lidech, se kterými se kdy setkal, ale ne o něm samotném. Ve většině povídek si zachovává tu svoji lehkovážnou masku.
Původně jsem si nebyla jistá, proč mě vlastně tolik povídek moc nezaujalo. Došlo mi to až teď, když jsem četla určitou část z Red Scrolls of Magic. Magnus tam mluví o tom, co se stalo s jeho nevlastním otcem, a krátce zmíní třeba i to, jak se setkal s Catarinou. Tohly byly důležité události z jeho života. Jeho flirtování s talířem v Peru mezi ně nepatřily a já netuším, proč by mě to mělo zajímat (nehledě k tomu, že celý ten vtip s tím, jak se Magnus někde opije a jiný mu pak vypráví, co provedl, byl ohraný už když byl v knize poprvé).
Co se tedy týče jednotlivých povídek:

What Really Happened in Peru (1/5):
Je to několik povídek v jedné a nedozvíme se v podstatě nic. Ztráta času

The Runaway Queen (2/5):
Tohle by podle mě bylo lepší jako kniha. Mělo to v sobě dost potenciálu, ale nějak to vyšumělo, jak to bylo krátké a nebyl prostor. Pořád to mělo rezervy, ale aspoň se tam něco dělo.

Vampires, Scones and Edmund Herondale (3/5):
Tohle sice nepochybně byl jeden z důležitějších momentů Magnusova života, protože stál u zrodu Dohody. Bohužel tenhle aspekt je jaksi odsunut do pozadí na úkor jiných věcí. Upřímně by mě docela zajímal vznik Dohod podrobněji. I tak to bylo dobré a mělo to i určitý emocionální náboj.

The Midnight Heir (4/5):
Dostáváme se k jedné z těch lepších povídek. James mě zaujal už v Tales of the Shadowhunter Academy a i když zrovna tohle bylo dost patetické, pořád to bylo zajímavé. Co mi trochu vadilo byl fakt, že tohle není povídka. Je to prolog k sérii, která bude vycházet letos na podzim. Jinak se to opravdu brát nedá, protože tenhle příběh akorát vzbuzuje otázky, ale v podstatě žádné nezodpovídá a nic se nevyřeší.

The Rise of the Hotel Dumort (1/5):
Cokoliv se tady stalo, nevydalo to na samostatnou povídku. Stačily by dva odstavce v nějaké jiné. A k tomu navíc zase není uzavřená. Ta záležitost s Camille se nezodpoví ani v pozdějších povídkách a opravdu pochybuju, že někdy odpověď dostaneme, protože si nemyslím, že by o sérii o Camille byl velký zájem. Upřímně nechápu, proč tam ta povídka byla.

Saving Raphael Santiago (5/5):
Ano! V téhle povídce bylo úplně všechno. Bylo to postavené jako doplnění už existujícího příběhu, bylo to uzavřené a emocionální. Vztah mezi Magnusem a Raphaelem je naprosto skvěle popsaný a dost mě baví. Řekla bych, že tohle pro mě byla asi nejlepší povídka z celé knihy.

The Fall of Hotel Dumort (2,5/5):
Nebylo to tak hrozné jako Rise a nějaký děj to mělo, ale pořád to nebylo nic moc. Upřímně, jak to bylo s hotelem mě v Nástrojích smrti nijak zvlášť nezajímalo. Ani mě vlastně nenapadlo, že by mě to mělo zajímat. A celá ta protidrogová kampaň byla jak z Agathy Christie a ta psala v době, kdy bylo nutné někoho přesvědčovat, že brát drogy není to nejlepší, co se svým životem můžete udělat. Ale zase jsem se úplně nenudila, když jsem to četla.

What to Buy a Shadowhunter Who Has Everything (5/5):
Dobře, u téhle jsem zaujatá :). Děj to nemá, je to spíš taková vtipná epizodka, ale zasmála jsem se a ocenila jsem i narážku na Pekelné stroje. Upřímně, kdyby se nejednalo o vztah s Alecem, asi bych to nehodnotila tak vysoko, ale prostě Alec :D.

The Last Stand of the New York Institute (4/5):
To bylo dobré. Další střípek z minulosti Kruhu, který bychom jinak asi neměli šanci vidět. A ta závěrečná scéna to krásně završila. Pořád to pro mě sice nemělo takový náboj jako ten příběh s Raphaelem, ale stálo to za to.

The Course of True Love (5/5):
To je zase proto, že jsem zaujatá :D. I když upřímně na to, že to asi bylo míněné jako menší odlehčená jednohubka, se tam toho dělo víc, než v jiných povídkách, které se tvářily mnohem akčněji. Kromě toho oceňuju cokoliv, co mi trochu víc poodhalí Aleca jako postavu.

The Voicemail of Magnus Bane (2/5):
Tohle zas nebylo úplně nutné. Kdyby to bylo v delším časovém úseku a nezaměřovalo se to jen na jednu událost, tak by to mohlo být zajímavé, ale takhle to bylo vážně moc. Zezačátku jsem se občas zasmála, ale pak to už začalo být dost trapné a únavné.