Baneovy kroniky
Cassandra Clare (p) , Sarah Rees Brennan , Maureen Johnson
Čaroděj Magnus Bane to nemá v životě lehké, protože bývá často nucen řešit problémy druhých. Jeho život je dlouhý, výčet jeho lásek ještě delší. A Magnus má dar, jak být v pravý čas na správném (někdy i na nesprávném) místě. Francouzská revoluce, prohibice v Americe nebo první velká bitva mezi Valentinem a newyorským Institutem… to všechno zažil na vlastní kůži. Za tu spoustu let se toho nasbíralo tolik, že to nikdy nestihne odvyprávět a nikdo by mu to ani neuvěřil. Ale těchto jedenáct povídek vrhá alespoň trochu světla na tuto mnohdy nevyzpytatelnou postavu. Sám Magnus ovšem nejspíš proklíná toho, kdo je vypustil do světa…... celý text
Povídky Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , #booklabOriginální název:
The Bane Chronicles, 2014
více info...
Přidat komentář
Magnus Bane je jedna z mých nejoblíbenějších postav ze světa lovců stínu. Miluji jeho humor a jeho pohled na svět. Přes všechny rány, které mu jeho dlouhý život přinesl si stále umí užívat života. V této knize se můžete s Magnusem trochu lépe seznámit a zjistit kde se v jeho životě vzala Camille nebo jaké bylo jeho první rande s Alekem. Líbí se mi i že Se Magnus proplétá všemi sériemi.
Kroniky Magnuse Banea byly super čtení, byly to krátké povídky, ale přečtené byly rychle, kapitoly byly krátké, ale čtivé. Magnus je jedna z mých oblíbených postav této knižní série, pak je hned za ním Alek, který byl i Magnusův přítel. Magnus, jakožto čaroděj, chodí dobře oblékaný, je společenský a snaží se řešit vše v klidu, ale taky to ne vždy, jde. Knížky s Magnusem a i nejlépe, s Alekem dohromady, jsou moc dobře napsané a doufám, že si od autorky, přečtu i další knížky a budou stejně dobré, jako ty s Magnusem. ;)
Magnus Bane mě baví ve všech knihách, konečně jsme se o něm dozvěděli trochu víc a pro mě to byla dobrá oddechovka :)
Povídky a povídkové knihy úplně nevyhledávám, ale tady jsem udělala výjimku, protože doplňkové knihy naopak vyhledávám v hojném počtu a jsem ráda, když mi něco dají. V téhle to bylo tak půl na půl. Některé povídky byly hrozné, jiné dokonalé a další průměrné. Dozvěděla jsem se několik informací, které mi vyplnily mezery v jiných příbězích, ale na můj vkus jich bylo opravdu málo.
Líbilo se mi, že povídky byly z různých časových období, kdy bylo moderní vždy něco jiného, atd. To mě opravdu bavilo.
Zároveň se mi tahle povídková kniha četla mnohem lépe, než Příběhy z Akademie lovců stínů ty jsem dočetla s obrovským sebezapřením. Tuhle knihu jsem více vnímala jako odpočinkovou, což mi v dané chvíli velmi sedlo.
Co mi ale opravdu vadilo, byl neustálý Magnusův hon za nějakou láskou. Chápu, že je na světě už strááášně dlouho, ale musí to být zmiňováno opravdu všude? Prakticky skoro ve všech povídkách? Já myslím, že rozhodně ne.
Za mě je to příjemná odpočinková kniha, ze které si některé příběhy přečtu klidně znovu, ale zbytek s radostí vynechám.
Tak jsem to tak tak dočetl.Některé povídky nestály zanic no slabší průměr.Ani by mně nevadilo ,že to má tolik stránek myslím,že by stačilo polovina listů některé povídky jsou podprůměrné
(SPOILER)
Tak moc miluji Magnuse Banea a tohle byla pěkná pohodová sbírka povídek s některými z mých oblíbených postav lovců stínů. Některé příběhy byly lepší než jiné, ale všechny se mi líbily, i když bych si přál, aby byly v lepším chronologickém pořadí.
Moje oblíbené příběhy:
Prokletý dědic - kde Will, Tessa, Jem byly zase chvíli spolu.
Co koupit lovci stínů, který má všechno a Průběh pravé lásky (a prvních schůzek), kde v těchto povídkách poprvé vidíme více do vztahu Aleka a Magnuse. Jak já tenhle pár miluji.
Úplně jsem dostala chuť si přečíst všechny knihy o lovcích stínů, ale na to není tolik času.
Na kroniky jsem se opravdu těšila, ale bohužel mě to nebavilo tak, jak jsem očekávala. Místy mi připadalo, že se to táhne a na další díly mě to nenavnadilo.
Magnus je jednou s nejoblíbenějších postav v celé sérii, takže pro mě byla tato kniha jako poklad. Krásné povídky dozvěděla jsem se něco nového.. Za mě stejně nejvíc alek a Magnus srcovka nejvíc.. Jsem nadšená ️ 5⭐
Povídky za mě průměrné, nic moc zajímavého jsme se z nich nedozvěděli, přesto se moc dobře četly a pobavily. Některé mi přišly dost zbytečné ale jiné doplňovaly příběhy, které už známe. Magnus je skvělá hlavní postava a vždycky si o něm ráda přečtu víc.
Tuhle povídkovou knihu jsem si vzala jako jednohubku. Obvykle mě tento typ doplňkových knih příliš nenadchne, protože informace jsou dost útržkovité nebo nejsou dostatečně informativní. Nicméně tady jsem byla spokojená i překvapená.
Kromě první povídky, která mě vůbec nezaujala a už jsem myslela, že knihu odložím, a kromě poslední kapitoly s hlasovými zprávami, mě to bavilo celé. Líbil se mi návrat do doby Pekelných strojů, kde jsem se dozvěděla pár novinek, ale nebyl to jediný skok časem do minulosti. Těch bylo mnohem více.
Sice jsem nedokázala využít každého detailu, jelikož už je to opravdu doba od toho, co jsem tyto série četla. Takže mi určitě něco uniklo a někdy jsem musela horko těžko vzpomínat, co to má zrovna být za postavu. Ale jinak myslím, že to hlavní jsem pochytila. A bylo to fajn... Rychlé, nenáročné čtení k osvěžení vzpomínek, doplnění pár mezer, občas i trochu humorné...
Po několika týdnech tu jsem s pětihvězdičkovou knihou a ohromným doporučením. Je ale dost možné, že tento popisek bude zmatený a nesmyslný, protože já jsem z této knihy naprosto odvařená a nevím o čem mluvit dřív.
Každopádně Baneovy kroniky obsahují 11 povídek ze života Magnuse Banea (překvapivě). Povídky se tak nějak táhnou z minulosti až do doby Nástrojů smrti a člověk má možnost trochu nakouknout do života této úžasné postavy.
Začněme první povídkou - co se doopravdy stalo v Peru. To byla vážně jízda, protože pokud jste četli Nástroje smrti, tak víte, že Magnus má na území Peru zákaz vstupu. V této povídce bylo hned několik důvodů, proč by tomu tak mohlo být. Tak třeba - ten idiot se opil, šlohnul někomu koberec, začal na něm lítat napříč zemí, pak doletěl do pouště a když tam pro něj přišli jeho přátelé řekl jim, že ho tam mají nechat, že prý chce začít nový život jako kaktus a začal po nich metat malé jehličky, které si vyčaroval (pak se nedivte, že se u toho směju nahlas).
Další dokonalá povídka byla šestá povídka - Záchrana Rafaela Santiaga. Rafael je upír, který se objevil v Nástrojích smrti a v Rudých svitcích magie. Je to skvělá postava (věčně naštvaný, nepříjemný mrzout, kterého skoro nejde nemít rád). Miluju jeho hlášky, jeho rozhovory s Magnusem a celkově se mi líbí, jak je jako postava napsaný.
Desátá povídka byla z doby Nástrojů smrti a byla o Alekově a Magnusově prvním rande. To bych mohla číst pořád a pořád dokola, protože ti dva spolu jsou ta nejlepší věc na planetě. Skoro jsem se cítila blbě, když jsem se u toho usmívala jak trouba, ale nemohla jsem si pomoct.
A nakonec bych ráda zmínila poslední povídku, Hlasová pošta Magnuse Banea, což vlastně byly přepsané hlasové zprávy (teda ne hlasové zprávy, ale takové to, jak někomu necháte v telefonu vzkaz, když vám to nezvedá, víte co, ne?), které Magnusovi naposílala Isabela, Simon a Clary, poté co se v jednom díle Nástrojů (myslím, že ve městě ztracených duší) rozešel s Alekem. To bylo skvělý, u toho mě záchvaty smíchu chytaly pořád. Miluju Isabelu, jak Magnusovi vyhrožuje, že mu rozmlátí dveře, nebo že ho zabije, za to, že nechal Aleka, fakt že jo.
Ostatní povídky byly samozřejmě taky naprosto dokonalé, ale ty, co jsem vám tu vypsala jsou ten pravý důvod proč si ode mě tato kniha vysloužila 5/5. Bohužel k této knize byste si měli přečíst Nástroje (nejlépe i některé ostatní série), protože stejně jako Tales from the Shadowhunter Academy má v sobě spoustu narážek na jiné série.
Magnus je prostě láska mého Shadowhunters života. Ale kniha je pomalejší a trochu jí schází napětí a akce. Povídky jako formát mi ale většinou nesedí. Takže věřím, že jestli vám ano, budete spokojenější. Stejně jsem si ji ale užila. Obzvlášť druhou půlku od období Pekelných strojů a pak chvilek s Alecem. Víc v mojí recenzi :).
Miluju Magnuse Banea, ale místy mě tato knížka bohužel nudila. Bylo v ní až moc nezajímavých míst. Chtělo by to víc akce, poodhalit tajemství z jeho minulosti. A nebo víc Aleca, ale trošku jinak než je to v knížce. Ale pořád je to svět stínů a Magnus, rozhodně to stojí za přečtení.
PŘIZNÁM SE, ŽE SE MI KNIHA ZROVNA MOC NELÍBILA, ČEKALA JSEM JISTĚ VÍC.V KAŽDÉ POVÍDCE BYLO NAKOUSNUTÉ NĚCO, CO SE OBJEVILO V JEDNOTLIVÝCH DÍLECH. BYLO TO NEZÁŽIVNÉ A CHVÍLEMI JSEM TÁPALA, ZDA SE NĚCO TAKOVÉHO V NĚJAKÉM DÍLE ODEHRÁLO
Pokud si někdo zaslouží svou vlastní knihu povídek, tak je to rozhodně Magnus Bane.
Náhled do soukromí tohoto ztřeštěného čaroděje byl skvělý. Líbilo se mi zasazení některých příběhů do reálných historických událostí.
Bane je prostě zlaťouš :)
Žádná novinka - Cassandra je nej a pro mě v českém překladu nepřekonatelná. Jediné, co mě skutečně překvapilo, trošku i naštvalo a nemůžu ocenit, je překlad Praetor Lupus. Proboha proč, i Slováci ponechali originální název a původní oslovení Praetoriani, v období té povídky to už byl oficiální název organizace vlčich ochránců a dohlizitelu, která začala přinejmenším s Woolsy Scottem, žádní Vlčí strážci, tak proč Češi musí všechno komolit? Myslela jsem, že Krasomilem se poučili..
Ale i přesto mám nutkání přečíst si Nástroje smrti znovu, i když jsem je četla poměrně nedávno..
Cassandra Clare mě opět přesvědčila, že umí psát tak, aby se člověk nenudil. U většiny povídek jsem se opravdu zasmála, autorčin humor mi sedí. I tak ale musím říct, že jsem z knihy nebyla tak nadšená, jak jsem doufala.
První věc, kterou jsem neocenila je řazení povídek. Přehlednější by bylo, kdyby byli řazeny chronologicky.
Přiznávám, že knihu jsem si pořizovala ze dvou důvodů. První je, že jsem chtěla víc Magnuse a druhý, moje potřeba mít víc Magnuse a Aleka. A vlastně existuje třetí důvod, a to ten, (SPOILER) kdy na konci Nástrojů smrti tyto povídky Magnus věnuje Alekovi. (KONEC SPOILERU)
Magnuse jsem víc dostala, ale poněkud břitce. Obzvláště první povídky nám toho moc neřekli a přišli mi takové neukončené (hlavně povídka s Jamesem Harondalem).
Celkově knihu hodnotím jako hodně lepší průměr, jelikož v druhé půlce jsem dostala zajímavé příběhy, které mi doplnili nějaké věci k sérii Nástroje smrti - začátky Kruhu, víc Rafaela a Ragnora... Ale například Camille byla zklamání, přišla mi strašně plochá a stále nevím, co na ní Magnus viděl.
Jako velmi povedené povídky považuji první rande, záchrana Rafaela Santiaga a Magnusovo setkání s Kruhem. A jelikož jsou všechny až ke konci knihy, můj názor na ní se tím dost zlepšil.
Přiznám se, že jsem od knihy čekala něco jiného. Neříkám, že to měl být ucelený životopis ve stylu - narodil jsem se, žil jsem, studoval jsem... . Ale většina těchto povídek bylo dost nezáživných a stačilo by se o dobrodružstvích zmínit okrajově v některé jiné sérii. Také mám problém s vystupováním reálných osob v takovéto fikci (viz. povídka o tom, jak zachraňuje jistou královnu). A také jsem měla trochu problém zorientovat se časově, vzhledem k již vydaným sériím. Což mi připomíná, že já bych sestavovala povídky hezky chronologicky.
Nevím no, prostě jsem čekala něco jiného. CHtělo to trochu víc "opravdového" Magnuse.
Část díla
Co koupit lovci stínů, který má všechno
Co se doopravdy stalo v Peru
Hlasová pošta Magnuse Banea
2014
Královna na útěku
Newyorský Institut - poslední zůstává
1. Čo sa naozaj stalo v Peru - C. Clare a S. R. Brennan: MAGNUS JE NAJLEPŠIA POSTAVA S KTOROU SOM SA ZA POSLEDNÉ MESIACE STRETLA. Smiala som sa doslova skoro každý odsek. Nesmierne som sa zabavila a úplne som sa do Magnusa (opäť) zbláznila. ÚŽASNÉ
10*/5
2. Královna na úteku - C. Clare a M. Johnson: tak ako sám Veľkobosorák poznamenal, mal by napísať memoáre. Úprimne a úplne som sa zamilovala do Magnusovho bohémskeho života.
4*/5
3. Upíri, čajové pečivo a Edmund Herondale: pre mňa veľmi prekvapivé priblíženie staršej generácie Herondelovcov. Prekvapuje ma, že ma to stále baví čítať a zisťovať nové poznatky. Aspoň že sa história silene neopakuje.
3,5*/5
4. Polnočný Dedič - C. Clare a S. R. Brennan: malá ukážka toho čo nás malo čakať v sérii Posledná hodina. Opäť ľutujem, že ma táto kniha čakala celé roky v poličke. Aj keď musím priznať, že nám toho veľa neprezradila. Len nesmiernu lásku medzi W + J + T o ktorej všetci vieme celé roky a to aká je Tatiana B. nesmierne šibnutá.
3*/5
6. Záchrana Raphaela Santiaga - C. Clare a S. R. Brennan: trochu nudnejšia poviedka, ktorá nám síce priblížila zrod nášho obľúbeného upíra, ale veľmi mi nedala. Taká poviedka, že neublíži ani neurazí.
2,5*/5
7. Pád hotela Dumort - C. Clare a M. Johnson: akciou nabitá poviedka plná hipisáckeho obdobia v ktorom sa kokaín sypal viac ako sneh. MI-LU-JEM. Zhltla som ju jedným dychom. Jedna z najlepších.
5*/5
8. Čo kúpiť Tieňolovcovi, ktorý má všetko (a s ktorým oficiálne ani nechodíte) - C. Clare a S. R. Brennan: toto ma veľmi pobavilo, rozcítilo a cítila som sa ako taká špongia nasiaknutá rozkošnou láskou Magnusa a Aleca.
4*/5
9. Posledný boj newyorského Inštitútu - C. Clare, S. R. Brennan a M. Johnson: zverstvá Kruhu ma každým novým príbehom viac a viac zamrazujú a začínam pochybovať o prítomnosti mozgov v hlavách jeho stúpencov.
3,5*/5
10. Práva láska (a prvé rande) - Cassandra Clare: moje srdce bijúce pre Maleca úplne pištiiiiiii. To bolo aké rozkošné.
5*/5
11. Odkazová schránka Magnusa Banea - C. Clare, S. R. Brennan a M. Johnson: aj keď si už udalosti, ktoré tu spolu súvisia, už moc nepamätám, náramne som sa pobavila.
3,5*/5
Nesmierne som sa bavila na tejto knihe a Magnus sa stal jednou z mojich najmilovanejších knižných postáv (vlastne v ton zozname bol už celé roky, ale táto kniha mu zaručila doživotné členstvo)
4*/5