Banzai! – Paměti kapitána japonské ponorky
Zendži Orita
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428284/bmid_banzai-pameti-kapitana-japonske-pon-t52-428284.jpg
4
9
9
Tato kniha má značnou historickou hodnotu. Většina z těch, kdo za druhé světové války sloužili na japonských ponorkách, buď nepřežila, nebo o svých zkušenostech nenapsala. Toto je kniha o velmi odvážném muži, který neochvějně sloužil své zemi, i když nesouhlasil, a často velmi hlasitě, s tím, jak Japonci ponorky používali. Zendži Orita je velmi hrdý na to, co během války dělal, a součástí toho bylo i zabíjení Spojenců. Kniha začíná japonským plánováním útoku na Pearl Harbor. V té době, a také v době vlastního útoku, byl Orita výkonným důstojníkem na ponorce I-15. Autor popisuje, jak se jeho ponorka na útoku podílela, včetně nasazení trpasličích ponorek, které měly vniknout do přístavu, a pak se vrátit k mateřským ponorkám, jako byla I-15, jež na ně čekaly. Podrobně líčí také útoky ponorek na Santa Barbaru a pobřeží Oregonu. Z knihy se dozvíte, jaké to bylo sloužit jako kapitán na japonské ponorce. Jak Oritu překládali z lodě na loď, jak se vyrovnával se ztrátami přátel a kolegů, jak jednal s nadřízenými. V průběhu války měl pocit, že nepoužívají zbylé ponorky účelně. Poslední čtvrtina knihy pojednává o tokko neboli sebevražedných misích. Na řadě Oritových bojových plaveb, kterým velel, se použila sebevražedná torpéda kaiten. Autor tyto akce podrobně popisuje včetně jmen těch, kdo dobrovolně zahynuli. Na konci války převeleli Oritu domů, kde působil jako ponorkový instruktor. Protože učil blízko Hirošimy, byl svědkem výbuchu jaderné pumy. Věděl, že válka už nebude trvat dlouho. Na závěr popisuje kapitulaci Japonska a krátce i svůj život po válce.... celý text
Přidat komentář
Od knihy jsem sice také očekával více, ale i tak jsem se dozvěděl spoustu nových informací (a že toho o válce v Pacifiku vím poměrně dost). Díky knížce jsem si posléze našel k některým méně známým událostem rozsáhlejší články na internetu. Slabinou knihy je autor, který prostě není spisovatel, ale od malička přísně vychovaný voják, navíc japonsky strohý co se týče vyjadřování. No a potom ty chyby, tolik jsem jich snad ještě v jedné knize neviděl. Slabší je i překlad, zejména co se týče odborných termínů z oblasti vojenství.
Je skvělé, že ještě dnes se najde někdo, kdo vydá knihu s touto tématikou. Kdysi jsem psal do jednoho nakladatelství, které vydávalo knihy o vojenských letadlech, zda přeloží a vydají i ty o japonských strojích a prý není dost čtenářů této oblasti.
Nicméně jak je tu pode mnou zmíněno, rozhodně jsem čekal více. Už jen díky podtitulu "paměti kapitána japonské ponorky". Jak zjistíte, paměťmi se asi myslí shrnutí ponorkové války v pacifiku a to dost jednoduchým popisem. Opravdu zde chybí jakákoliv snaha popsat do detailu život na ponorce, autorovy mise či alespoň nejzajímavější akce. Vše je podáno stylem - vyplula, zpozorována, potopena. Bohužel. Stránek má kniha dost, ale tak nějak vyzní naprázdno.
Kapitolou samo o sobě je navíc šlendriánské první vydání plné gramatických chyb, neúplných slov, nedokončených vět či nepřesností v označení ponorek. Nakladatelství sice má u tohoto titulu na svých stránkách omluvu s vysvětlením některých vět, ale rozhodně ne všech a už vůbec nevěřím, že je to ,softwarová chyba'.
Jako nebylo to špatné, informačně obsáhlé a celé se to četlo docela dobře. Maličko mě ale chyběl větší popis, nebo vykreslení - přiblížení - atmosféry života na japonské ponorce. Moc historek ze života v japonské ponorce tak nečekejte.
Očekával jsem to trošku jiné, ale na druhou stranu taky mi mohlo dojít, že mezi japonskými ponorkáři eso typu Kretschmera nenajdu už jenom kvůli stylu nasazení ponorek. Na druhou stranu tato kniha přináší japonský pohled na 2. světovou. Popis plaveb je hezky zasazen do zjednodušeného popisu bojů v Pacifiku a díky tomu, že se jedná o japonský úhel pohledu tak přináší občas zajímavé postřehy.
Četbu jsem si užil i přes určité chyby, která editorovi utekli. A osobně bych knihu klidně doporučil.
Banzai! – Paměti kapitána japonské ponorky
Japonských autobiografických knih z pacifického bojiště druhé světové války v češtině je jako šafránu, a o to více jsem titul o japonských ponorkářích ocenil. Kniha obsahuje spoustu nových informací a svérázných autorových pohledů na věc. České vydání sráží překlad, jazyková korektura a chyby v datech, a že jich tam je – ale i tak, díky za ni nakladateli. Autorský styl nedosahuje kvality Nepotopitelného kapitána Hara Tameichiho a už vůbec ne skvěle sepsaných vzpomínek Saburo Sakaie Zera nad pacifikem.