Prokletí zlaté lebky

19.06.2024

Ďalšia masívna, fajnová nálož retro conanoviek od Marvelu z rokov 1973 - 1974, tentokrát čísla 27 - 42. Menej bonusov, ale nevadí. Mám slabosť pre horor a HPL a zdá sa mi, že tretí retro omnibus od Comics Centra je asi najviac spomedzi všetkých ladený práve do hororu, mystériá a sveta pripomínajúceho práve svety divného pána z Providence. Do bronzova opálený kulturista sa stýka s príšerami od výmyslu sveta, ako i s vnadnými ženami, ktoré mu síce dlho odolávajú, ale napokon budú chcieť byť oplodnené. Za redakciu a celkový kus dobre odvedenej vydavateľskej makačky 4*, ale príbehy ma (paradoxne napriek lovecraftovskému ladeniu) nudili a nejak extra ma nebavili čítať, preto som dlho zvažoval možnosť, že dám „len“ 3*. Potom som si ale povedal, čo blbneš, v deväťdesiatkach by si za takéto omnibusy plné čarodejníkov, démonov, bezmenných bohov, oblúd z hlbín oceánov, zabudnutých, mrazivo opustených miest uprostred púští, čerkokňažníkov a súbojov dal palec na ľavej ruke a navyše pozri aká je to fakt krásna zbierka, ak to teda CC dorazia do úspešného konca (verím, že dorazia). Takže 4*. ale od štvorky už možno začnem byť predsa len v hodnotení trošku prísnejší.

18.05.2024

Pecka. Moja úplne najobľúbenejšia komiksová postava Conan v starých, ale dobrých príbehoch. Skvelá kresba, či už Johna Buscema alebo Neala Adamsa sa veľmi hodí k tomuto rozzúrenému barbarovi a jeho dobrodružstvám, ktoré ma úplne dostali a moje obľúbené fantasy žánru meč a mágia má tu skvelé zastúpenie.

11.01.2024

Na třetí díl této archivní kolekce jsem se těšil. Kdysi jsem se četl Conana, který vyšel u Barlow Comics, a přestože to bylo příšerně vytištěné, tak bylo evidentní, že John Buscema Conana umí. V předchozí knize jsme dostali ochutnávku a tady jsme dostali Johna Buscemy pořádný nášup. Chvilku jsem přemýšlel, jestli mi přece jenom nechybí kresba Barryho Smitha. Říkal jsem si, jestli těch prázdných pozadí není nějak moc. Ale ne, nechybí a není. Buscema zkrátka umí a na jeho Conana se dobře dívá. Přesto si myslím, že byl v této knize překonaný, a to Nealem Adamsem v povídce Prokletí zlaté lebky, která dala jméno celému tomuto svazku. Adamsova kresba a práce s panely posunula tu povídku na úplně jinou úroveň. Ale k tomu se ještě vrátím.

I přes veškerou mou chválu výtvarné stránky musím zůstat s hodnocením této knihy poměrně nízko. Důvod je jednoduchý - příliš krátké a generické povídky. V předchozí knize jsem si chválil, jak na sebe téměř všechny povídky navazují a působí dojmem souvislého děje. Tak to mám rád. Tady je jenom jeden příběh delší, a to příběh z Kitaje tvořený povídkami Ohnivý vítr tajuplné Kitaje, Zkouška sedmi mečů a Svůdkyně z ohnivé věže. Ale to je všechno. Všechno ostatní jsou zcela izolované krátké povídky. Občas se v některé z nich objeví zajímavý moment, ale to nestačí. Většinou jsou tak krátké, že než začnou bavit, tak skončí, a jsou děsně generické. Jednou z mála povedených izolovaných povídek je již zmíněné Prokletí zlaté lebky. To mi připadalo poměrně dobře napsané a ve spojení se skvělou kresbou Neala Adamse to byla zábava.