Barevné větry
Vsevolod Ivanov (p)
Druhý z cyklu partyzánských příběhů z doby občanské války na Sibiři zachycuje skutečně události z let 1918-1919 na Altaji. Zaujme jak rušným dějem a novými typy některých hrdinů, tak kresbou nezvyklého přírodního a krajinného prostředí. Předmluvu "Básník revoluce a radostného života" napsala Naděžda Slabihoudová.
Literatura světová
Vydáno: 1962 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Cvetnyje vetra
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1958 | Obrněný vlak 14-69 |
1964 | Fakírova dobrodružství |
1981 | Tuláci |
1962 | Barevné větry |
1975 | Zkáza železné divize |
Původně jsem si myslel, že barevné větry jsou o dovednostech sibiřských rusů, kteří si dají kysané zelí, vodku, kvas a pak mají barevné větry. Jenže je to trošku jinak.
Místo - Sibiř, Altaj
Doba - špatná
Bolševici už jsou na světe, ale na tomhle místě je špatná jakákoli jiná doba. Jako ve většině ruskejch příběhů se na vsi kdesi v pustině chlastá vodka po kýblech, mlátěj se ženský(třeba proto, že se jim nepovedlo sehnat kořalku) a dovednost číst a psát je jenom pro kretény.
Snad na každý druhý stránce něco smrdí. Rusové tam seděj a smrděj jim tam zaječí kožky. Já bych řek, že vzhledem k tomu co tam dělaj jim spíš smrděj předkožky a zakyslý spodky.
K tomu se tam potloukaj kyrgizové a banda rudejch, tak se tam vraždí a do toho chlastá. A jak je rusko velký, tak ani nikdo neví, kdo je teď u moci. jestli maj cara, nebo ne a kdo to vůbec je, nikdo nic neví a ani to neřeší, dokud je co zabíjet a pít.
Polní soudy taky docela dobrý. Zabils ho? Ne, to byl tamten. Toho tu teď ale nemáme, tak odprásknem tebe místo něj.
Začátek co se vleče a spoustu smradlavejch věcí vyvažuje, že to pak nabere koule a na nějakejch stránkách i něco voní. Ženský to ale nejsou, jsou spocený a smrděj stejně jako chlapi.