Barevný závoj
William Somerset Maugham
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37327/mid_barevny-zavoj.png
4
247
247
Kitty se musí neodkladně vdát. Proto si bere seriózního doktora Waltera, se kterým odjíždí do Šanghaje. Protože se tady ale Kitty nudí, najde si milence. Walter nevěru odhaluje a jako pomstu přijímá práci v odlehlé čínské vesnici, kam bere Kitty s sebou. Teprve tady se mohou naučit jeden druhého chápat, milovat a odpouštět... Kniha byla roku 2006 zfilmována s Naomi Watts a Edwardem Nortonem v hlavních rolích.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1929 , MelantrichOriginální název:
The Painted Veil, 1925
více info...
Přidat komentář
Docela nenápadná kniha, která se čte velmi dobře. Je znát období vzniku, to se ještě nepsaly strhující bestsellery, ale spíš klidnější knihy s poučením. Sledujeme cestu ženy Kitty, která se provdá ne z lásky, aby nebyla na obtíž rodičům, a prakticky se nudí. Je totiž s manželem na cestách v anglické kolonii - Číně. Reálie a příběh je dost působivý, jsem zvědavá na filmové zpracování. Kitty se zaplete s povrchním milencem, ale jeho charakter objeví, až je donucena manželem se přemístit do míst, kde řádí cholera, dále do vnitrozemí Číny. Tady pomáhá jeptiškám, které se starají o nemocné a pomaloučku probíhá změna v myšlení a náhledu na svět i u ní. Změní se i její náhled na manžela - nemiluje ho, ale váží si jej. Nebudu prozrazovat děj, ale byla jsem nespokojená, že jedna z hlavních postav zemře. Asi chápu autorův záměr, v místě, kde zuří cholera, by to člověk asi i nakonec čekal, ale...
No, rozhodně doporučuji k přečtení, ale zase to není oddechovka, ačkoliv jsem si ji v knihovně půjčovala právě s tímto záměrem po přečtení anotace na obálce. Kniha u nás vyšla jen 2x, což je škoda a docela se divím.
Určitě se podívám také na filmové zpracování knihy. Od autora už mám připravené ke čtení další knihy.
Zpočátku mi to přišlo takové plytké, skoro červená knihovna, ale nechápala jsem Kitty ani Waltera. V polovině knihy se vše změnilo. Dochází k (pro mne) nečekaným zvratům. Zacetla jsem se a obdivovala hlavní hrdinku, jak dokázala prohlédnout. Spoiler: Já být zvyklá jako ona na luxus, tak bych to nejspíš psychicky ani fyzicky nedala - práci v klášteře, daleko od rodiny, bez někoho komu na vás záleží, v jiném stavu (a nevědět s kým), vnimat utrpení sirotků a cítit všudepřítomnou smrt...
Na Maughama jsem si brousila zuby už dlouho, vlastně od náhodného zhlédnutí filmu s E. Nortonem a N. Watts(ovou). Jen jsem se bála, jestli kniha nebude horší, protože k tomu nebudou hrát ty báječně melancholické melodie od Erica Satieho... Long story short - kniha byla skvělá, jen ten závěr mě zklamal (a to si nepamatuju, jak dopadl film!). Maugham je skvělý pozorovatel, který díky detailům dokáže zachytit dobu, atmosféru, vztahy i nejniternější pocity. Bavilo mě nahlížet do mysli Kitty, i když ne vždy se mi líbilo, co jsem tam objevila. Jak už tu psal někdo přede mnou, škoda že víc prostoru nebylo věnováno taky Waltrovi - bstal by se pak pro mě asi životnější postavou, ne jen Kittiným doplňkem na její cestě k životnímu zrání.
Nejdříve jsem zhlédla film a poté zakoupila knihu. Čtení bylo velice pohodové, kniha je psána pěkným jazykem, obsahově přiměřeně propracovaná (vzhledem k počtu stran). Je ovšem celá psána jen z pohledu hlavní hrdinky Kitty, což mi přišlo trochu škoda, protože mi tam chyběly niterné procesy i dalších zúčastněných, přinejmenším manžela Waltera. Díky tomu se mi ostatní postavy zdály být cizinci a působilo to mírně jednostranným dojmem. Na druhou stranu to dávalo volnost představivosti čtenáře a bylo zajímavé sledovat charakterový vývoj hlavní hrdinky. Konec je velice pěkný, emotivní. Překvapilo mě, že vztah Kitty k manželovi zůstává po celou dobu (co se lásky týče) prakticky nezměněn, ač z filmu jsem měla dojem, že si ho snad nakonec přece jen zamilovala. V knize to tak není. Stojí však za přečtení. Moc se mi líbilo líčení cizokrajného prostředí a Kittino působení v klášteře a to, jaký na ni měl život jeptišek vliv.
Křehký příběh jednoho manželství. Na knize je znát, že byla napsána už téměř před 100 lety. Myslím, že dnešní vztahy nejsou tolik svázané společenskými očekáváními a konvencemi. Hlavní hrdinka Kitty v knize postupně dozrává a začíná chápat, že hodnota jejího manžela nespočívá ve slovech, ale v činech.
Kitty si poté, co zjistí, že její mladší a méně atraktivní sestra se bude vdávat a je úspěšnější než ona, rozhodne vzít Waltera. Jejich vztah i jeho žádost o ruku nejsou romantické. Očekávané společenské postavení v Shanghai se bohuzel jaksi nekona. Lehkomyslná Kitty se postupně díky životním zkušenostem mění. Film jsem neviděla, ale román o postupném dozrávání a pochopení podstaty života se mi libil.
But soon a wonder came to light,
That showed the rogues they lied:
The man recovered of the bite,
The dog it was that died.
Nedalo mi to, musela jsem si vyhledat Elegii o smrti vzteklého psa - bylo to inspirativní. Ta satirická rýmovačka je o konfliktu mezi zdáním a skutečností. A podstatnou část napětí v Barevném závoji tvoří tentýž konflikt. Okolí usuzuje o Walterovi a Kitty, usuzuje v zajetých kolejích nebo tak, jak se právě hodí. Zjevně Kitty, a pravděpodobně také Walter usuzují sami o sobě a jsou to předčasné, unáhlené soudy. Tady bych chtěla poznamenat, že jsem měla stejný dojem jako někteří komentátoři přede mnou - Walter zůstává v příběhu skryt, přestože je to nadmíru zajímavá postava. Vzbuzuje ve čtenáři neklid, potřebu dobrat se pravdy o něm, silný pocit, že je zde něco podstatného k nalezení - v porovnání s ním se Kitty zdá, s odpuštěním, jednoduchá a přehledná od začátku až do konce. Mně osobně připadá, že jeho duševní pouť odpovídá té, kterou vidíme u Kitty - nutnost postavit se vlastním démonům, neudržitelnost vybudovaného sebeobrazu, snaha o únik nebo vykoupení ze svých činů, ale zatímco Kitty se postupně orientuje na budoucnost a jedná ve prospěch života (což není nutné hned považovat za ctnost, nemohu se zbavit dojmu určité lehkomyslnosti až mělkosti), u Waltera to tak nevnímám, jako by ho okolnosti subjektivně zasáhly příliš hluboko, neuzdravitelně hluboko.
V souhrnu tedy dobré 3,5 hvězdičky.
Film jsem neviděla a podle komentářů předpokládám, že vyznívá výrazně jinak.
Knihu jsem si vybrala podle obalu...Příjemný román, který mě ale více zaujal až ke konci.
Příjemná záležitost: začíná jako klasická vztahovka (řekla bych, že lehce stravitelná i pro čtenářky červené knihovny), nakonec však nejde o to, jak nalézt nějakého Pana Božského, ale o stručné a čtivé líčení přerodu/dozrávání hlavní hrdinky Kitty od předstírání, sebeklamu a přetvářky k životní pravdivosti. Ostatní postavy jsou spíše vedlejší, což u Waltera mě i trochu mrzelo - dokonce mě napadlo, že ten kdo pro mě zůstal "za závojem" byl nakonec on. Převozník, který Kitty odvezl z bodu A do bodu B - doslovně i metaforicky - ale sám jako by nesňal z hlavy kápi...
Dávám čtyři, přeci jen mi v některých aspektech přišel román stručnější než mi libo, místy skoro jen jak synopse, kterou si musím rozvést sama ve své fantazii.
S filmem jsem naštěstí při čtení srovnat nemohla a ráda se na něj teď podívám, jen se obávám, že charisma Edwarda Nortona nebude odpovídat bezbarvosti literárního Waltera a že ta látka má nebezpečný potenciál k vytvoření sentimentální limonády - čehož se Maugham naštěstí vyvaroval.
To bylo ale pěkné počtení! Žadný stylistický zázrak, žádné postmoderní finesy, žádné skoky v čase, žádná magie. Jenom opravdický Román, jaké bývaly romány dřív.
Hrdinka prodělává zajímavý vnitřní vývoj, dělá chyby, ale na druhou stranu nebýt její nevěry, nepoznala by možná celý život, co je její manžel zač, co je ona zač a co je jejich vztah zač. Dobrá zkušenost, ale za životní lekce se platí...
Tak, nebylo to úplně to, co jsem očekávala, protože znám dobře filmovou verzi s Naomi Watts a Edvardem Nortonem. Přesto se mi kniha líbila, byla napsaná stylem, který mi vyhovoval a stránky ubíhaly jedna za druhou. Dej se hodně soustředí na postavu Kitty, která během něj prodělá veliký duševní vývoj. Nepodařilo se mi udělat si na ni zcela jednoznačný názor a jako hlavní hrdinka zaměstná čtenářovu mysl spolehlivě. Je trochu škoda, že autor neposkytl nějakou hlubší sondu do Walterovy mysli, v celé knize byl za mě jednoznačně nejzajimavější postavou a zároveň nejvíc opomíjenou.
Krásný klasický román. V žádné případě nemohu souhlasit s tím, že se jedná o červenou knihovnu, jak zde mnozí píší. Maugham píše přímo a realisticky, dává si záležet na psychologii postav, zároveň však nechává čtenáře, aby si mnohé domýšlel.
Bohužel filmové zpracování nezobrazuje složitost vztahu tak, jak jej Maugham napsal. V kritické momenty se hlavním postavám dostává rozřešení, v knize však k takové katarzi rozhodně nedochází. Kitty je zde zobrazena možná trochu smířlivěji a Walter naopak surověji. Ke slovu se dostává politické téma a léčba cholery, zatímco v knize jsou tato témata spíše v pozadí. Samotný závěr filmu pak ukazuje Kitty v lepším světle, než v jakém ji viděl samotný autor.
Za mě nádherný příběh, který mě donutil vážit si toho, co mám a být za to vděčná. Moho doporučit jak knihu tak i film všemi deseti. I když film je dle mého lépe zpracovaný a zanechal ve mě hlubší emoce :).
Nejdříve jsem viděla film, který se mi velmi líbil, pak četla knihu. Také kniha se mi líbila a obojí mělo své klady. Ve filmu je spousta krásných věcí k vidění, zasáhne to člověka trochu jinak než kniha, vidíte jej vcelku, kdežto kniha se čte na pokračování většinou. Ve filmu je konečná fáze vztahu obou hrdinů pojatá odlišně, dojde k jejich sblížení. V knize si čtenář musí vše vykreslit ve své fantazii, ale zase jsou zde podrobněji popsány city a myšlenky, emoce hlavní hrdinky. Vůbec mi nepřipadla jako "strašná slípka" - naopak. Její proměna byla obdivuhodná.
Přiznávám, že mě kniha trochu zklamala, protože jsem hodně ovlivněná filmem, který zbožňuju. Pokud bych se pokusila od filmu odprostit, tak kniha je hezky čtivá, ale hrdinka na mě až moc naivní. Zakončení jsem takové nečekala a moc uvěřitelné mi nepřišlo. A popravdě mi tam chyběl i ten mužský pohled na věc.
Autorovy další knížky
| 1964 |  O údělu člověka |
| 2006 | Julie, ty jsi kouzelná |
| 1974 | Na ostří nože |
| 1969 | Síla okolností a jiné povídky |
| 1976 | Odsouzen k útěku |
Někteří uživatelé zde píši, že je na knize znát, že je napsaná cca před 100 lety. Mně naopak fascinovalo, že by se příběh dal klidně zasadit do naší doby, protože je pořád aktuální. Jen se trochu změnily kulisy ;-)
Hodně silný ženský příběh o hledání vlastní identity.