• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 13 knih

Nové komentáře u knih William Somerset Maugham

Barevný závoj

„Pokus o poslech audia na Vltavě ČRo. Proč poslouchat příběh, když jedna z hlavních postav je pro mne lidský odpad, co podvádí svého manžela dokonce doma a svému milenci říká, že manžela nenávidí. Kvůli manželovi, který s ní setrvá? Ne. Hlupáků kolem sebe vidím dost, netřeba je ještě poslouchat další hodiny. Navíc ty story kolonialistů. Kde sluha je méněcenný člověk....brr“... celý text
— Borek9

---

Barevný závoj

„Barevný závoj - kniha poprvé vydaná téměř před sto lety. O jejím autorovi, W. Somersetu Maughamovi, jsem zatím slyšela jen na IG, přitom je považován za velmi významného britského prozaika a dramatika první poloviny 20. století. Ale je dost možné, že už jsem to zapomněla, nebo jsem zrovna chyběla. Každopádně je to autor, jehož dílu doporučuju věnovat pozornost. Barevný závoj mě velmi zaujal. I tady se projevila nadčasovost dobře napsané klasiky, a to mě moc baví. Kulisy jsou ze stejné doby, ale lidé v základu pořád řeší ty stejné věci. Třeba vztahy. Mladá Kitty se z jiných důvodů než z lásky provdá za Waltera, bakteriologa, se kterým odjede do Hongkongu a následně do oblasti v Číně, kde je epicentrum cholery. Důvody, proč tuto cestu podstupují, nejsou jen profesní, ale také osobní. Vztah Kitty a Waltera totiž prochází těžkou zkouškou. U Kitty začne při pobytu v zamořené oblasti docházet k transformaci a začne chtít být sama s sebou, bez ohledu na to, k čemu byla vychována. Což je také velmi aktuální téma. Příběh se čte sám (také díky krátkým kapitolám), je napsán citlivě a nastane v něm několik pro mě nečekaných zvratů. Ráda si zase něco od autora přečtu, podle anotací mě zaujalo více jeho knih. "Musím vám ale říci, mé drahé dítě, že klid nenaleznete ani v práci, ani v zábavě, ani ve světě, ani v klášteře. Ten můžete najít jedině ve své duši." "Copak někdy nějaká žena milovala může pro jeho ctnosti?" "Někdo hledá Cestu v opiu, někdo v Bohu. Někdo ve whisky, někdo v lásce. Ale je to vždycky tatáž Cesta, která nikam nevede." "Selhání je základem úspěchu a v úspěchu se skrývá zárodek selhání, ale nikdo netuší, kdy se jedno promění v druhé." "Za epidemií zemře spousta lidí ne proto, že by se nakazili, ale strachem."“... celý text
— Ivule9

---

Barevný závoj

„Nedávno som čítala pani Bovaryovú, ktorá bola rovnako ako Kitty povrchná panička, vzala si svojho muža iba kvôli tomu, čo si pomyslia ostatní a tiež ho podvádzala s prvým, ktorý na ňu žmurkol. Na rozdiel od Bovaryho bol ale Walter skutočný chlap. Keď Kitty po odhalení nevery jedným ťahom zotrel a musela s ním odcestovať na miesto epidémie, usmievala som sa ako slniečko na hnoji. Skvelý bol. Potom som čakala priamu dejovú líniu: ťažké podmienky slečinku zmenia, otvoria sa jej oči, navzájom si odpustia, budú sa ľúbiť až do smrti… Nevydalo. Maugham prekonal v naturalizme aj Flauberta. Posledné Walterove slová boli brutálne. Úžasná kniha.“... celý text
— kurama45

---

---

O údělu člověka

„Nu, rád bych románu vytknul jeden drobný detail, takový malinký kaz na pozoruhodném putování přecitlivělého mladíka životem. Je to přesvědčení autora, že chudí lidé jsou jaksi se svým bídným životem spokojení - pokud je ovšem lepší společnost nechá na pokoji. Tak nějak nevím, snad mne hnusně ovlivnilo mládí strávené v socialismu, ale při popisu životních podmínek chudáků se mi otevírala kudla v kapse - abych jako hlavní hrdina usoudil, že je všechno jaksi v pořádku, takové vyrovnanosti se mi nedostávalo. Maně jsem si vzpomněl na všechny revolucionáře, kteří své životy zasvětili tomu, dostat své spoluobčany z té děsivé bídy - když přitom šlo o drobné nerozumění. Stačí bídu nechat na pokoji, předstírat, že neexistuje, a ony se věci vytříbí samy. Většinou pomřou. I když si Williama S. Maughama velice cením, nejspíš mu nikdy nedokážu odpustit, že je britský skrz na skrz.“... celý text
— hanpari

---

Veselice aneb Kostlivec ve skříni

„Když potřebujete stvořit legendu a navíc na tom ještě trochu vydělat, může být skutečný život předmětné osoby tak nějak na obtíž. Obzvláště, pokud jste ho dobře znali. Motiv knihy mi trochu připomíná film Občan Kane, kdy se novinář žene za odhalením významu posledních slov veřejně známé osoby. Když zjistí, že je spojen s hlubokým záchvěvem duše dítěte za celkem běžné situace, vytrácí se z něj pojem senzace. Jakoby tím, že se pojmenuje a vysloví, ztratil pro někoho jiného význam. A tak lepší službu prokazujeme člověku, jsme-li jeho přítele, než jsme-li jeho životopiscem.“... celý text
— Daver