Barevný závoj přehled

dnes

Barevný závoj - kniha poprvé vydaná téměř před sto lety. O jejím autorovi, W. Somersetu Maughamovi, jsem zatím slyšela jen na IG, přitom je považován za velmi významného britského prozaika a dramatika první poloviny 20. století. Ale je dost možné, že už jsem to zapomněla, nebo jsem zrovna chyběla.

Každopádně je to autor, jehož dílu doporučuju věnovat pozornost. Barevný závoj mě velmi zaujal. I tady se projevila nadčasovost dobře napsané klasiky, a to mě moc baví. Kulisy jsou ze stejné doby, ale lidé v základu pořád řeší ty stejné věci. Třeba vztahy.

Mladá Kitty se z jiných důvodů než z lásky provdá za Waltera, bakteriologa, se kterým odjede do Hongkongu a následně do oblasti v Číně, kde je epicentrum cholery. Důvody, proč tuto cestu podstupují, nejsou jen profesní, ale také osobní. Vztah Kitty a Waltera totiž prochází těžkou zkouškou.
U Kitty začne při pobytu v zamořené oblasti docházet k transformaci a začne chtít být sama s sebou, bez ohledu na to, k čemu byla vychována. Což je také velmi aktuální téma.

Příběh se čte sám (také díky krátkým kapitolám), je napsán citlivě a nastane v něm několik pro mě nečekaných zvratů. Ráda si zase něco od autora přečtu, podle anotací mě zaujalo více jeho knih.

"Musím vám ale říci, mé drahé dítě, že klid nenaleznete ani v práci, ani v zábavě, ani ve světě, ani v klášteře. Ten můžete najít jedině ve své duši."

"Copak někdy nějaká žena milovala může pro jeho ctnosti?"

"Někdo hledá Cestu v opiu, někdo v Bohu. Někdo ve whisky, někdo v lásce. Ale je to vždycky tatáž Cesta, která nikam nevede."

"Selhání je základem úspěchu a v úspěchu se skrývá zárodek selhání, ale nikdo netuší, kdy se jedno promění v druhé."

"Za epidemií zemře spousta lidí ne proto, že by se nakazili, ale strachem."

06.11.2024

Nedávno som čítala pani Bovaryovú, ktorá bola rovnako ako Kitty povrchná panička, vzala si svojho muža iba kvôli tomu, čo si pomyslia ostatní a tiež ho podvádzala s prvým, ktorý na ňu žmurkol. Na rozdiel od Bovaryho bol ale Walter skutočný chlap. Keď Kitty po odhalení nevery jedným ťahom zotrel a musela s ním odcestovať na miesto epidémie, usmievala som sa ako slniečko na hnoji. Skvelý bol.
Potom som čakala priamu dejovú líniu: ťažké podmienky slečinku zmenia, otvoria sa jej oči, navzájom si odpustia, budú sa ľúbiť až do smrti… Nevydalo. Maugham prekonal v naturalizme aj Flauberta. Posledné Walterove slová boli brutálne. Úžasná kniha.