Barva mléka
Nell Leyshon
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190591/bmid_barva-mleka-i6B-190591.jpg
4
285
285
Barva mléka je drobný literární skvost těžící z nejlepší tradice anglického realistického románu. Mary, jejíž vlasy mají barvu mléka, je svéhlavá a prostořeká patnáctiletá dívka, jež tráví dny tvrdou prací na rodném statku. Úmorná dřina, ze které se skládá život na anglickém venkově v roce 1831, kde se její příběh odehrává, ovlivňuje i vztahy v rodině. Když ji otec „prodá“ do služby na faru, její život se změní... A nikoli nutně k lepšímu. Výjimečná kniha, výjimečný příběh, který vám vyrazí dech.... celý text
Literatura světová Romány Historie
Vydáno: 2014 , PlusOriginální název:
The Colour of Milk, 2012
více info...
Přidat komentář
Barva mléka je co do počtu stránek skromná novela, za to však vyniká jak pojetím, obsahem i stylem psaní.
Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou je patnáctiletá Mary. Dívka vychovaná v půli devatéctého století na anglickém statku. Její dosavadní žití se točí dnes a denně kolem těžké práce kolem zvířat a úrody. Život, jaký žije Mary není snadný, tvrdá dřina, narušené rodinné vztahy, despotický otec a málo milující matka mohou na čtenáře působit smutným dojmem. Mary je však optimistka, prostořeká, pravdomluvná a přímočará. Vede si dobře a nenechává se bezútěšnými dny zlomit.
Jednoho dne otec mladou Mary pošle vypomáhat na faru a její svět se definitivně změní. Z nuzných podmínek na farmě se rázem dostává do prostředí "vyšší vrstvy". Všeho má dostatek, práce je pro ni v porovnání s tou dřívější, snadná, nikdo ji nebije, přesto se jí však stýská po domově. Po místě, kde sice otec pro ránu nešel daleko a večer únavou sotva došla do postele, ale kde byly věci jasné a jednoduché.
Kromě stesku po domově a po dědečkovi, se kterým, jako jediným z rodiny navázala blízký vztah, musí Mary řešit i jiné, nové problémy. Musí se vyrovnat s povyšováním, přehlížením a fyzickým i emocionálním vykořisťováním. Ukazuje se, že i výše postavená rodina, u které Mary slouží, má své vlastní citové a vztahové problémy.
Ani tady však naše hrdinka neztrácí svůj směr, naději, prostořekost a pozitivní přístup. Citlivému čtenáři je ale zřejmé, že věci se fatálně zvrtnou. Není to tak nakonec pokaždé?
Je to velmi silný, emotivní a přitom tak jednoduchý příběh. Napsaný z pohledu patnáctileté dívky, se kterou se osud nemazlí.
Zajímavý a zcela ojedinělý je způsob, jakým je kniha napsána. Mary nepíše velká písmena, uvozovky, dvojtečky ani středníky. Její vypravěčská forma je prostá všech kudrlinek a jakoby dětsky přímočará. Navzdory tomu, nebo možná právě proto je obsah tak zasrdceberoucí, chytne a nepustí. Budete Mary fandit, budete jí držet palce a budete velmi napnutí, jak svůj osud zpečetí.
Tohle je moje kniha a já jí píšu svojí vlastní rukou.
Tahle věta mi v hlavě rezonuje ještě pár dnů po přečtení. Už nikdy na ni nezapomenu.
Ukazuje totiž, jakou sílu má písmo. Psaná řeč poskytuje obrovskou svobodu a moc sebevyjádření. A stejně jako Mary, budete po přečtení této knížky vděčni za to, že schopnost číst a psát, pro nás tolik samozřejmou, máme.
Mám rada smutné knihy, ale táto na mňa bola asi príliš bezútešná. Mary bola skvelá, sympatická a nezlomná, prostredie zaujímavé, ale neviem... Možno mi len knižka nesadla, podobne ako romány Jane Austen
Maryina skromnost, ostrý jazyk a jasné, nepřibarvené, vidění světa, navozují dojem, že svět vlastně není zas tak komplikované místo, jen se na něj správně dívat a přijímat jak běží a leží. A možná by to tak i mohlo být, pokud bysme nečekali jen dobré konce... Takže, alespoň v mém případě, veliké vystřízlivění.
Kniha je napsaná zvláštním stylem, chybí velká písmena a během čtení se dozvíte proč. Jakmile jsem si na to zvykla, četla jsem jedním dechem.
Je to surový příběh. Úplně si dovedu představit, že takhle těžké to ženy v té době měly a že vlastně neměly moc na výběr. Hrdinka svůj osud přijala se vztyčenou hlavou a byla na sebe hrdá, co dokázala - napsat svou knihu svojí vlastní rukou (první věta knihy).
Velmi syrová kniha, která vás pohltí a uchvátí zároveň. S Mary se osud nemazlil už od malička. Tehdy ještě netušila, že je její osud předurčen.
Ačkoliv je tato knížka útlá, řekne toho na několika stránkách tolik. Celou dobu držíte Mary palce, aby se z toho drsného světa vyhrabala a pak najednou KONEC! Román, který se s ničím nemazlí. Forma psaní je taky velice autentická a sedí.
Jakmile se pro tento zvláštní článek rozhodnete buď ho odložíte na samém počátku, nebo vás to strhne a úplně na vše zapomenete, protože Mary uchvátí. Ale jakmile se člověk dostane do té zprávné nálady autorka varovně vztyčí prst, že takhle nee, že takhle to na tomto světě nechodí a bodne čtenáře do srdce takovou měrou,že se rychle vrátí na tvrdou zem. Kniha je tvrdá a rychlá jako výstřel z pistole a člověk zůstane stát a ani neuhne.
Asi jsem příběh Mary nečetla v ten správný čas... Anotace dle mého vyznívá o něco lépe než celá kniha, se kterou jsem se zpočátku tak trošku "prala" a dokonce jí na chvíli i odložila. Bylo to asi způsobeno zcela nezvyklým, až kostrbatým stylem psaní... Ano, na konci jsem pochopila, proč tomu tak je a vše to do sebe tak nějak zapadlo... Ale i přesto můj pocit z knížky vyznívá velmi marně, smutně až depresivně. Svým způsobem mi byla Mary sympatická, fandila jsem jí a bylo mi jí hrozně líto, neměla jednoduchý život a stejně tou svou upřímností, prostoduchostí a pracovitostí dokázala ostatním "rozsvítit" svět, aniž by z toho vytěžila taky něco pro sebe... Já netvrdím, že vše musí končit happyendem, ale tady jsem si alespoň ten malý kousek šťastné naděje pro Mary prostě přála...
Nejdřív jsem byla nadšená a dokonce ještě před dočtením udělila 5 hvězdiček. Ale ten konec! Ten mi to všechno pokazil, pro mě velké zklamání. Ne, nepotřebuju happy end, ale tohle bylo něco jako pěst na oko. Jako by autorka najednou vůbec nevěděla, jak dál, co si s hrdiny knížečky vlastně počít.
Co k tomuto příběhu dodat? Nepustí vás, dokud se nedozvíte úplnou pravdu o osudu Mary... přečteno jedním dechem... syrové, strhující a svým způsobem i velmi krásné... velké překvapení od takové malé útlé knížečky.
"Barva mléka je drobný literární skvost..."
Ani ne. Rozhodně ne pro mě. Jazyk, jakým je knížka napsána, mi ze začátku hrozně vadil a nemohla jsem se na text soustředit. Příběh je osekaný, kromě vikářovy ženy v ní není žádná sympatická postava.
Na podobné téma doporučuji spíše knížku Padněte na kolena.
Na jeden zátah, a naprosto jedinečný zážitek. Vřele doporučuji nejen milovníkům Jane Austenové. Neodložil jsem, dokud jsem to nedočetl. Přesně jak píšou na přebalu: literární skvost :-)
Líbila se mi neuvěřitelná prostořekost Mary. Připomnělo mi to moji maminku. Taky byla tip, co na srdci, to na jazyku. Ze začátku jsem si musela zvykat na to, že věty nezačínají velkým písmenem. Zajímavá kniha, psaná lehkou a prostou rukou.
Strhující příběh napsaný pouze malými tiskacími písmenky a vy se až ke konci dozvíte vše, co je potřeba vědět. A mezitím plyne vyprávění patnáctileté dívky, žijící v těžko představitelných podmínkách a je tak zajímavé a přitom prosté. A přestože je to místy drsné a smutné, je tam mnoho moudra a krásy (třeba vztah hrdinky k dědečkovi mě dojímal i těšil).
Skvělá kniha. Mary byla výborná postava, tolik upřímná a jak je v knize mnohokrát zmíněno, tak s ostrým jazykem. Líbil se mi velice její vztah s dědečkem, který nebyl o nic méně vtipný, než Mary. Svou drzostí se mi líbila i postava Ralpha, jeho matka rovněž byla sympatická postava. Příliš mě ale nenadchly její sestry, otec s matkou, ač u mne ne zrovna oblíbení, byli zajímaví. Velice působivé bylo, co Maryin otec udělal, když ji našel schovanou pod tím senem. Pro mě osobně jedna z nejpůsobivějších chvil. Líbilo se mi, že Violetin syn měl taky vlasy barvy mléka jako Mary, jako by ten nový človíček v jejich rodině měl připomínat pořád toho, o kterého přišli.
Ze začátku mi trvalo zvyknout si na styl, jakým to je napsáno, ale protože to píše Mary, svou vlastní rukou a její vlasy mají barvu mlíka, je to o to víc uvěřitelnější:)
Krásný, silný a emotivní příběh, psaný nevšední formou, který mě jednoduše chytil za srdce. Po dlouhé době kniha, jíž jsem nemohla odložit dříve než po úplném dočtení. Což vzhledem k tomu, že nemá ani dvě stě stran, trvalo jedno odpoledne.
Ach Mary, v tvém podání vypadají najednou obyčejná písmena tak kouzelně, četba působí jako umění. A tvůj životní příběh zasáhne snad každého. Tvé vyprávění sice není tak dlouhé, ale říká toho velmi mnoho a já se nad tvým osudem budu zamýšlet zřejmě ještě dlouho.
Barva mléka
Mary je silna, odvazna zena. Navzdory tomu, ze je ji teprve 15 let, neni to uz divka. Vychova, tvrda prace, vsecky krivdy osudu... se vsim se pere, jak jen dokaze a vy ji celou dobu strasne fandite. Fandite ji tak moc, ze Vas konec hrozne moc zasahne. Ale pak si uvedomite, ze to nemohlo dopadnout jinak a zustane jen obrovsky dozvuk uvedomeni si, jakou silu ma slovo a touha po svobode.