Básně

02.09.2018

Svatební

Tak dlouho někdo s nás se načeká,
po horách bloudí, kolem dravých řek.
A dlouho nepotkává člověka,
aby mu na prst navlék prstýnek.

Dál sněží, bouře dál se přeženou
a do tmy svítí bílý sen a sen.
A jednou srdcem stojíš před ženou
a jméno její tiskneš na prsten.

Usměj se, lásko, třeba slzami,
když jméno vepsali jsme ke jménu,
my dnes to zlaté slunce nad námi
vzali jsme do dvou našich prstenů.

Tato báseň patří do sbírky Prsten na cestu. Sbírku básník připsal své ženě Věře Branislavové.
Již od střední školy patří František Branislav k mým oblíbeným básníkům. Mám ráda jeho lyriku, ale tyto verše jsou moje nejoblíbenější. Proto jsem si kdysi dávno, možná troufale, vybrala poslední sloku této básně na svatební oznámení.