Básně

26.08.2020

Už v rozsáhlé předmluvě k básníkově výběru se píše, že určitá část kritiků Hálkovu tvorbu považovala za jaksi prázdnou a jen oku líbivou. Fakt je, že se po jebo básních v podstatě jen klouže, po dočtení asi nejsem schopen vybavit si pět šest básné, které by mě zaujaly natolik, že by ve mě zanechaly dlouhodobější dojem, na druhou stranu se ale musí uznat jistá okumalebnost autorovy tvorby. jeho básně jsou prosté, ale verše a rýmy sedí a tak nějak vnitřně cinkají. Možná nemají pronikavou hloubku (úplně prázdné ale také nejsou), ale těší a nejednou plesknou nápaditostí. Připomínají veselou písničku, kterou si člověk brouká do skoku. V danou chvíli vystihuje rozpoložení a pomáhá k jeho pozitivitě, ale člověk si nejednou ani neuvědomuje slova, která zpívá. A tak tomu je s Hálkovými básněmi. V danou chvíli lahodí, těší, ale když skočíte z jedné na druhou, ta první už prostě dozvonila. Spíše lahodí a těší, než aby nějak dlouhodobě obohacovaly a zanechávaly nějaké niterné myšlenky a odhalení. Člověk u nich nepřemýšlí, jsou krásou a aktem daného okamžiku, teď, když je čtu je cítím a těší mě, ale jakmile sejdou z očí, obrazně i technicky sejdou z mysli. Ve výběru potěší i některé temnější romance (SEJČEK, MRTVÝCH STRÁŽ), Hálek patřil k těm básníkům, kteří se občas věnovali i v podstatě horrorové poesii. Celkově výběr čistý průměr v tom nejpozitivnějším smyslu. 2.5*