Básně noci
Vítězslav Nezval
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73143/mid_basne-noci-KyE-73143.jpg
4
227
227
Dedikace (1929) Úvodní báseň sbírky věnovaná památce Otokara Březiny. Není náhoda, že si Nezval vybral právě tohoto básníka, jehož dílo překypovalo symboly a metaforami, protože si jeho poezie plné fantazie velmi vážil a navíc avantgardní směr poetismus měl se symbolismem mnohé společné. Noci (1929) V porovnání s rozsahem ostatních básní se jedná o krátký počin. Báseň velmi barvitě líčí noc, především její atmosféru, a Nezval se o této době vyjadřuje velmi osobně, označuje noc jako chvíli, která je mu velmi blízká. Příznačné pro tuto báseň je, že autor rozehrává struny všech našich smyslů (sluch, zrak, čich, hmat). Podivuhodný kouzelník (1922) Báseň vyšla o rok dříve, než Nezval s Teigem oficiálně vydali své statě pojednávající o novém uměleckém směru (poetismu). Na rozdíl od pozdějších poetistických básní, které se snažily být striktně apolitické, je v Podivuhodném kouzelníkovi ještě stále cítit politický podtón. Nezval hovoří o sociální nespravedlnosti a utrpení dělnické třídy. a další http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/vitezslav-nezval/basne-noci.html... celý text
Přidat komentář
Poesie je, byla a bude vždy jen líbezným zpěvem ptáka k přivábení partnera. Ať už je pod tím peřím slov skryto cokoli. A Nezval teď nejspíš svádí anděly v nebi.
Nezval krásně rýmuje slovíčka, ale i tak mi bohužel jeho styl vůbec nesedí a nejsem se schopná do jeho poezie vžít. Pokoušela jsem se sbírku číst již podruhé (s odmlkou po pár letech) a opět neúspěšně.
Nehodnotím, autorův styl mi nesedl, v jeho slovech jsem nenacházela krásu ani významy, které tam nejspíš byly.
Hahá! Já měl pravdu! Kdo měl pravdu? No já jsem měl pravdu! Před pár dny jsem přečetl a okomentoval Manon Lescaut, první Nezvalův výtvor co jsem kdy četl. Píši tam, proč, nebo jak se to vlastně stalo, že jsem si Manon přečetl až takto pozdě. Nepíši tam ovšem toto: nemusím českou poesii. Nejvíce pak nemusím tu z minulého století (čest výjimkám) a úplně nejméně milý je mi poetismus. Tak, tady to je. Já věděl, že se mi to nebudu mít Nezvala ráda a měl jsem pravdu. Nemám.
Já nerozumím jeho veršům. Ne, ony nejsou přehnaně složité, čte se to pěkné, čte se to dokonce naprosto nádherně, protože Nezval byl mistr jazyka, opravdu asi jeden z největších. Ale já v těch verších zkrátka nic nevidím. Jako by pro mě byly jen kulisami, za kterými se už nic nenachází, leda prázdný prostor. Zkrátka z nich nic necítím.
Jsou tam krásné anafory tak typické pro Nezvala, jsou tam nádherné metafory a vznešené biblické obrazy, jsou tam poutavé a silné verše a přesto jakoby na mě nezanechaly žádnou stopu.
Na celé sbírce jsem si užil vlastně dvě věci:
1) "Něco mě přesahuje a něco mi chybí
a Komunistický manifest ten se mi strašně líbí."
Jako promiňte, ale tenhle verš je tak skvělý! A tak moc dvojznačný! Nezval tu tak stupidně protežuje ideologii, že z toho vyplývá: ano, něco ti chybí, když se ti ten manifest tak líbí.
2) Neznámá ze Seiny
Zde zcela bez ironie, či sarkasmu. Tato jediná báseň, básnička, se mi strašně líbí. Ta hra kontrastů, ta vášeň, ta obava, ten chlad. Ta tvář Neznámá ze Seiny zkrátka je fascinující a Nezvalův pohled na ni je okouzlující.
Jako několika předchozím komentujícím se i mě nejvíce líbily básně Edison a Silvestrovská noc. Opakující se dvojverší z Edisona je známé ze středoškolských čítanek, Silvestrovská noc pro mě byla asi nejobrazotvornější ze všech. Ostatní básně si mě moc nezískaly, poetismu zkrátka příliš neholduji.
A od přečtení Básníka od Martina Reinera už mám problém Nezvalovi tak nějak věřit jeho básně...
Asi jsem všechny básně nepochopil, ale to nevadí. Možná při druhém čtení pochopím, co básník chtěl říci, anebo se k těmto básním už nebudu vracet. :)
Nejvíce se mi líbily básně Edison a Silvestrovská noc.
V této knize se nachází 7 básní:
NOCI
PODIVUHODNÝ KOUZELNÍK - lyricko-epická báseň, která je napsaná formou apollinairovského pásma.
AKROBAT
EDISON - polytematická báseň (vliv G. Apollinaira), obdiv k tvůrčím schopnostem člověka, je zde také vylíčena atmosféra noční Prahy. Vývoj od smutku a pesimismu k radosti ze života a optimismu.
Bylo tu však něco těžkého co drtí
Smutek stesk a úzkost z života a smrti
Bylo tu však něco krásného co drtí
Odvaha a radost z života a smrti
SIGNÁL ČASU
SILVESTROVSKÁ NOC
NEZNÁMÁ ZE SEINY
Můj oblíbenec Vítězslav Nezval měl rád noc a noční život :
I já té noci vyšel jsem jak tulák na svou pěst
a nechal jsem se zasypat tím horkým pískem hvězd ....
kdo nalil do měsíce krev že stříká magicky
kdo rozlil černý kahanec kdo modrou lampu bere
kdo skryt za černou oponou zpívá své Miserrere ....
ale potom přechází ke světlu Edisona:
Usedl jsem za stůl nad kupy svých knih
pozoruje oknem padající sníh
pozoruje vločky jak své věnce vijí
se svou věčně chímerickou nostalgií ....
. tisíc hluchých lidí bloudí beze jména
a jen v jednom z nich jsme našli Beethovena
tisíc šílenců již táhlo zámořím
a jen Nero doved zapáliti řím
tisíc vynálezů jde k nám za sezónu
jenom jeden z nich však byl ten Edisonův ....
A na závěr úvaha o Neznámé ze Seiny :
Mrtvá neznámá jsme děti bez rady
či snad otvírá smrt hvězdné zahrady ? .....
Tohle byl příjemně strávený nedělní čas ....
Mno, možná je chyba ve mně, ale já to prostě vůbec nepochopila, nic mi to nedalo a kdybych knížku nepřečetla, vůbec nic by se nestalo. Už pár týdnů po dočtení si z ní nepamatuju vůbec nic, nechápu co byla pointa a nejspíš brzy zapomenu že jsem jí vůbec četla. Navíc byly básně dlouhé a to mi fakt nepomáhalo k tomu, aby mi to rychle utíkalo. Bohužel tohle se k mým oblíbeným klasikám nezařadí a já si od poezie dám zase na chvíli pauzu.
Vítězslava Nezvala mám ráda kvůli jeho citu pro rýmy a pravidelnost veršů. I tato básnická sbírka byla skvostná. Líbily se mi metafory, motivy…jsem však ráda, že už si básně mohu užívat jen tak bez rozborů a vyložit si vše po svém.
Nezvalova poezie mi připomíná mohutný tok řeky, ze které často vyplave nějaký skvost, ale ve které se člověk snadno utopí, protože je tak rozmáchlá a mnohohlasá, že v tom množství někdy člověk ztratí ten hlas, který by mu vyhovoval. Nezval patří k mým oblíbencům.
Moc pěkná zbirka básní českého surealisty Vítězslava Nezvala obsahujici báseň Edison
Hvězdičky neuděluji, kdo chce odnocení, nechť čte dál.
Pro mě co do pochopitelnosti a čtivosti dost rozháraná sbírka, ve které jsem se místy ztrácel. Především Podivuhodný kouzelník je pro mě nepřekousnutelný nonsens, jehož smysl mi zcela unikl. Některé paralely a metafory mi (asi) došly, ale jako celek mě Kouzelník minul. Osobně na mě nejvíce zapůsobila úvodní Smuteční hrana za Otokara Březinu - krátké, silné, dojemné, upřímné. Jako druhou bych vypíchl báseň Silvestrovskou noc, která byla určena Nezvalově soukromému okolí a na veřejnost se dostala později. Nelehké čtení plné úchvatné práce s jazykem, ideální k hvězdné noci a sklence něčeho dobrého.
upřímně jsem nečekalx že bude nezval Až tak dobrej tyjo, díky tomu že mam furt tendenci si myslet že všichni který jsme až moc probírali ve škole jsou overrated, ale jo vážně je to skvělý a avantgardní poetismus a divný přirovnání nebo slovní spojení je přesně to co mi sedí:D
První polovina sbírka mi úplně neseděla, přeci jenom je pro mě avantgardní poetismus asi až příliš vzdálen. Mám snad nejraději romantické básně Huga, Poea či Puškina. Ale od Edisona dál už si mě Nezval získal. No alespoň se jedná o předválečnou Nezvalovu tvorbu, jeho poválečnou tvorbu silně ovlivněnou politikou už nemusím (hymnus na masového vraha Stalina snad nemusím připomínat). Na celé sbírce si tedy nejvíce cením Edisona, báseň krásná, oslavující individualitu a kreativitu, která má i jakýs takýs děj a především pravidelný rytmus.
"Tisíc jablek spadlo na nos zeměkoule
a jen Newton doved těžit ze své boule
tisíc lidí mělo epilepsii
a jen svatý Pavel uzřel hostii
tisíc hluchých lidí bloudí beze jména
a jen v jednom z nich jsme našli Beethovena
tisíc šílenců již táhlou zámořím
a jen Nero doved zapáliti Řím
tisíc vynálezců jde k nám za sezónu
jenom jeden z nich však byl ten Edisonův"
Silvestrovská noc mi zase připomněla Poeova Havrana, snad ona mramorová ručka těžítka mi evokovala chladnou Lenoru, no celkově jsou ty básně celkem smutné, ale krásně smutné.
Procítěno a všecko, tohle je přelom, kdy už avantgarda není fotbal a lidová zábava, ale prolínání smutku, beznaděje a skepse s radostí, nadějí a tvořivostí. Od Akrobata dál považuji tuhle sbírku za naprosto geniální, perfektní neotřelé slovní spojení, hravost, volnost asociací, duchaplný Edison a pro mě byla největším překvapením Silvestrovská noc.
Myslím, že Nezval je první, kdo v básni zmínil ichytosaura. A celkově se ve sbírce vyskytuje požehAně cizích výrazů, milé zpestření. Forma sice převažuje smysl, ale žádná katastrofa. Vrchol české avantgardy.
V harému kopretin a mezi hluchavkami
tam kde skleník podobá se noční kavárně
vášnivé karafiáty se opíjejí
z pohárů konvalinek
jen jediný chlapec vzhůru se divá
a neslyší
Odešel nebi blíž
a koupá své nemocné tělo
na hoře
v ledovcích
Sasanka
(s. 22)
Nezvalovu ranou tvorbu mám ráda. Poetistická sbírka Básně noci, v níž jsou takové Skvosty jako Podivuhodný kouzelník, Akrobat a Edison. Především pátý zpěv Podivuhodného kouzelníka mě zaujal. A celý Edison, nemohu uvěřit, že jsem si ho nepřečetla už dávno. Je to zvukomalebné, takové uvolněné a přitom celkem melodické, plné osnov myšlenek, na které často není odpověď. Německý překlad Podivuhodného kouzelníka (Der wundersame Zauberer) se mi sice taky líbil, ale originál je originál.
Má píseň je duhou s ní kráčej
První tři básně byly pro mne nesrozumitelné, vnímala jsem je spíše z hlediska estetického, přestože se mne některé části (Vyznání v Akrobatovi, druhý zpěv Kouzelníka, kde se Nezval opět vrací k rostlinám) dotkly zvláštním způsobem…
Edison a Signál času mne pak svojí hloubkou a propracovaností dostaly nejvíce. Oceňuji nesčetné figury které Nezval používá, refrén a jeho obměnu, zvukomalbu, množství metonymií, exaktní informace z Edisonova života. I prosté asociativní stavění motivů vedle sebe působilo tady patřičně.
„bylo to sanatorium
to krásné tajuplné město s kupolí
ohromná bibliotéka
jejíž romány se opakují vždy znova
těch kteří opustili marné úkoly pro jeden utkvělý polibek“
Plakala jsem.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Na poezii si obvykle nejvíce užívám formu a hru s jazykem, a musím říct, že Nezvalův volný verš a jeho způsob vynechání interpunkce mi tento požitek ztížil. Zaujalo mě, jak sbírka reflektuje dobu, ve které vznikla, a zaujaly mě technické motivy a jakási tvrdost veršů, někdy až tísnivá. Zajímavé užití anafor, které získalo mou pozornost.