Básně proti plešatění
Nicanor Parra
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51616/mid_basne-proti-plesateni-ozU-51616.jpg
4
15
15
První český výbor z poezie slavného chilského tvůrce „antipoezie“ Nicanora Parry (1914), jehož tvorbou byl nadšen Jan Zábrana, který také přeložil několik básní do časopisu Světová literatura. Nicanor Parra, bratr folkové zpěvačky Violety Parrové, se ve své vtipné konverzační poezii všedního dne, místy blízké Prévértovu jemnému slovnímu humoru, jinde ostře ironické, vysmívá konformismu, zkostnatělým institucím a dutosti velikých slov. Doslovem opatřila Anna Housková.... celý text
Přidat komentář
TICHO
DO PRDELE
2000 let lží bohatě stačí!
(s. 116)
Ano prosím, přidejte mi ještě kopeček, dobrý věcí není nikdy dost - a posypku od nejúžasnější paní profesorky Houskové nakonec. Když nic, tak tohle. Když tohle, tak vrchovatě.
Čím jsem starší, tím víc Parrovým leckdy krátkým ironickým šlehám rozumím. Zvláštní kouzlo má Parrova poezie při přednesu. Moc pěkné grafické zpracování a povedená obálka, která už lecos z obsahu naznačí. Doporučuji.
Výborné, účinkovali, aj keď som sa k nim dostal príliš neskoro (čo sa týka plešatenia:-)
Sbírka básní chilského básníka, který své dílo považuje za antipoezii. Nevím úplně přesně, jak tento pojem definovat, ale je mi to celkem jedno, protože Parrovy básně nebo antibásně si ke mně našly cestu svou jasností a přímostí, mimo jiné v nich sem tam probleskne i kritika těch básníků (pro mě rádoby básníků), kteří do svých veršů vloží nějaký význam, jenž chápou jen oni a teď si čtenáři lámej hlavu. Takovou poezii nemám rád. Nicanor Parra mi skvěle sednul, když už jsem po delší době zase sáhl po poezii.
Básně proti plešatění
"...jsem proti smutným a úzkostným poetům, stejně jako jsem proti klaunům v Huidobrově stylu. Taky se bouřím proti věštcům a proti věšteckým myslitelům ve stylu T. S. Eliota. Jsem přesvědčen, že básník nemá právo interpretovat, ale jednoduše chladně registrovat." Profesor fyziky, troll z Chile, jeden z nejuznávanějších španělsky píšících antibásníků. Parra se dožil úctyhodného věku, já se k němu dostal teprve něco před rokem a i přes to ironizování, "všechno je poezie kromě poezie" je jasné, že kontext a narážky hrají v jeho básních velikou roli, i přestože se v nich neorientuju, nedokážu necítit Parrovu hloubavost, jeho neotřelé experimentování, velmi sympatico, moderno, velmi dontgiveafucko. Nicanor se u nás zatím dočkal pouze dvou knižních publikací-sbírek a něčeho v časopisech v průběhu let. Ale myslím si, že definitivně stojí za větší pozornost.