Básně - výbor z díla
Sergej Alexandrovič Jesenin
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Jelikoz mam od malicka rad Jesenku, rozhodl jsem se, ze si konecne prectu neco od zakladatele tovarny, pana Jesenina.
Basnicky to byly dobry a to ja poznam, protoze v poznavani veci jsem docela dobrej. Obecne poznam docela dost veci kdyz mi je ukazete, auto, lednicku, okurek, koroptev a tak dale. Ale o tom vas, obycejny lidi, tady nebudu presvedcovat.
Nejvic me fascinovalo, ze me Jesenin dokazal vykouzlit diru do palice i kdyz psal basnicky o zviratech u nich na dvorku, slavne flaky jako treba Krava, nebo Pes. Taky potesila dlouha basnicka o vynalezci puku Pugacevovi, ten je uz od Kapitanovy dcerky od Puskina muj oblibeny rebel, spolecne se Sagvanem Toffife. No a v neposledni rade musim pochvalit fakt, ze Jesenin psal tak dobre, ze jsem na par mikrosekund dokonce pomyslel, ze je Maticka Rus mozna opravdu skvela zeme (oslavne basne na pole a louky tu zabiraji tak 50%) -zeme to mozna hezka je, ale skoda, ze v ni ziji Rusove a ne treba Belgicani.
8,5/10, ale za to, ze kdyz Jeseninovi dosel inkoust na pokoji tak psal basnicky krvi, zvedam na 10/10
Autorovy další knížky
1972 | Anna Sněgina |
1976 | Pieseň lásky |
2001 | Tvé šedé oči se mnou všady jdou |
1987 | Na křídlech revoluce |
1964 | Lyrika |
Do Básní jsem se pustila hned po Modravé Rusi, takže jsem přeskakovala ty básně, které už jsem znala. Bohužel jsem v tomto obsáhlejším výboru už nenašla nic, co by mě zaujalo tak, jako básně z Modravé Rusi. Snad jen perské motivy, z těch se mi líbilo asi vše. Možná, že výbor nemohl dostihnout Modravou Rus, protože k osvědčeným jménům jako jsou Josef Hora a Bohumil Mathesius, přibyla další jména méně známých překladatelů a ti mi třeba tolik nesednou. Akorát ještě na Zdenku Bergrovou, od které znám sbírku Praha je pečeť, jsem si při čtení vzpomněla, aniž bych tušila, že také je mezi překladateli. Jinak je to poezie pěkná, ale je to už 20. století, a to je pro mě většinou příliš moderní. Také preferuji epiku před lyrikou a všechny ty krásné Jeseninovy lány mi tak nějak splývají do jednoho. Jako ukázku bych vybrala báseň o krávě, ta se mi obzvlášť líbila.
--------
Kráva
--------
Sešlá je, nemá už zuby,
na rohách prstenec let.
Bíval ji pohůnek hrubý,
vždy když ji na pastvu ved.
Pelíšek myší se vylíh,
šramotu plný má kout.
Na tele na nožkách bílých
nemůže zapomenout.
Obrali o tele mámu,
radost se převrací v žal,
do kůže na tvrdém trámu
větýrek od osik vál.
Brzy jak malému býčku,
až zčeří pohanku chlad,
jí hodí též na krk smyčku,
k porážce budou ji hnát.
Teskně a v bezmocném děse
rozryje rohama zem . . .
Zdá se jí o bílém lese,
o luhu zelenavém.