Básnik a vražda

27.06.2011

[063/11] U soudce Ti moc variant finále není. Většinou skončí u soudní stolice a jen sem tam se zločinec odhalí sám soudcovým popíchnutím, protože slovutný Ti nemá žádný přímý důkaz. No ale co, i takový způsob odhalení zločinu se přeci počítá, když za to vrah, zloděj a nebo násilník zaplatí.

Tyhle detektivky z Číny mají něco do sebe, protože vraždy jsou svým způsobem přirozené, nikdo se neschovává zbaběle za volant auta a nebo nevynalézá nové jedy. Je to ze života… uškrtit, utopit, ale hlavně propíchnout a nebo podříznout. Žádné směšné čmárání vzkazů krví po zdech, jaký je detektiv hlupák. Intriky, korupce, úplatky, nevěra, špionáž, hamižnost,… prostě klasika, jak má být.

Četla jsem od van Gulika příběhů se soudcem Ti několik a vždy dovedu ocenit ohleduplnost ke čtenáři. Nechává každému náskok, aby o dostačující krok napřed zvládal sám dedukovat a samotným soudcem se v řešení nechal (někdy špatně) utvrzovat a nebo své teorie vyvracet.

Svazek ‘Básníci a vražda‘ obsahuje i několik básní klasické asijské stylizace, ale protože jsem nikdy nic o jejich čtení nevyhledávala, dodnes neumím postřehnout jejich povrchní - a už vůbec ne hlubší, význam. Poezii ovšem neholduji, takže tato neznalost mě trápí jen a pouze pokud verše zastupují funkci nevysvětleného doplňku.