Přidat komentář
Po knize jsem sáhla proto, že mám ráda krásu češtiny. A ta od tohoto autora je zde vrchovatě. Je pravdou, že některá slova jsou již tak trochu jinde, ale mne fascinuje jak se popisují obyčejné věci a dění tak nádherně, že máte najednou lepší náladu a pocit, že krása jazyka ještě nezmizela. Díky za ten zážitek.
Náhodou jsem sem koukla po nějaké době a čtu reakci Dalie na můj příspěvek. Prej nepochopení rovnováhy v lese. No, myslím, že tu rovnováhu docela chápu. Akorát z některých "myslivců" je mi na blití. Bohužel kazí pověst těm slušným. Souhlasím, že se některé druhy musí "usměrnit" např. u nás siky, ale ono jde také o to jak! Blbě zvíře střelí, pak ho nechaj někde trpět, než ho najde psisko, který ho zakousne a ještě dostane pochvalu. Fakt nechápu, proč se v bažantnicích líhnou a poté vysazujou bažanti, aby je vzápětí mohli střílet. Opravdu se nám všude kolem hemží tolik lišek, jezevců, rysů, aby to vraždili? Ono nestačí, kolik toho uhyne pod koly aut?
Ty dvě hvězdy jsou za krásné ilustrace.
(SPOILER)
Z knihobudky..po Myslovcově roku , pamatujíce na autorovu skvělou přírodní lyriku, pustila jsem se do Bažantnice...páni, to byl horor...je ten život opravdu tak krutý ? Kokorokó neustále kroužil kolem smrti..ve chvilce, kdy si našel slepičku, jsem i zadoufala ve světlé žítřky, ale on to byl jen , jak se říká, výkřik do tmy...další krev, zmar, bolest, neštěstí...a pak přišel konec....
No, otřepala jsem se, snad si Obrázky z přírody spravím náladu. A ani to se jaksi nepovedlo..lyrické opisy mě večer před spaním sice fajn uspávaly, ale takový příběh drozdů dovedl pohodu odplašit...a souboj křepelek se sokolem naprosto dorazit. nevinné tlukoucí ptačí srdíčko před očima...
z autorova vysvětlení na konci zjistíme, že inspiraci pro knížku načerpal přímo při práci. První část reflektuje stáž v bažantnici. Že ta krvelačnost myslivců ani jemu, myslivečkovi, nebyla po chuti...ale to mu nezabránilo vykreslit ji v celé nahotě a drsnosti...a další obrázky - i když je příroda krutá a jde o přírodní výběr, přeci jen tam narval toho tragického víc než dost. Ani obrázky svádění mladé holčice s hráběmi na louce, ani světlušky nezaplaší dozvuky tragédií...a nejvíce překvapilo, že knihu věnoval ženě a dětem, a doporučil jako fajn dárek pod stromeček...jasně, máme tendence hledat šťastné konce..ale v této jich na Vánoce a pro děti bylo fakt málo...
A opravdu chtěl, aby děti četly o dráždivém setkání v srpnovém sparném odpoledni ?
Jan Vrba to se slovy i lyrikou umí...ale v této bylo na můj vkus příliš přírodních masakrů. Howgh !
Kratší povídky plné lásky k přírodě, čtou se velmi dobře. Autor má lyrickou duši a obdivuhodné znalosti přírody. Komentáře jako ten níže od Argony svědčí o naprostém nepochopení toho, v čem spočívá práce lesníka a péče o les a rovnováhu všeho živého v něm.
Dnes už málokdo porozumí tomu, o čem autor vypravuje. Je nová doba. Sami sobě kopeme hrob. Vše se vším souvisí.
Jen jsem do knihy nakoukla (prolétla cca 6 stránek) a "myslivci" stačili zabít čtyři zvířata :-(
Dalžší z knížek rodičovské knihovny - název mi utkvěl, na příběhy si nevzpomenu, ale stejně se mi asi nejvíc líbily obrázky Mirko Hanáka.
Autorovy další knížky
| 1919 |  Boží mlýny |
| 1997 | Myslivcův rok |
| 1927 |  Nejsilnější vášeň |
| 1968 | Srnčí milování |
| 1935 | Les |
Celý život se zabývám přírodou a cestováním...K Vrbovi se neustále vracím a pokaždé objevuji v jeho knihách něco nového. A tak po mnoha létech jsem se vrátil k této milé knize, kterou jsem již četl mnohokrát, zvláště když se do mé sbírky dostalo toto krásné staré vydání...A opět mne nadchla. Patří mezi nejlepší díla Jana Vrby...