Neviditelný strážce
Dolores Redondo
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215984/mid_neviditelny-strazce-215984.jpg
4
380
380
Nejúspěšnější španělská detektivka roku 2013. Na břehu řeky Baztán, v jednom z nejmagičtějších míst Baskicka, je nalezena záhadně zavražděná mladá žena. Téměř čtyřiadvacet hodin poté je zjištěna souvislost s měsíc starou vraždou jiné dívky.
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2013
,
Panteon
Originální název:
El guardian invisible, 2013
více info...
Přidat komentář
Nečtěte dříve, než knihu!
Začátek byl dosti vláčný a říkal jsem si, zda je tato kniha pro mne. Už v úvodu jsem zpozoroval, že tato kniha je tak nějak příliš pro dámskou část čtenářů. Amaia - téměř feministická postava, která napravuje krutý svět, zatímco její muž, poněkud naivní, skoro až směšné ztělesnění správného chlapa - americký svalnatý sochař, který v knize vykonává v postatě 3 činnosti: žere, hraje s tetkou Engrasi karty, aby konečně mohl večer utěšit svou ženu a vyřešit její hluboké neurotické problémy spojené s traumaty z dětství divokým sexem.
Dolores Redondo pro postavu Jamese nedokázala vytvořit žádný charakter a psychologii postavy do té míry, až jsem si říkal, zda v této knize, nebo v pokračování, nepřijde "twist" ve stylu Šestého smyslu/Klubu rváčů a neukáže se, že Amaia si Jamese vymyslela pouze ve vlastní hlavě, aby zvládala stres. Nicméně po začátku ve stylu "1. slohová práce 8. ročníku" a odjezdu do rodného města se ukázalo, že kniha vlastně nemusí být tak špatná. Skoro to vypadalo, že se autorka pomalu rozepisuje a i samotný jazyk knihy byl daleko profesionálnější a čtivější. Přibyly nové vedlejší postavy, podle mě zajímavější než postavy hlavní (sestry a jejich povedení manželové a snoubenci) a s prokládáním s Amainou minulostí to vypadalo slibně. Mytologie hodně propojená s tamním folklórem nebyla podle mě nejlepší, ale rozhodně neuškodila (více něž Basajaun mě ale bavila mystická Maia a podivné chování Zabalzy). Bohužel můj zájem začal opět vyprchávat před závěrečnou částí knihy, kdy místo toho, aby se děj zrychlil a člověk napnutě čekal na vyřešení případu, Dolores opět začala (asi po dvacáté) popisovat, jak si dává Amaia kávu s mlékem, zbytečně zdlouhavě popisovat španělské města a hlavně, co mě pilo krev nejvíce, ukazovat prostřednictvím postav, jak pilně se na knihu připravila a jak si zjistila všechny informace o motorkách, nebo o medvědech. To je samozřejmě spávné, jenže méně je někdy více a monology některých postav, které chrlily definice, jako kdyby byly chodící Wikipedie působily prostě směšně.
Jakožto chlap jsem byl trochu znevýhodněn ve vytvoření si sympatií ke knížce, ve které jsou muži ztvárněni, v lepším případě jako hrdinové z červené knihovny, v horším jako povaleči, alkoholici, násilníci, homosexuálové, nebo bezmocní chudáci ve spárech mocných a spravedlivých žen. Nemám tolik testosteronu v krvi, abych tuto knihu nesnášel jen kvůli toho, ale tak nějak to odrazuje nepříliš kvalitní a důvěryhodné zpracování většiny postav a knihu to degeneruje, stejně tak jako zdlouhavé a nudné wikipedické části, nic nepřispívající do děje a atmosféry nebo opakování prvků děje "Amaia a sprcha", "Amaia a káva"...). Samotná detektivní část pak není špatná. Jako u jediné části se zde naplno vyplatila poctivost spisovatelky v přípravě před psaním knihy. Námět je také zajímavý, je zasazen do zajímavého prostředí.
Možná kdyby autorka necílila tolik na ženskou část, více škrtala a nepřeháněla to s psaním podle návodu "Jak napsat kvalitní knihu", sáhl bych po druhém díle. Za současného stavu věcí, to v nejbližší době neplánují.
Na jednu stranu je příjemné si odpočinout od severských detektivek, na druhou to bylo trochu průměrné. Moc mě nebavily ty dlouhé pasáže o místech a městech, které neznám. Příběh byl celkem napínavý, jen se celou knihu táhne a pak najednou hrozně rychlý konec a některé věci zůstaly nedořešené. Prostě neurazí nenadchne.
Na knihu nemůžu říct, že se nedala číst a že se mi špatně četla a rovnou jí zavrhnout. Kniha byla trochu jinačí než jsem očekávala, ale rozhodně nebyla špatná, ale ani skvělá. Spíše takový průměr, nic co by Vás oslnilo. Chvílemi kniha byla velmi čtivá, ale pak přišli pasáže, které pro mě byly zbytěčně zdlouhavé a můžu říci, že občas i nudné..Protahování něčeho, co by tam nemuselo ani být. Co se týče zakompování baskických legend do příběhu,tak proč ne, nebyla jsem proti. Co se týče konce, tak ten byl zas rychle utnut. No co dodat autorka v této knize trochu tápala ve tmě, ale rozhodně jí nezavrhnu a ráda si přečtu i její další knihu a pak se uvidí :)
Za mě průměr, nebylo to úplně špatné, ale taky to nebyla úplná pecka. Prostě jasnej střed. Chvílema mi to všechno přišlo dost přitažené za vlasy. Ale ruku na srdce, kdyby mě to tak moc nebavilo, tak to ani nedočtu.
Měl jsem již v minulosti možnost, přečíst si španělský thriller a bavil mě. Tato kniha, ale byla natolik pro mě zvláštní, že jsem ji jen stěží dokázal přelousknout.
Napíšu sem narovinu, jak na tom s knihou jsem. Dostala jsem ji jako audio. Moji druhou v pořadí. První byla mimochodem skvělá Rita Hayworthová od Stephena Kinga, kterou předčítal fantastický Oldřich Kaiser. Jsem u 12 kapitoly a asi to vzdám. Nuda, nuda, nuda. Stále si říkám, kdy se děj trochu rozjede. Pasáže o Amainých sestrách je vysloveně peklo. Nevím, jakou nakonec v celkovém příběhu tyto zmínky sehrají roli, ale jsem tak otrávená, že možná i oželím, abych se to dozvěděla...
Mám to za sebou, zvládla jsem se prokousat až na konec. Já vlastně nemůžu říct, že ta kniha byla špatná, ona nebyla, jen byla taková...prostě na můj vkus divná, jiná, zvláštní.
Moc jsem se na ní těšila, obálka vypadala fantasticky, zkrátka jsem čekala nějakou pecku. Asi už jsem rozmlsaná. Bylo tam celkem dost nudných pasáží, které jsem měla často chuť přeskočit, podle mě tam byly naprosto zbytečně a k ničemu. Celá kniha se vleče a konec se mi zdál sice dobrý, ale na průběh celé knihy dost uspěchaný. Jsem zvědavá na pokračování- Dědictví kostí. Dám autorce ještě jednu šanci. Protože to rádoby mystično by vůbec nebylo špatné, jen kdyby bylo trochu lépe podané. Třeba bude další kniha lepší, přála bych si to...
Více v recenzi...http://kniznidenicek.blogspot.cz/2015/02/recenze.html
Upřímně řečeno, kdybych knihu neabsolvovala jako audio v podání Jaromíra Meduny, těžko bych ji dočetla (v tomto případě spíš přelouskala); určitě bych některé až příliš popisné pasáže nelítostně přeskočila. Nejpůsobivější pasáží pro mě nebyly popisy nalezených zavražděných, ale Amainy vzpomínky. Konec příliš uspěchaný, jako by sama autorka poznala, že čtenáře zahltila až příliš. Na druhou stranu se kusými závěrečnými informacemi vyhnula objasnění některých momentů, např. nevysvětlila, kdo byla záhadná Maia. Že by Amaino alter ego? Nezdá se mi. A jak vlastně identifikovala Amaia na četnické stanici svého "informátora"?
Kniha se dobře čte, ale má celkem mírné tempo. Kdo by čekal strhující detektivní thriller bude určitě zklamán. Některé pasáže jsou napínavé, jiné naopak nudnější. Ovšem jako první díl trilogie, kde nás spisovatelka seznamuje s inspektorkou Salazarovou, jejím životem, rodinou a hlavně traumatizujícím dětstvím se to dá pochopit. Kdo by tuto knihu nechtěl číst, určitě bych mu doporučil audioknihu, namluvenou vynikajícím Jaromírem Medunou.
Kniha nebyla spatna, ale bavila me mene, nez jsem doufala...asi to je tim, ze od zenske vysetrovatelky vzdy cekam vic...jsem na ne narocnejsi nez na chlapy a nic neodpoustim...takze...cetla jsem lepsi i napinavejsi knihy, nedostala jsem se do deje tak, jak jsem si prala...kdybych si knihu koupila, bylo by mi to lito, ale z knihovny si pokracovani klidne pujcim, ale na precteni jenom jednou...
Já po další knize od této autorky určitě nesáhnu. Měla jsem co dělat, abych tuto vůbec dočetla.
Těšila jsem se na detektivku ze španělského prostředí, ale nuda nuda nuda. Jsem žena - jestli je toto čtení pro ženy, tak pro mne tedy ne. Postavy nudné a černobíle, téma baskických mýtů nevyužité a vyloženě samoúčelně navozené. Přeskakovala jsem, co se dalo. Hlavní hrdinka také neuvažovala nijak extra logicky, což bych u hlavní vyšetřovatelky docela očekávala.
Neviditelný strážce je španělské krimi, které je zase trochu jiné, než severské detektivky, ale tím je právě kniha výjimečná a rozhodně za přečtení stojí. Pokud máte rádi různé legendy a rádi čtete o tajemných a překrásných místech, kterým Baztán bezesporu je, určitě neváhejte a ihned po knize sáhněte, věřím, že se Vám tento příběh bude moc líbit.
Asi je to opravdu spíše kniha pro ženy, ale na druhou stranu dočetl jsem ji až do konce a nijak zvlášť se u ní ani nenudil, ale ani nepobavil - pokud je to u detektivky to správné slovo. Velmi se mi líbily pasáže dokreslující atmosféru odlehlého údolí konfrontované s "moderním" světem. Znovu ji číst určitě nebudu, ale špatná není.
Co to jako melo byt? Prosim, neprirovnavejte tuto ruzovou knihovnu ke skvostum pana Keplera a Larsona.
ďalší "originálny" sériový vrah, slabší odvar švédskej dvojky (teda trojky Larson. Kepler). Originalita sa knihe uprieť nedá, ale chýbala mi tam ta charizma hlavnej postavy a dynamika deja. Ako audiokniha to celkom ušlo.
kniha se mi libila, sice trochu moc zenska, ale dala se cist a napeti se taky obcas dostavilo, takovy lepsi prumer za me
Já myslím,že dobré trochu jinak zpracované a díky tomu se to prima čte a navíc to vypadá na pokračování,tak už se těším!
Štítky knihy
detektivní a krimi romány magie zfilmováno Španělsko španělská literatura thrillery krimi Baskové Baskicko
Autorovy další knížky
| 2013 |  Neviditelný strážce |
| 2018 |  Toto všechno ti dám |
| 2014 | Dědictví kostí |
| 2016 | Oběť bouři |
Musím říct, že u této trilogie mne upoutala atmosféra čišící z obálek a i krátký popis zde na databázi. Detektivka ze Španělska s mystickými prvky, proč nezkusit něco jiného než zasněžený sever? První díl tu sice nemá kdovíjaké hodnocení, ale to Nesboho Netopýr ostatně také ne. Jestliže se o Kristině Ohlsson dle mého neprávem říká, že je Nesbo v sukních, pak Dolores Redondo je španělská Kristina Ohlsson. Stejně jako u Kristiny si totiž nemohu pomoci, ale z jejích knih je strašně cítit, že je psala žena, jakoby to navíc bylo šmrncnuté růžovou knihovnou. Já nemám problém s ženskými autorkami detektivek, kde je hlavní hrdinka žena, přečetl jsem celou Asu Larsson a jednu knihu od Yrsy Sigurdatodirr a tenhle dojem jsem z jejich knih neměl. Prostě tam ty mnohdy přehnané emoce hlavních hrdinek tolik nepletou a soustřeďují se hlavně na vyšetřování případu. Jinak je první díl Baztánu taková průměrná detektivka, která se nečte špatně, té mystiky a vykládání karet je tam tak akorát. Uvidíme, co přinese mnohem lépe hodnocený druhý díl.