Bdělost
Anthony De Mello
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21744/bmid_bdelost-658f5471c7b43.jpg
5
182
182
Probouzet lidi a odhalovat jim pravdu o jejich vlastní velikosti – to je cíl, který si Anthony de Mello kladl při své práci s lidmi, a tedy i cíl této knihy, která jeho práci s lidmi zpětně zachycuje. Jeho schopnost odhalovat mylnost našich přesvědčení a scestnost našich sebeklamů a iluzí nám nemusí být vždy příjemná, ale přesto je potřebná.... celý text
Duchovní literatura Náboženství Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2004 , CestaOriginální název:
Awareness, 1990
více info...
Přidat komentář
Tahle knížka se ne každému bude líbit, jak je ostatně vidno i z komentářů již přede mnou publikovaných, protože vyžaduje po čtenáři už určitou formu, náznak, nakročení, směrem k oné bdělosti a probuzení, o čemž je v knize řeč. Nesouhlasím s tvrzením, že si autor odporuje, naopak do sebe vše zapadá, jak má. Jen se to těžko vysvětluje člověku, který dá na to, co o něm druzí říkají. Který chce uznání - od těch druhých. Třeba za odtažení auta. Nebo za to, jak zpívá, nebo hraje, případně jaké má správné politické názory... Kniha neříká nic jiného, než abychom byli sami sebou, abychom si uvědomili, co nám samotným dělá radost bez ohledu na názory (a případná uznání) druhých lidí, a tak abychom pracovali na svém vnitřním světě a jeho rozvoji. Protože knihu napsal kněz, tak samozřejmě směřuje další cestu k poznání Boha. Ale opět - neváhá se otřít o některé praktiky katolické církve jako až přehnané uctívání Panny Marie nebo klanění se v kostelích bez vnitřního zápalu (symbolika s obrazem nad oltářem člověka, který naučil lidi rozdělat oheň, aniž by ti klanějící se stále uměli oheň rozdělat, je velmi trefná). Ale ono skutečně záleží na každém, jestli chce být sám sebou a za sebe (mnozí se toho velmi bojí), nebo se snažit vyhovět všem okolo sebe. Každopádně pro mne kniha, kterou po dočtení můžu začít číst zase od začátku.
Když jsem si přečel, že jsem sobec tím, že jsem pomohl známému na kruháči, kde mu zdechlo auto, ho odtlačit do bezpečí, pak jej zavést do zaměstnání na opačnou stranu, než jsem měl namířeno, odložil jsem ty "moudra" nadobro.
Mimořádně silná kniha. Bylo i nebylo příjemné ji číst. Dotýká se na nejvíc citlivých místech - sobectví, naprogramování z dětství, návyků, přesvědčení, pohodlnosti ... Budete koukat!
"Chcete-li se doopravdy probudit, nejdřív ze všeho musíte pochopit, že ve skutečnosti se vlastně vůbec probudit nechcete."
Cože??? Jak tomu mám rozumět? Probuzení totiž znamená, že vám přestane záležet na svých nálepkách (jsem ředitel, jsem šampión, jsem to-a-to..), že vám přestane záležet na svém postavení ve společnosti, že se přestanete identifikovat se svých chováním ... že vám nezbyde vůbec nic, ale když budete trpěliví a chvíli to vydržíte, pochopíte... (pozn.: moje velice zjednodušená interpretace).
Zajímavá kniha. S mnoha myšlenkami musím jen souhlasit. Když se nad textem zamyslíte, dojde vám, jak to s námi okolí umí, co všechno dělá pro naše dobro a vy už nakonec ani nežasnete, vám je všechno jedno. A dostat se z této letargie bolí. Četla jsem jako eknihu, ale zvažuji koupit si papírovou. A taková perlička nakonec, po několika rozhovorech se Sandrou Pogodovou jsem si před knihkupectvím dala záměr, ať mi přijde do ruky, co mám právě číst. No, hnusnější obal snad v celém knihkupectví neměly. Ale obsah za to stál
Na tuto knížku byla v knihovně fronta asi 15 rezervací. A dostala se ke mně zrovna po knize Vědomý rodič. Nejde si nevšimnout, že v obou těch knihách se píše v podstatě totéž, akorát v každé trochu jinými slovy a způsobem. Bdělost je taková hutná, syrová, ke čtenáři drsnější. Líbily se mi nejrůznější citáty a příběhy, kterými je kniha proložená. Přečetla jsem ji hned dvakrát po sobě, podruhé jsem pak viděla určité rozpory apod., ale to je v pořádku. Každopádně přečíst by se dala se zaujetím určitě hodněkrát.
Autor záměrně zmiňuje různá témata znovu a jinými slovy: Když se moc snažíme být bdělí, bdělosti nedosáhneme. Stačí se jen pozorovat. Zbavme se nálepek. Pojmy omezují vnímání. Jsme naučení být závislí na uznání a ocenění od ostatních, potřebovat ke štěstí různé věci, být se sebou nespokojení. A tak dále a tak dále.
"Vy nejste zamilovaní do člověka, jste zamilovaní do toho, co si o něm myslíte."
"Nechceme být šťastní bezpodmínečně. Jsem ochoten být šťastný, budu-li mít toto, tamto a pokud možno i ono."
"Vidíme věci i lidi nikoli takové, jací jsou, ale takové, jací jsme my."
"Když se na vás vaše matka zlobila, neřekla, že je něco v nepořádku s ní, řekla, že je něco v nepořádku s vámi. Jinak by se nerozzlobila. Ale já jsem učinil velký objev, že když se zlobíš, matko, je něco v nepořádku s tebou."
Výborná knížka pro duchovní rozvoj v klidný časech. Bohužel mě potkala v době ne úplně šťastné a její přístup a závěry mi někdy přišly mimo. Částečně pomohla, ale někdy byla skoro strašidelná nedosažitelností a necitlivostí některých závěrů. Rád bych byl jednou Kristus, ale text s pravidelným připomínáním toho, že když jím nejste, tak v celku vzato nemá cenu žít, mi k tomu cestu zase až tolik neumetl.
Skvělá kniha, kterou jsem četl již několikrát. Pozornému a otevřenému čtenáři může změnit život. K lepšímu samozřejmě. Pokud ovšem považujeme za lepší život klidný, bez strachů, bez posuzování, bez hádek a ve štěstí...
Této knize (2013) bych vytkl jen obal, který se mi vůbec nelíbí. Knihu jsem si přebalil, aby mě nestrašila :)
Kniha vyšla už před řadou let,já jí čtu v roce 2022.Je to ale jedna z mála duchovních knih kde se na rovinu píše o tom jak jsme naprogramováni rodiči,školou,společností,.... Slýchám to na duchovních přednáškách,zde to čtu poprvé. Je zde návod na to jak vystoupiz z iluze,bdĕlost je zde popsána jako pŕobuzení a duchovní práce na sobĕ samém,ale bez duchovní chtivosti.
Tato kniha mne dostala, je syrová, nutí se podívat se na sebe bez příkras . Je dobré iluze o sobě provětrat...díky Anthony.
Počiatočné nadšenie prešlo pomerne skoro do ostražitosti až zmätku. Autor z môjho pohľadu (a ako som neskôr zistila googlením, nielen môjho) neodhadol hranicu medzi inovatívnym a nedogmatickým, čo možno nezainteresovanému neprekáža alebo rovno vyhovuje, no mne ako katolíčke bolo ľúto, že člen mojej obľúbenej rehole namiesto odhaľovania a približovania krásy i hĺbky kresťanskej spirituality kalí jej čírosť východnými náukami. Že namiesto plnosti ponúka skôr vyprázdnenie. Že namiesto k Nebu smeruje k nirváne. Od Lásky k „bdelosti“. Že namiesto „miluj blížneho svojho ako seba samého“ v podstate spochybňuje ľudskú schopnosť milovať niekoho iného ako seba samého. Nepopieram, že niektoré myšlienky sa mi páčili a zapadli do mojej mozaiky o svete, rovnako však nepopieram, že mnohé podľa mňa skôr zvedú ako vedú, čo som si overila aj na sebe. Totiž to, čo Mello ponúkal ako návod na osvietenie, mi v pokusoch o praktickú aplikáciu pripadalo ako číry cynizmus – a veľmi skoro som radšej upustila od snahy dívať sa na svet a ľudí Mellovými očami. Možno som to len vzala zo zlého konca, ktovie. A možno predsa len prestrelil skôr Mello. Hoci musím uznať, že prestrelil pútavo a čítalo sa to ľahko a dobre.
Kniha je podána pro mě velmi sympatickým způsobem. S některými myšlenkami bych souhlasila bez výhrad, s některými snad po kratším či delším uvažování, některé mě matou nebo i trochu čepýří. Ale všechny jsou mi prostě sympatické. Není zbytí a bude nutné se na knihu vrhnout znovu a pořádně si u ní zapřemýšlet. A pak tato zamyšlení zanést do praxe v každodenním životě :-)
Musím se přiznat, že když jsem v úvodu narazil na pořekadlo o orlu a slepici, chvíli jsem zaváhal, zda se mi do ruky nedostalo jedno z typických klišé v rámci literatury osobního rozvoje (třeba takový mnich, který prodal své Ferrari, by mohl vyprávět). Nicméně nic není vzdálenějšího pravdě. Anthony de Mello napsal vynikající dílo s osobitým humorem, lehkostí a citem pro pointu. Navíc kniha pro mě obsahuje několik aha momentů. Věcně vybízí k nadhledu nad emocemi a myšlenkami, tam kde jiné výborné knihy mnohdy ztrácejí fokus v abstraktních pojmech. Osobně knihu doporučuji k přečtení jako jednu z prvních v oblasti duchovní literatury. Kdybych ji dostal do rukou někdy v období dospívání, zpětně bych se určitě nezlobil.
Teda na jezuitu je ten chlápek hodně "východní". Velmi čtivě podaný nový přístup k životu. Rady indického guru. Doporučuji.
Děkuji moc za další máchnutí do mých iluzí o světě, které tahle kniha způsobila. Vím to, že spím a vím, že se nechci probudit. Vše je tak, jak má být. Avšak my sami jsme úměrou toho, do jaké míry se věcmi kolem sebe necháme vláčet a mávat, či zda-li s nimi splyneme v jedno a ruku v ruce s tím, co na nás každou novou ojedinělou situaci čeká, jsme vzhůru anebo stále spíme. Teď už je mi jasné, že se dá spát i s otevřenýma očima.
Dobře. Dalo mi velkou práci oprostit se od toho křesťanského kontextu. Pokud to máte s tímto náboženstvím podobně jako já (tj. nemáte k němu moc kladný, resp. spíš žádný vztah) tak doporučuji vydržet a knihu přečíst tak jako tak. Dají se tam najít dobré myšlenky a názory. Jsou těžko pochopitelné, zkousnutelné. Souhlasím s autorem, který tam někde píše "máte pocit, že když tohle uděláte, budete si připadat jak emocionálně chladné dřevo" a přesně na tomhle bodu jsem já zatím skončila. V jisté panice, rozhořčení, co to po mě chce - vzdát se vztahů k lidem, nebrat je osobně, říkat někomu blízkému (i když jen vnitřně) - nezáleží mi na tobě. Proto tě mohu milovat. To je prostě na mě trošku moc. Ale netvrdím, že mě to nepřimělo se nad jistými věcmi zamyslet. Takže číst s rozvahou, přemýšlet si o tom, vnímat sám sebe, co dělám, jak to dělám, jak myslím o lidech... to je docela fajn meditace a cvičení. I když vás ty metody úplně oslovovat nemusí.
Znáte tu obligátní otázku, kterou knihu byste si vzali na pustý ostrov. Já na ni dlouho neměla odpověď. Těžko vybírat… Četla jsem jich za celý život celkem dost a hodně se mi jich líbilo.
Když jsem před pár lety poznala Anthonyho de Mella, věděla jsem, že je to láska na první pohled. Stejně jako Eckhart Tolle, Byron Katie, Alan Watts a pár dalších.
Tuhle podle mého názoru geniální věc, moudrost v nejvyšší koncentraci, jsem před nějakým časem chtěla rozdat svým blízkým a přátelům.
Ale to by byla chyba. Bdělost si tě musí najít sama. Nemá cenu ji někomu strkat pod nos, takhle to nefunguje:-)
Jak na začátku ADM píše: Já si tu jen odtančím svůj tanec. Vy si s tím potom naložte, jak chcete. Ani v nejmenším vás nemám v úmyslu přesvědčovat. A ani budit, pokud sami nebudete chtít.
A většina nechce, jak dodává.
Indický jezuita, ze kterého prý nadřízení měli osypky. A já se vůbec nedivím. Smál se, vyprávěl legrační příběhy a vtípky, nade všechno hájil svobodu rozhodování. Jeho bohem byla pouze bdělost. Tvrdil také, že misionáři nepřinášejí domorodým obyvatelům většinou moc dobrého.
Jeden jeho příběh je o tom, jak lidé ukřižují člověka, který je přišel naučit rozdělat oheň. Oni potom obraz ukřižovaného dají na hlavní oltář a jeho učení jak rozdělat oheň položí před něj jako relikvii. Naučí ostatní uctívat obraz, sochu a návod na rozdělání ohně. Udělají si instituci. Oheň z nich nikdo rozdělat neumí. Leda snad pár mystiků a heretiků. Lepší definici (nejen) křesťanské církve by asi nikdo nevymyslel:)
No dopadlo to tak, že ADM byl rozpoznán (pokračovateli svaté inkvizice) Kongregací pro nauku víry jako kacíř a budoucí papež Joseph Ratzinger to s chutí podepsal.
Kdyby ADM už nebyl tou dobou mrtvý, zemřel docela mladý, určitě by se smál, až by se za břicho popadal. A hlavně, bylo by mu to ze srdce jedno.
Jak psal kolega přede mnou, jeho knihy se čtou pro radost. Mně se ten jeho tanec hrozně líbí. A na tom pustém ostrově bych se snažila jeho Bdělost úplně vstřebat, potom ji odhodit daleko do moře a tančit tanec svůj :-)
Štítky knihy
křesťanství sebepoznání, sebepoznávání duchovní život exercicie motivační knihy bdělá pozornostAutorovy další knížky
| 2013 |  Bdělost |
| 2010 | Cesta k lásce |
| 1995 | Modlitba žáby (1) |
| 2012 | Čirá radost |
| 1996 | Sádhana – Cesta k Bohu |
Spoustu dobrých myšlenek k inspiraci. Podle mě by se dalo číst stále dokola.