Beatnici

30.05.2017

Beat generation bylo především literární hnutí, v českém jazyce známé jako "zbitá generace", podle definice: " být zbitý znamená být vyřazený ze systému, být na dně a hledět vzhůru."
Proslulosti dosáhli beatnici v 50.letech, kdy v Americe vládl kult peněz, úspěchu a konformity, a kdy nad celým světem visela hrozba 3.světové války. Sexualita byla potlačována a mít vlastní názor na cokoliv rovnalo se vstupence do blázince nebo do vězení. Beatnici proto odmítali zařadit se do většinové společnosti a podřídit se jejím pravidlům. Raději se s pocitem jakési blaženosti věnovali objevování světa na pokraji, poslouchali jazz, studovali buddhismus, experimentovali s drogami, provozovali sex včetně toho homosexuálního a hledali poezii ve všedním životě. O tehdejším umění tvrdili, že ho "napadla banda ignorantů, kteří by Poezii nepoznali, ani kdyby je přepadla za bílého dne."
Společností otřásli roku 1957. Tehdy vydal Jack Kerouac slavný román Na cestě, který byl oslavou dobrodružného hledačského života za hranicemi panující morálky a téhož roku byly zabaveny výtisky dlouhé básně Allena Ginsberga Kvílení jakožto publikace urážející veřejný vkus. Následoval ostře sledovaný soudní proces, v němž básník zvítězil a svět umění se navždy změnil. Dveře pro svobodu uměleckého projevu byly otevřeny. Natolik, že o pár let později kmotr beatniků Kenneth Rexroth prohlásil: "Svět zlikvidoval své kritiky tím, že je přijal za své a učinil je slavnými, čímž je odsoudil k emoční sebevraždě."
Ale ať už to bylo s beatniky jakkoliv, je nezpochybnitelné, že právě oni mi pomohli vytvořit si něco jako vlastní světonázor: ROVNOST, VOLNOST, BRATRSTVÍ. Znáte to...
A kdybych měl z dlouhé plejády beatnických literátů uvést jména, která mne nejvíc zaujala, pak jsou to tato: Lawrence Ferlinghetti, Gregory Corso a Jack Kerouac.