Agentura
Pavel Frýbort
Nový románový hrdina Pavla Frýborta, podle Belmonda přezdívaný Bebe, je zaměstnancem Agentury, který se oficiálně věnuje public relations, ve skutečnosti však vyrábí skandály pro média a i tajné služby. Bebe je vyslán do středně velkého města s velkou nezaměstnaností, kde zkorumpovaný policejní důstojník, namočený do styků s narkomafií, zařídí přepadení populistického politika skupinou Romů. To vyvolá rasové a sociální bouře. Současně je unesena manželka miliardáře, který je zákazníkem Agentury stejně jako přepadený politik. Při pátrání po únoscích se k Bebemu připojí dva policisté z Národní protidrogové centrály Prófa a King, kteří mají rozkrýt gang narkomafie, a reportérka Květa Sluková. Postupně se ukazuje, že nejde o obyčejný únos a výkupné, ale spíš o pomstu nějakého šílence a že přepadený politik vyhraje volby. Mezitím ve městě řádí komando smrti, odstraňující nepohodlné svědky, a posledními na seznamu jsou Květa a Bebe, protože společně přijdou na to, že miliardář i místní politika mají úplně jiné cíle, než předkládají veřejnosti. Agentura je napínavý kriminální román, který autor vypráví tak živě a bezprostředně, jako by to byla jeho vlastní reportáž z blízké budoucnosti.... celý text
Přidat komentář
Dobře napsaný a čtivý příběh. Oproti jiným Frýbortovým příběhům je možná díky Bebeho akcím a plánům až přehnaně komplikovaný a překombinovaný, takže někdy působí hodně neuvěřitelně, jak hlavnímu hrdinovi všechny plány perfektně vychází. Samotná Agentura také na české poměry působí moc všemocně a vševědoucně.
Nicméně i tak dobrá zábava.
Knížka se četla dobře, ale při hlubším zamyšlení byl Bebe až moc velký borec. Z pozadí tahal za nitky a všechno s přehledem vyřešil. To bylo trochu pohádkové, ale asi se držím příliš při zemi a on lítal s vrtulníkem. Také jeho zaměstnavatel, fingovaná PíÁr agentura, byla na úrovni tajné služby. Tož nevím. Už se v tom nebudu nimrat a za dobrou oddechovku na závěr léta dávám čtyři hvězdy. Jo, a ještě dodávám, že slovo cikán je zařazeno ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (vydala Akademie věd ČR), takže ho lze bez uzardění používat.
Hrdinové pana autora jsou nesentimentální, střízliví, vtipní a bezskrupulózní. Dokážou spřádat i rozplétat složité příběhy a fauly. Život v ČR vystihuje autor také velmi dobře, v tomto románu zejména soužití s romskou populací, i když snad v černějších barvách než si zaslouží, ale jsem třeba naivka. Líbí se mi, že se neomezuje dnešní superkorektností a píše, jak to cítí mnoho jiných v této zemi.
Kniha je dobrá, čtivá... Jen hlavní hrdina byl na mě až příliš supermanovský a závěr zase moc telenovelovský... Takže za to hvězda dolů.
Trefně popsaná kniha o tom jak některé věci fungují s lidmi ze sousedství až z toho mrazí ..
jj pan Frýbort uměl
Autora mám velmi ráda, takže i kniha je ... prima a to i přes svůj silný "politický náboj". Ten je zde vykreslen spíše jako pozadí, takže neruší. Kniha je stejně jako ostatní, trošičku "strašidelná" tím, že čtete o lidech ze sousedství. Skoro jako by jste měli v ruce noviny a nikoli román, fikci. Mohu jen doporučit.
Pavel Frýbort (1946) patří k mým oblíbeným českým autorům, především pro své knihy napsané v devadesátých letech, bohužel svou sbírku již nerozšíří, zemřel v roce 2007.
Troufám si tvrdit, že jeho knihy jsou velmi přesným obrazem naší před a porevoluční společnosti se všemi neduhy a skrytými korupcemi, které spojuje řada společných prvků – politika, průmyslová lobby, policie a rychle zbohatnuvší novodobá oligarchie, představovaná a v reálném životě potvrzující skupinu lidí (stačí jen zavzpomínat, či se pozorněji dívat kolem sebe), kterým nebylo nic svaté a kteří využili systému politických změn k tomu, aby se "napakovali" a stali se novodobou vládnoucí silou za každou cenu (někdo to udělat musel, tak proč ne oni).
A jelikož na podobné chování potřebujete opravdu silný žaludek a nervy s odhodláním „jít přes mrtvoly“ bez ohledu na cokoli, prosadili se jen ti nejagresivnější. To vše postupně prorostlo a bylo uchopeno organizovaným zločinem a výsledek je, bohužel, dnešní realita, ať již v podobně vládních afér, postavě prezidentů, vojenských kauz, policejních rošád, či celostátní prohibice, když se míchači „trochu sekli“ a otevřeli pandořinu skříňku s tématem černý trh s alkoholem (cigaretami, pohonnými hmotami), který, nikým nepotírán, kvete, neb ti, co mohou rozhodnout jsou na výplatních listinách. A o všem ví prostý občan jen proto, že se do toho vložili ti, co na výplatních listinách nejsou a chtějí být.
A nebo zcela nepokrytým umělým navýšením kurzu koruny s odůvodněním deflace, které se až podezřele kryje s nákupem Telefoniky O2. Oněch 4 – 5 miliard získaných na kurzových rozdílech jistě neskončilo v kapsách prostých občanů, ale nejspíše právě na účtech těch, kteří rozhodli a ještě dnes se bijí v prsa, jak správně. A to představují autority v tomto státě nejvyšší. Je to hnus – velebnosti – jak praví klasik.
Aféry typu Nečas – Nagyová, MUS, Diag Human, Promopo, Lehké topné oleje, účty vrcholných politiků v zahraničních bankách, Open card, Rath, Rittig, Gross, Janoušek či půtky ve vrcholovém managementu policie, to vše v knihách Pavla Frýborta najdete. Je to věrně popsáno a odhaleno a to mnohem dříve a dle mne i mnohem lépe, než popsal např. pan Viewegh ve svým knihách Mafie v Praze a spol.
Pavel Frýbort měl „jen smůlu“ na dobu, kdy knihy vznikaly – předrevoluční období nedalo možnost psát o těchto tématech a doba těsně porevoluční byla značně nepřehledná, internet a sociální sítě v nedohlednu, sdílení mezi prostými lidmi jen velice omezeno a oficiální media byla pod patronací dvou vládnoucích stran, které si předem rozdělily sféry zájmu a před svými voliči hrály divadlo s názvem – hájíme Vaše zájmy, milí občané – voliči, ale jinak jde o koryta hodně plná, do kterých Vám nic není – vy musíte jen pracovat a odvádět daně, které my využijeme především k upevnění moci a svého bohatství a vše podpoříme životem na dluh, který Vy později zaplatíte.
A proto mnohem větší povědomí a znalost jeho knih možná široké veřejnosti zatím tak trochu unikají, což je určitě škoda.
Snad až dnes se některé „pravdy z minulosti“ rozkrývají, ale vězte, je to jen úplně vrcholová špička pomyslného ledovce, ale i tak se Vám z odhalovaných praktik točí panenky o 360 stupňů. A dle mého osobního pocitu si stejně myslím, že jsou zase jen obětovány ty nejprovařenější kauzy a umlčeni ti největší křiklouni, aby lidé nabrali přesvědčení, že se poměry mění.
Agentura je jedna z posledních knih pana Frýborta (2006) a plně odráží výše popsanou skutečnost. Bebe, hlavní hrdina nejedné z knih Pavla Frýborta, zaměstnanec Agentury – organizace těžící ze situace, která pod rouškou reklamních aktivit dovede zařídit vše a všechno, stačí mít jen hodně peněz a nebo dostatečný politický či jiný mocenský vliv, znovu rozehrává scénář dle zadání svých objednavatelů. Bebe umě využívá hrubou sílu i nitky zákulisních informací držící navzájem v šachu všechny aktéry. Je schopný manipulátor, klasický Frýbortův hrdina, muž, který se spoléhá především sám na sebe a který se v prostředí, kde vládne a vítězí silnější a bezohlednější pohybuje jako doma. A sám pod rouškou Agentury vytváří situace, které by jinak možná nevznikly, ale jsou tak potřebné pro vývoj událostí, jenž lze velmi dobře zpeněžit či využít . . . a neb sám vlkem v dračím doupěti.
V knize Agentura nejde o nic menšího, než využití sociálního napětí k prosazení sebe sama a získání ještě větší moci, vlivu a bohatství. A chcete-li vědět více, čtěte . . .
A pokud Vás knihy Pavla Frýborta minuly, neváhejte a doplňte si své knižní znalosti, Frýbort, to je český autor, píšící ryze v českých reáliích, které jsou reálné víc, než si myslíme.
Opět velmi poučné čtení, které možná pootevře oči všem, kteří ještě věří v to, že pravda a láska vítězí . . .
Přesto je Agentura až moc "přitažená za vlasy", věci se dějí až příliš snadno z pohledu hlavního hrdiny, dávám 3,5 hvězdy, nakonec tedy 4 ale spíše slabší . . .
Poutavé, napínavé, jen to občasné populistické moralizování narušuje děj. Nejnepříjemnější je ale úvaha, ke které autor čtenáře tlačí, a to: Ten příběh nemusí být až tak docela vymyšlený a mnohé skutečné příběhy se mu dost podobají.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Vekslák |
| 1993 | Vekslák 2 aneb malý český bordel |
| 1996 | Jen jednou dostat šanci |
| 1990 | Přesilová hra |
| 1999 |  Poslední soud |
Trochu otevřený děj, ale i tak pohodové čtení