Bedári 2
Victor Hugo
Historický román Bedári , odohrávajúci sa v rokoch 1815-1833 vo Francúzsku, zobrazuje sociálne problémy v čase obnovy cisárstva, ako bola napr. bieda ľudí. Príbeh opisuje život Jeana Valjeana, ktorý bol nespravodlivo odsúdený na galeje, za krádež chleba. Po dvadsiatich rokoch sa mu podarí utiecť a útočisko nachádza u milostivého biskupa. Valjean poznačený minulosťou mu ukradol nejaké striebro, pričom ho chytili. Biskup však prehlásil, že mu ho daroval a tým ho vykúpil z chudoby a dal mu druhú šancu na šťastný život.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1964 , SVKL - Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúryOriginální název:
Les Misérables, 1862
více info...
Přidat komentář
Kniha, která zásadně ovlivnila můj pohled na spravedlnost a morálku. Není divu, že napsání knihy trvalo autorovi tolik let, jelikož se musel potýkat s mnoha otázkami a problémy lidství samotného. Překrásný příběh, který chytí a nepustí. Ano i já měl trochu problém s kapitolami, jež měly osvítit historické pozadí, ale nakonec musím uznat, že mi pomohly lépe pochopit náladu doby a následně jsem se díky tomu mohl do příběhu ponořit hlouběji. Kniha nás dokáže především drásat a ukáže nám, že chceme-li činit dobro, musíme se připravit na to, že budeme i trpět. Avšak stojí to za to. Je to příliš krátké a chudé představení tak nádherného díla, ale obávám se, že není v mých silách učinit jej dostatečným.
SPOILER Zlo plodí zase jenom zlo, kdežto dobro, dobro má ohromnou sílu měnit lidi. Jeden malý čin biskupa skrze Valjeana povznesl celý kraj, prospěl tolika lidem, ale hlavně, zachránil Valjeana. Valjean je pro mě ukázkou, že obyčejný člověk se velmi lehce dostane do trablů, zato vymotat se z nich mnohdy bývá nemožné, a to ne z vůle jedince, ale protože okolí, společnost rychle soudí, odsuzuje a neodpouští. Jakmile jednou máte nějakou nálepku, nikdo vám ji neodpáře, vždyť kolik lidí se zastalo otce Madeleina? Ani Javert není s to pochopit, že na Valjeana se už nálepka "galejník, zločinec" nehodí, a proto, aby utišil zmatek v sobě, radši skončí s tímto světem. Valjean je tak dlouho pokládán za nehodného úcty a štěstí, až tomu i sám uvěří. V tu chvíli pro něho začínají ty pravé galeje, z nichž sice přijde vysvobození, ale je příliš pozdě.
Bídníci...
Těžko se hledají slova k zhodnocení něčeho tak známého (leč někdy jen z doslechu), opěvovaného, něčeho prověřeného již dvěma stoletími.
Musím říct, že ještě před půl rokem pro mě bylo slovo Bídníci pojmem označující hlavně ten slavný muzikál, který mě ale nijak nelákal. Spíš jsem tušila, než věděla, že je to o bývalém galejníkovi a snad taky o francouzské revoluci.
Pak jednoho dne v televizi běželo filmové zpracování z 90. let s Liamem Nessonem - a to mě, snad právě i kvůli němu, velmi zaujalo.
Neuběhl pak ani týden a já se ocitla v antikvaritáu s jediným cílem - sehnat Bídníky. A oni je měli :).
Nad knížkou jsem strávila asi měsíc, což mi zpočátku přišlo hodně, ale když se nad tím zamyslím - 2x 700 stránek... to je ten měsíc takový můj lepší průměr.
A konečně k ději - jedním slovem, krásné. Jean Valjean je prostě krásná postava, projde opravdu zajímavým vývojem - a zdálo se mi to o to zajímavější, že tímhle zásadním vývojem prochází už v pokročilém věku (samozřejmě, protože mladí strávil na galejích).
Je určitě k zamyšlení si uvědomit, že nebýt bolestné zkušenosti z galejí - a životu s cejchem galejníka, nebyl by Jean Valjean tím, čím je. Nejspíš by byl jen prostým lesním dělníkem, nevzdělaným, obyčejným. Vinou galejí a záslouhou biskupa Myriela, se z něj stal výjmečný člověk. Zkrátka všechno má svůj rub i líc.
- SPOILER - Javert je neméně zajímavou postavou a musím říct, že jsem ho spíše litovala než nenáviděla. Zasvětil svůj život pravidlům a zákonu - a když zjistil, že i zákon se může mýlit, ten smysl svého života ztratil. - KONEC SPOILERU -
Marius je velmi sympatická postava, zosobněné mladí a chuť žít po svém, hledání svého já, hledaní - kde je pravda a kterým směrem se vydat (dědeček, který ho vychoval nebo takřka neznámý otec?), Marius je všechno, po čem mládí touží, co ho souží, co miluje...
Cosetta na mě působila spíš než jako výrazná osobnost příběhu jako ztělesněná jemnost, cosi necharakterizovatelného, co je protkáno celým dějem, bez čehož příběh nemůže být, ale není to dávno zcela jasně najevo.
- SPOILER - Až na konci, když se Jean Valjean vinou svého svědomí začně chovat odtažitě a žádá, aby jej Cosetta namísto tatínku oslovovala "pane Jane", mi ona samotná přišla jako výrazná postava. - KONEC SPOILERU -
Ještě bych moc ráda zmínila úžasnou postavičku malého Gavroche, malého, píšu, ale s velikým srdcem. Byl to dokonalý gamén (ač to slovo jsem poprvé četla až právě v Hugově románu), rošťácký, světácký, neskutečné milý.
-SPOILER- Zemřel, už ne jako dítě a ještě ne jako muž (označení podle knihy) a bylo to nejspíš neodvrtané, protože on ani ničím jiným snad nemohl být. - KONEC SPOILERU -
Mám-li ještě trošku nakousnout literární a jazykovou stránku věci - je pravda, že popisné pasáže byly někdy zdlouhavé a zejména ony mě u knihy - zní to pradoxně "udržely" déle. Ve chvíli, kdy jsem je četla, mě leckdy až nudily, ale teď zpetně je oceńuji, bez nich by se nedal příběh vnímat tak do hloubky.
A jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco nového třeba o Napoleonských válkách. To je zajímavé, Bídníci ke mě přišly ve chvíli, kdy jsme si povzdychla, že já - dějepisná nadšenkyně, nevím téměř nic o Napoleonovi a vlastně francouzských dějinách obecně.
Co se jazyk týká, neměla jsem s ním žádný problém, líbil se mi, byl čtivý.
Na závěr si neodpustím tuto poznámku, KTERÁ JE VŠAK I VYZRAZENÍM ZÁVĚRU KNIHY: Poslední kapitoly knihy jsem četla naprosto uchvácená, ke konci mi zrak orosily slzy a já přece chtěla číst dál. Ty slzy byly nějakým zvlášním smísením štěstí i smutku, neboť Valjeanův konec nebyl vlastně tak smutný - odešel šťastný. Proto takový zvláštní pocit...
Musím říct, tohle se mi stalo u knížky vážně poprvé...
Pravda, že třicetistránkové popisy uliček v Paříži, života v kláštěře nebo bitvy u Slavkova nejsou zrovna největším lákadlem, ale jakmile tyto pasáže překonáte, příběh opravdu odsýpá a přestože si říkáte (nebo aspoň já jsem si říkala) "hm, romantismus jako řemen" a "tohle má snad být parodie samo na sebe". Každopádně, jak už jsem psala, čte se to pěkně a přestože je příběh trošku přitažený za vlasy, fakt se mi to líbilo. A konec jsem dokonce obrečela.
Já tenhle příběh prostě žeru, jeden z nejhezčích světové literatury. Postava Javerta dokonale slizká, Cossete úžasně něžná a Jean neskutečně dobrosrdečný.
Bídníci nejsou až tak bídní...
Dokonalá kniha s dokonalým příběhem, zapasovaná do skvělých uálostí. Ano, V.H. nemusel popisovat zbytečně zdlouhavě, ale dělal to a tím je tato kniha tak vyjímečná.
Postavy jsou perfektně zcharakterizované, a abych pravdu řekl, tak tam nebyla postava kterou bych si neoblíbil (snad jen Thenárdier), nakonec jsem měl rád i Javerta. Samozřejmě se Jean Valjean dostal na 2. místo mích oblíbených literárních postav.
Podtrženo, sečteno :
Dokonalý děj, pár popisů se dá vynechat, sympatické postavy.
5/5
P.S.: Těmi popisy mám na mysli například kapitolu o Waterloo...
Kým sa pustíte do tejto knihy, tak si musíte uvedomiť, že je to Victor Hugo, čiže je tu množstvo opisov, cez ktoré sa musíte prehrýzť, odbočiek v príbehu, ktoré na prvý pohľad s ním nemajú nič spoločné.
Na druhý pohľad ale všetko so všetkým súvisí. A práve preto má táto kniha bavila. Všetky postavy boli poprepájané. Postava Jeana Valjeana sa mi dostala pod kožu. Zrejme najviac sa mi páčila kapitola „Vyšinutý Javert“.
Jednoznačne môžem odporučiť.
Filmová zpracování jsou převážně o ničem, muselo se totiž hodně věcí vyškrtat. Ale kniha jako taková je skvělá, neuznávám žádné zkrácené verze. Zadrhává se na různých popisech a zamyšleních, ale to už k Hugovi patří. Nedokážu najít nic, co bych nechápala, na co bych se musela ptát, co by v knize nebylo vysvětlené. Můžete se dopodrobna seznámit pomalu i se žebrákem, který prošel na druhé straně ulice, není postava, která by nehrála svou významnou roli. Srdcová záležitost.
Nádherné dielo! Nevyrovná sa mu ani jedno filmové spracovanie, aj keď sú kvalitné. Miestami sa trošku ťažšie čítajú opisy, ale v konečnom dôsledku to len pomáha k uvedomeniu si celkovej situácie, ktorá je v románe. Určite odporúčam!
Autorovy další knížky
2014 | Chrám Matky Boží v Paříži |
1928 | Bídníci |
2000 | Muž, který se směje |
1975 | Bídníci I. |
1967 | Devadesát tři |
Kniha se mi velice líbila. Bylo tam mnoho psaní okolo, ale v této knize mi to nevadilo. Myslím, že si knihu přečtu někdy znova.