Beethoven

Beethoven
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106335/bmid_beethoven-esc-106335.jpg 4 7 7

Édouard Herriot byl mimořádně šťastným ztělesněním všetranného vzdělance. Jeho proslulá kniha o Beethovenovi je toho nejlepším dokladem. Nezapře se tu dějepisec, zaujatý střetáním velké historie s osudem výjimečného jednotlivce fascinovaný především odrazem, který v díle Mistrově zanechala Velká revoluce a Napoleon. Rozmanitost přístupu k látce, sjednocená horoucím obdivem k velkému skladateli, umožnila Herriotovi vyhnout se obvyklým úskalím žánru: sentimentalitě i suché neosobnosti.... celý text

Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: , Odeon
Originální název:

La vie de Beethoven, 1928


více info...

Přidat komentář

jiri77
28.03.2019 5 z 5

Édouard Herriot nám popisuje život Mistra, a vše co ho inspirovalo a mělo vliv k napsání tak skvělých hudebních děl. Beethoven měl rád hodně přírodu,která hodně ovlivnila jeho tvorbu,například symfonie č. 6 F dur op. 68 „Pastorální“(má oblíbená),ale i ,,politika'' a city k lidem byli častým námětem jeho hudby. Skvělá kniha,která nám předkládá Beethovena především jako člověka. Hodně zajímavých informací a to i z pohledů jiných skladatelů a spisovatelů.

esma
23.10.2018 5 z 5

Beethovena staví hudební svět vedle Bacha a Mozarta na vrchol své pomyslné pyramidy. Édouard Herriot nám nabízí nejenom vhled do jeho osobního života, ale i velmi podrobný a ucelený obraz Evropy, kterou Napoleon převracel naruby a Vídně, kde Beethoven žil a a tvořil svá nesmrtelná hudební díla. Nejsou světu neznámá : nápěv z 5. symfonie : da, da, da, dam ... Elišku ... máme dítka v hudebce ... líbeznou Měsíční sonátu ... jestli jste si letos užili krásného babího léta plného barev z palet impresionistů, prosluněných, teploučkých dní a šustícího padajícího listí, to jsou melodie, které příroda kopírovala z jeho Pastorální ... jeho mše vyzývající nás k pokoře a k lásce k bližnému a nakonec nás úplně zmrazí jeho devátá s ódou na radost ...
Zhudebnil radost, on, kterého na životní pouti provázely chudoba, hluchota a osamělost ...
Nedá mi nezmínit historku ze Škvoreckého Scherza. Neznámý muzikant líčí Dvořákovi, jak Luis-Antoine Jullien (francouzský skladatel a dirigent 1812-1860), známý originálními způsoby jak zaujmout posluchače, dirigoval Pumprnákle obyčejnou taktovkou. Na Mendelssohna měl stříbrnou. K Mozartovi si navlíkal rukavice a do rukou bral taktovku zlatou. A na Beethovena ? ... To byl, Mistře, ceremoniál. Zahráli jsme tuš, středem sálu slavnostně vešel lokaj, celej zlatej a purpurovej, s rudým polštářkem, na jakým se nosí korunovační klenoty. Jullien si obřadně natáh bílé rukavice, z podušky zved zlatou taktovku, celou posázenou diamantama, a zvolal : PADNĚTE NA KOLENA ! Potom se votočil k orchestru, zved taktovku, a Mistře, někteří lidé si doopravdy klekli a celou skladbu poslouchali vkleče ...