Běhat
Jean Echenoz
Hlavním hrdinou posledního románu slavného francouzského spisovatele je běžec Emil Zátopek. Echenoz popisuje reálie i atmosféru závodů a životních osudů českého vytrvalce citlivě a přitom zábavně a vytváří tak portrét muže, kterého celý svět znal jako nepřekonatelného šampiona. Emil nenávidí sport, ale nemá jinou volbu. Získává jednu medaili za druhou, překoná osm světových rekordů a celý svět mu tleská. Má specifický styl běhu i tréninkové metody. Stává se ikonou socialismu, která jen jednou stojí na „špatné straně“. Při „pražském jaru“ vyzývá na Václavském náměstí ruského tankistu, aby se vrátil domů. A následuje tvrdý trest… Echenozův román je nejen poctou českému sportovci, ale současně strhující parabolou komunistické diktatury.... celý text
Přidat komentář
Není to, co jsem od toho čekal. Podivně napsané, nesedlo mi to. Ztrávený čas nad touto knihou jsem mohl věnovat jiné literatuře, ale stalo se.
Román Běhat popisuje našeho nejznámějšího běžce na krátké i dlouhé tratě, Emila Zátopka. Protože knihu napsal romanopisec Jean Echenoz a vycházel jen z dobových článků a ne z archivních materiálů, můžeme nepřesnosti autorovi prominout. Ale mohl si prečíst knihy o českém běžci, pokud byly přeloženy alespoň do anglického jazyka. V díle je vidět vzestup a pomalý pád Zátopka, který se velmi snažil, trénoval, přizpůsoboval si metody cvičení, zrychlování a zpomalování a na světových letních olympiádách (1948-1952) zůročil své zkušenosti a dřinu. Zátopek byl velmi nadaný, uměl několik cizích jazyků. V románu je vidět, že Echenoz nazývá jménem jen hlavní postavy, druzí jsou podřadní a nezajímaví. Udělal to patrně jen z toho důvodu, aby co nejvíce zosobnil Emila Zátopka a dal mu největší význam. Proto se kniha čte velmi jednoduše bez zbytečného uvažování. Román běhat je chudý na data a jména s jednoduchým zato čtivým dějem, se ve Francii velmi líbil, avšak už méně u nás, kde jsme s tímto atletem ztělesněni a je pro nás sportovní a mravní hrdina, který vyjádřil názor proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, zato byl z armády vyhozen, ze strany vyloučen a na několik let dělal dělnickou profesi, do doby než podepsal dokument v němž přiznal své omyly.
Avšak už je méně známá informace o Emilu Zátopkovi, který v 50. letech 20. stol. zasedal v kádrové komisi, která schvalovala výjezd sportovců na Západ. Ten nedoporučil běžce Milana Švajgra (na olympijské letní hry do Helsinek), se kterým trénoval kolem řeky Bečvy. Švajgr, narozený v roce 1925 v Bohumíně, se v roce 1949 stal mistrem republiky na 1 500 m, v Praze v témže roce na 5 000 m byl druhý za Zátopkem ale za několik let jej porazil v Opavě na 3 km. Za nedoporučení do Helsinek se Zátopek Švajgrovi omluvil. Švajgr oslavil 24. února své 90. narozeniny.
I když pominu fakt, že se kniha nelíbila Daně Zátopkové, stejně nemůžu hodnotit kladně. Kniha je psaná hrozným stylem, jakoby se autor snažil ze sebe, Zátopka i z čtenářů udělat primitivy.
Útlá knížka o Emilovi Zátopkovi, kterou napsal jeho obdivovatel. Z půlky popisuje jeho úspěchy na trati a z druhé půlky popisuje tíživou situaci v ČSSR. Bylo zajímavé si ji přečíst, ale mnohem více by mě zajímalo, jak to viděl a prožíval právě hrdina románu, takže si přečtu něco přímo od něj. I když v tiráži jsem narazil i na několik dalších zajímavých knih o našem nejlepším běžci.
Příjemná kniha na deštivé dopoledne,které se mi líbila.Nevím kolika nepřesností se autor dopustil,ale já se bavil.90%.