Bernard Bolzano
Jaromír Loužil
Bernard Bolzano (5. října 1781, Praha – 18. prosince 1848, Praha) byl český matematik, filozof a kněz německé národnosti. Kniha podrobně rozebírá Bolzanův život a dílo. V závěru přináší ukázky z Bolzanova díla.
Přidat komentář
Štítky knihy
filozofie životopisy, biografie 19. století matematici filozofové sudetští Němci národní obrození Bernard Bolzano, 1781-1848Autorovy další knížky
1993 | Češi a Němci – věční sousedé |
1978 | Bernard Bolzano |
1971 | Ignác Jan Hanuš |
Převážně duchový životopis pražského filosofa a matematika, sepsaný filosofem Jaromírem Loužilem. Je rozdělený do kapitol (většinou podle Bolzanových děl), v nichž se Loužil zabývá jeho etikou, sociálním a náboženských myšlením, matematikou a logikou, a dokonce i metafysikou. Rámec tvoří kratší biografické úseky o Bolzanově původu a studiu a pak o jeho procesu a posledních letech.
Musím říci, že mi kniha četla velmi příjemně a že autorovi je třeba přiznat dar slova. S jeho filosofickými výklady jsem se nemusela trápit, mluví lidským jazykem a smysl jeho sdělení lze postihnout už napoprvé. Zajímavý je také jeho zdaleka ne nekritický, přesto však uznalý vztah k Bolzanovi, velmi zhruba jako Huizingův vztah k Erasmovi. Za největší přínos knihy pokládám Loužilovy vlastní myšlenky o tom, že Bolzano není bezvýhradným osvícencem, nýbrž stojí na pomezí osvícenství a restauračního romantismu, např. svým názorem, že křesťanství každého věřícího je trochu jiné.
Nevýhodou jsou samozřejmě nezbytné marxistické drzosti (typu „Bolzano NEPOCHOPIL, že za těchto okolností musel buržoasně kapitalistický řád...“). Ale to je obecný problém marxistické historiografie, že osobnosti hodnotí podle toho, do jaké míry to byli „komunisté“, a neumí je ocenit o sobě, přičemž se ohání samým „nepochopil“. Nevím, do jaké míry šlo o Loužilovo přesvědčení a nakolik o povinnost, ale nepůsobí to hezky.
Bylo by však ahistorické strhávat hvězdičku kvůli tomu, takže nechávám čtyři za příjemný a obohacující čtenářský zážitek. Ostatně analýza Bolzanovy atomistické metafysiky pro mě byla úplně nová a skvělé mi přišlo příležitostné srovnávání s jinými filosofy, třeba s Vaihingerovým fikcionalismem.