Besídka zvláštní školy
Miloslav Šimek , Jiří Grossmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38709/bmid_besidka-zvlastni-skoly.jpg
5
92
92
Krátké povídky autorské dvojice Grossmann-Šimek. Jejich svéráznému humoru vyslovila obdiv dvojice Suchý-Šlitr, z nichž první knihu opatřil předmluvou a druhý ji ilustroval.
Přidat komentář
Krásná kniha ala Grossmann-Šimek. Moje oblíbené čtení které člověka dokáže pokaždé rozesmát. Není co dodat, prostě nádhera.
Soubor těchto krátkých povídek vám stoprocentně zlepší náladu díky úžasnému a naprosto nevtíravému humoru těchto pánů. Nedokážu z této sbírky vybral jednu, která se mi líbila nejvíce, ale hlášky z těchto povídek v češtině zlidověly např. z Výletu s Lomcovákem, Jak jsem rukoval, Můj první mejdan a mnohé další ....
Já se vám divím, jak můžete trávit celý den v hospodě, když venku tak krásně prší.
Co tančíš burane, když máš na nohou pluhy ...
Tato kniha je prostě lék na dobrou náladu
TV pořady pánů autorů jsem měla ráda, díky knize jsem si je mohla připomenout. Humor možná pro někoho až za hranou, ale já jsem se bavila.
podobně jako V+W, Cimrmani ad. i povídky Šimka a Grossmanna jsou nejlepší v živém autorském provedení, samotný text bez podání tvůrců je ochuzen o podstatnou část své umělecké kvality (např. způsob přednesu, dikce, důrazy na určitá slova, pauzy atd., to všechno nese význam); Šimkovy povídky na první čtení působí dnes možná hloupě, trapně, toporně, myslím, že je třeba číst s historickým kontextem a hledat skryté politické narážky, pak mi i forma začne dávat smysl a "toporný" jazyk vnímám jako parodii vyprázdněných slov, dobových frází a klišé
Jedna z knih, které musím při návštěvách mých kamarádů knihomolů, ale i s námi již nebydlících členů naší rodiny, dost pozorně sledovat. Tím nechci říci, že bych se obával, aby "nedostala nožičky", ale nemusela by najít včas cestu zpátky, což bych nerad. Patří totiž mezi ty knihy, do kterých se rád často večer opakovaně mrknu, hlavně tehdy, když mám pocit, že to dnes šlo celé nějak šejdrem a potřebuji si zlepšit náladu.
Ten humor je občas na hraně, ale stále zůstává kultivovaný a chytrý. Povídky pánů Šimka a Grossmanna jsou naší klasikou. Některé hlášky jsou tak dokonalé, že se vžily do běžného života.
Naše mládí, hodně mám i na deskách. Zvláštní humor, stále pobaví.
V jejich podání ještě lepší, než čtené.
Pro mne jednoznačně klasika, protože už v dětství jsme na deskách poslouchali Návštěvní dny Šimka a Grossmanna a váleli se u nich smíchy. Když jsme se později dostali ke knížce, bavili jsme se zas. Některé hlášky u nás v rodině natolik zlidověly, že se používají dodnes. Za všechny uvádím nesmrtelnou větu otce Pazderky, „který si ve spíži při rumu uvědomil, že ve dvou se to lépe táhne“.
Když jsem hledala do výzvy knihu, která byla poprvé vydaná v roce mého narození - zajásala jsem, když jsem zjistila, že mezi ně patří i Besídka zvláštní školy. O těchto povídkách jsem hodně slyšela, ale nikdy jsem je nečetla. Znala jsem jedině snad hlášku "V 17.05 je tu hroch." Knihu jsem si sehnala, pustila se natěšeně do čtení, ale nakonec jsem z ní žádnou velkou radost neměla. Asi se nevezu na té správné humorné vlně, ale "humor" těchto povídek mi přijde takový jakoby vydřený, strojený, hodně stavěný "na efekt", prostě je pro mne nepřirozený. Tím nechci nijak urazit ostatní, kterým se povídky líbí, jen bohužel musím přiznat, že já k nim nepatřím. Tak mi zbyla aspoň ta pěkná hláška "V 17.05 je tu hroch." :-)
Tato kniha snad ani nepotřebuje komentář.
V létě jsme byli s dědou na dovolené. Děda na koupališti našemu mladýmu knihu předčítal. Nevím jestli se smál víc děda nebo náš mladej. Zajímavé bylo, že během půl hodiny jsem měla místo jednoho dítěte asi 15 dětí a tatínkové nesměle postávali okolo. Druhý den, když jsme přišli na koupaliště, už na nás čekali. Asi 10letý chlapec podával mému tátovi knihu - besídka bývalých žáků ... s otázkou ,,Pane Milan budete zase číst" ?
Bylo to kouzelně strávené odpoledne.
Jen 12.- Kčs stála ta knížečka (66 stránek) ale s kolosálním humorem, který se stal klasikou.
Ano Exkurze v ZOO je dokonalá, ale co takhle Jak jsem rukoval: ...vojna jest největší blaho pro mladého muže a svírat pušku-milenku dá organismu pocítit větší slasti než pochybné známosti za vraty činžovních domů. I když nápisy na pražských záchodcích tvrdily pravý opak.
Potvrzuji, že nejen pražské záchodky, ale i v prachatické restauraci "Černý medvěd" bylo na WC napsáno: Raděj kulku do palice, než-li ještě Prachatice ! A měl ten autor pravdu ! V mém městě v kasárnách z doby Franty Pepy Jedničky byl samý Terázky.
A co teprve přesné know-how v první kapitole: Jak jsem se stal učitelem: Zvlčilá třída, i napadlo mně, co by v té chvíli udělal Makarenko:... Budete-li hodní, povím vám strašidelnou bajku ze Sibiře... neprošlo to...
Bylo to jako s mnoha geniálními spisovateli: Kde ty nápady ti mládenci sbírají ?
Buďme rádi, že se vše zachovalo, třeba na papíře...
„Seděl jsem sám v přeplněném kupé...“
„Nechci tu slevu zadarmo!“
některá naše setkání byla jako opakování dialogů a sentencí... nevím, jestli se pánové také tak bavili jako my při čtení a deklamování, pravdou ale je, že po sobě zanechali svěží dílo, které nám občas pomohlo rozjasnit chmurnou dobu.
Pány Grossmanna a Šimka mám ráda pro jejich úžasně jednoduchý a přitom inteligentní humor. Ano, občas mi lezou na nervy přeháněním, ale kdo nepřehání. Povídky znám z Návštěvních dnů ze staré audikazety, takže když na mě knížka koukala z knihobudky, neváhala jsem a ihned ji ukořistila.
Exkurze do ZOO u mě jednoznačně vede, hlášky jako: „Nadechni se, Milovský, to je krajta!“ nebo „17:05 je tu hroch“ už asi patří do klasiky.
Jak už ale psal Kmenicka komentář trochu níže, trochu mě mrzí, že je neustále oslavován pionýr, ROH, budování - holt, nedá se svítit. Na humoru to ale neubere ani kapku.
Skvělé povídky! Musím říct, že jsem se opravdu dobře bavila! Při cestování vlakem je to naprosto perfektní čtení, stejně tak doma u sklenky vína :-) Krása!
Pěkná knížka a hezké povídky, lae jenom mne mrzí, že v této knize byly upravené, snad aby se režimu líbily.
Bláznivé a krátké povídky, které musí rozesmát každého, kdo má aspoň trochu smysl pro humor.
Tohle je prostě klasika. Milý, nevulgární humor, za kterým je mnohdy pěkná prasárna, která neurazí :)))) Jako malá jsem tyto povídky milovala a pouštěla si je pořád dokola. Když jsem je četla devítileté dceři, tak to většinou nechápala. Doba se hodně změnila a my také... Díky laskavému, vtipnému povídání pánů Šimka a Grossmanna se člověk na chvíli ohlédne a rád zavzpomíná na doby dávno minulé.