Bestiář
Barbara Nesvadbová
Novinářka Karla série
< 2. díl >
Nejdříve byl Bestiář knižním bestsellerem, pak úspěšným filmem a nyní získal podobu audioknihy. Velmi otevřený ženský pohled na život, vztahy a sex z pozice mladé nezávislé dívky byl pro velkou skupinu spisovatelčiných vrstevnic v době svého vydání doslova kultovní knihou. Barbara Nesvadbová nepopírala autobiografické prvky a příběh novinářky Karly je dodnes vyhledávaným čtivem českých žen. Nedávné filmové zpracování oživilo zájem o literární předlohu a tak došlo i na pořízení zvukové nahrávky. Ta byla první audio-zkušeností pro Jitku Čvančarovou, jednu z nejobsazovanějších českých hereček současnosti. Na audioknize dokazuje, že je všestranně vzdělanou a talentovanou interpretkou. Posluchači dostávají Bestiář v podobě mnohem bližší knižní verzi než jak tomu bylo u filmového zpracování.... celý text
Přidat komentář
Po Třeštíkové jsem dala šanci i tomuto...a ne, další experimenty už dělat nebudu.
Tak jsem zase jednou zabrousil do mezi knihy ženské části naší knihovny, ale hrubě se mi to nepovedlo. Té knize chybí snad úplně všechno, co jsem od ní očekával, není to ani vtipné, ani zábavné, ani poučné či dokonce moudré - prostě je to jedno velké NIC a ztráta času.
Tak nevím, začátek celkem dobrý, pak to holka zabalila a stala se z ní potvora. Na konec autorka zřejmě chtěla dokázat, že není jen blbá blondýna (nic proti, taky jsem) a používala záplavu slov a termínů, které bych si musela vyhledat ve slovníku, kdyby se mi chtělo.
Poslouchala jsem jako audioknihu pěkně načtenou, jinak bych asi knihu nepřečetla. Určitě je napsána čtivě, ale tak depresivní knihu jsem už dlouho nečetla. Nechápu, jak se někdo mohl u takového sebepitvání bavit. To ovšem neznamená, že to, o čem autorka píše se nemůže stát. Skoro bych řekla, že po takové četbě by člověk měl být rád, že je starý a období hledání partnera má už za sebou. Knihu jsem přečetla v rámci čtenářské výzvy 2021 ze žebříčku nejhůře hodnocených knih.
Ve skutečnosti kniha bez děje, bez vtipu, beze nápadu, jen totální dosebezahledění.
'... Zeptala jsem se ho. On mi odpověděl. Proč jsem se ho ptala? Stejně jsem věděla, co řekne. A on to řekl. A příště řekne zase. Ale stejně se ho znovu zeptám. Musím se ho ptát. A pak jsem zavolala mámě.' (Parafráze)
Bych zabil...
Čtení pro ženy, svižné, plné překvapení i směšných příhod, které zaručeně pobaví. Knihu jsem četla na dovolené a moc jsem si ji užila. V titulu jsem nehledala obohacení, pouze rozptýlení, což kniha splnila na jedničku.
Zase tak tragicky, jako většina "recenzentů", bych tuhle knihu nehodnotila. Je třeba pochopit to téma (vztah s latentním gayem) , které je zajímavé a dobře podané.
Po Špíně za nehty od Sáry Saudkové jsem už po druhé sáhla v knihovně po této knížce s představou, že po pár letech na ni možná změním názor. Nestalo se. Buď nejsem cílová skupina (asi bych jí být nechtěla), nebo tomu jednoduše nerozumím. Je to krátké, přečíst se to, vzhledem k počtu stran, dá, vzhledem k obsahu - téměř nedá.
Knihu jsem přečetla celkem rychle, styl psaní mi celkem seděl, hlavní hrdinka mne moc nezaujala a byla mi celkem i nesympatická, nicméně knihu jsem dočetla...
Knihu jsem vzala do ruky zhruba po 10letech od prvního přečtení.... Nadšení z této knihy během let jaksi pominulo. Kouzlo a vtip, které v mých 20ti letech kniha měla, nyní docela postrádám....ani se mi nedaří v knize najít nějaký smysl, myšlenku...nevim... Kdysi mě okouzlil film(kvůli Rodenovi)....
„Povídky, které jsem psala, jsou méně autobiografické, než se o nich tvrdí. Autor píše ze sebe, ale neznamená to, že píše o sobě.“ (Bára Nesvadbová)
Bára Nesvadbová je někdy řazená jako autorka „románů pro ženy“, byla by ale chyba, představovat si její Bestiář jako romanticky laděný příběh červené knihovny, protože to je jen na první pohled banální příběh o naivní mladé holce.
„Každý spisovatel má jistou nálepku, kterou nelehko dostává dolů.“ (Bára Nesvadbová)
Věřím Báře, že to není snadné :-) … možná proto, že nejsem čtenářka „románů pro ženy“, (se zkušenostmi z této kategorie jen velmi minimálními), jsem tuhle nálepku Báře asi nikdy nepřidělila. Je to už docela dávno, co jsem sérii Novinářka Karla přečetla (myslím, že to bylo na mateřské dovolené, na lavičce někde u pískoviště :-) … a přesto jsem ten příběh vnímala trochu jinak - jako autorčino svérázné zamyšlení o vztazíchmezi ženami a muži, a ještě spíš, jako příběh velmi otevřeně hovořící o intimních vztahových problémech, … samozřejmě, podaný takovou lehkou, a trochu nadnesenou formou.
Nedá moc práce identifikovat všechny ty záležitosti, které ji do výše zmíněné kategorie řadí, jako jsou příběh o hledání ideálního muže, free životní styl, … a pak genderové prvky, feminizmus, a na druhé straně i využívání či zneužívání mužů, a tak podobně. Jenže já ten příběh primárně vidím trochu jinak, jakoby pootočený o pár stupňů, řekněme k lehce dobrodružné vztahové eskapádě mladé naivní holky, která ze všeho nejvíc hledá především sama sebe, … navíc, příběh s otevřeným a vůbec ne optimistickým koncem … a to přeci přímo odporuje „červené knihovně“?
Jak jsem řekla, nálepku jsem nepřidělila, Báru si nezařadila, ani nemůžu říct, že by mě její knížky nějak zvlášť nadchly (jak už jsem psala, neřadím se do cílové skupiny, dřív, kdy jsem je občas četla, ani dnes), a docela chápu, že pro některé může být oblíbenou autorkou "románů pro ženy", i že pro některé autorkou čistě „nepochopitelného plácání o ničem“, ale taky, že někteří možná připíšou jejím příběhům i určité autorské, či životní hledání … a tudíž myšlenky, které jdou trochu hlouběji, než byste možná čekali … dost možná až tak hluboko, že se jich i sama autorka podvědomě leká :-) … možná proto vztahy v jejich příbězích nekončí krásně romanticky, ale místo šťastného konce přijde až násilné ukončení (v neprospěch některé ze zúčastněných, samozřejmě protichůdných, stran).
Docela zajímavé mi přišly samotné názvy jednotlivých kapitol (každá má svůj název, který většinou nějak souvisí s jejím obsahem, někdy naznačuje, s kým se setkáte, nebo situaci, kterou hlavní hrdinka prožije, nebo, která ji nějakým způsobem ovlivní) … nejsou nudné a leccos napoví, a když je napíšete pěkně za sebou, vytvoří docela zajímavou kostru příběhu :-): „Neočekávané návštěvy zásadně nepřijímám … Nemusím mít každou atrakci … Čestní děvkaři … Pohádkový dědeček … Je ke mně život nespravedlivý? … Nebo ho jen neumím žít?“
Co se skrývá uvnitř si už musíte přečíst sami :-) … čtení to je čistě odpočinkově snadné, já ho vnímala jako humorem lehce nadnesené … a mně se docela líbí i film (mám ráda Karla Rodena).
Velmi doufám, že Karla není prototypem ženy dnešní doby. Bohužel - kniha není ani vtipná, ani ze života (doufejme), ani poučná, ani povznášející či zábavná. Tato kniha je prostě "Nic" - kdo ji dokázal přečíst, tento dvojsmysl pochopí, kdo ne - ať si s tím nedělá hlavu. Film je prý lepší, což se stává opravdu málokdy - a já jen dodávám: měl by...
Tolik rozporuplných pocitů jsem již dlouho nad knihou neprožila.
Začátek knihy zdál se být primitivní, prostředek takových 9 a ½ týdne po česku, konec hořký, smutný.
Suchý, břitký a přímý styl vyprávění, koketující se sarkasmem, balancující na hrotu zoufalství, mě pozvolna vtáhnul do děje. Přistihla jsem se, že bych si tak moc pro Karlu přála dobrý konec.
,,V životě již nikdy nikomu nedaruji ani jednu mandli. Přestanu brečet, přestanu dávat. Začnu brát.“
,,Nevaž své srdce k ničemu. Nebude ti pak zatěžko se loučiti.“
Hlupák, co soudí knihu podle obalu a ještě hloupější ten, který hodnotí knihu, aniž by dočetl do konce. Ale respektuji tak nízké hodnocení a chápu jej. Jde spíše o knihu pocitovou, postrádající jakýkoli děj, ale pro mě látka k zamyšlení.
Jedna blondýna napsala příběh o blondýně a pro mě velké překvapení. I když nejsem blondýna, se zájmem jsem dočetla :-)))
Urputná snaha hlavní hrdinka propagovat se jako drsná, cynická a pragmatická bestie, která si muže servíruje jako zákusek, bez sexu nevydrží déle než hodinu a vlastně je „tak trochu chlap“, troskotá ve chvíli, kdy se pověsí na krk chlapovi, který o ni zrovna dvakrát nestojí se slovy „miluješ mě, drahý?“. Lehce autobiografická zpověď ve stylu „můj milý deníčku“ aneb poněkud plytká úvaha na téma: Pořád lepší špatný milenec než žádný.
Souhlasím s tím, že je to vyloženě oddechové čtení (přečteno během jednoho dne na dovolené). Nerozumím téměř nenávistným hodnocením, přece když se mi něco nelíbí, tak to nečtu. Tvrdit jak se mi něco hnusí a přitom přečíst celou knížku je trochu zvrácenost. Mě se to moc líbilo.
Kniha mě nezaujala a hlavní hrdinka mi byla krajně nesympatická. Kdybych si ji nepřečetla, o nic bych nepřišla.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno partnerské vztahy erotika osudy žen BDSM
Autorovy další knížky
| 2016 |  Laskonky |
| 2007 | Bestiář |
| 2022 |  Povídky, které pomáhají |
| 2008 | Pohádkář |
| 2007 | Řízkaři |
Leckdo se tady pohoršuje a doufá, že to není ze života. Nevím, jak si to mám brát, protože při pročítání po více než dvaceti letech si místy připadám, jako bych listovala starým deníkem (který jsem si nikdy nepsala). Není to velká literatura, ale dýchá to specificky ženskou zkušeností. Nechápu tak malé hodnocení, zvlášť v porovnání s výplody Hartla, proti kterým je Nesvadbová Anais Nin a Henry Miller dohromady.
'Mám si snad já nechat vyrobit tričko - 'Jiný muž, stejná sračka'?!'
Taky mám za sebou kvalitní přípravku. Hádám, že Alex sám nebude natolik reálný jako Karlin milenec z předchozího dílu, dánský finančník Michael B. Stennicke (kterému je prvotina Řízkaři věnována).
Citát - 'Každá ženská potřebuje fašistu' - je tu mylně připisován Erice Jong, ve skutečnosti ho napsala Sylvia Plath.