Bestie: Československo a stíhání nacistických zločinců
Vojtěch Kyncl
Válečné zločiny spáchané nacisty a domácími kolaboranty v době druhé světové války nabyly nepředstavitelného rozsahu a rozmanitosti. Hromadné vraždy civilních obyvatel, dětí, těhotných žen, nemocných a hendikepovaných, ale i zajatců, raněných nebo jen odpůrců režimu vyvolaly oprávněný požadavek domácí i světové veřejnosti na potrestání všech válečných zločinců. Právní řády evropských zemí nebyly vůbec připraveny na hromadné vraždy a krutost jejich provedení. Teprve porážka nacistů a návrat k právním státům umožnily nejen jejich vyšetření, ale také odsouzení válečných zločinců. Válka překonala svou ničivostí veškeré představy o lidské agresivitě a ovlivnila život obyvatel nejen Československa v celé druhé polovině 20. století; řadu přeživších ostatně ovlivňuje dodnes. Sotva uvěřitelné je, že trestní stíhání posledního odhaleného válečného zločince, který páchal své zločiny na území bývalé Československé republiky, zastavila až jeho smrt v roce 2013. Desítky dalších vrahů, kteří se ve funkcích táborových dozorců nebo členů komand SS účastnili i vražd Čechoslováků, jsou na prahu třetí dekády 21. století vyšetřovány prokurátory ve Spolkové republice Německo. Doba zúčtování tedy ještě úplně neskončila. Co však začalo, je zpochybňování zločinů, zlehčování utrpení obětí a postupné zapomínání na hrůzy války. Zvrácená potřeba ovládat, ubližovat a ničit je skrytá v lidské společnosti od nepaměti. Porážkou nacistů temné síly lidských povah nezmizely, ale mohou být kdykoliv vyvolány. Za zločin přichází trest, chtělo by se říci. Platilo to v případě nacistické vyhlazovací války? Jak se ke svým činům postavili obvinění a odsouzení zločinci? A jak na ně reagovaly Československo, Spolková republika Německo, Německá demokratická republika a Rakouská republika?... celý text
Přidat komentář
Oč podrobnější je seznámení s historií a různými postoji ke stíhání a trestání válečných zločinů, o to stručnější vykreslení jednotlivých případů. Možná by bylo prospěšnější vybrat jen jednu či dvě typické osoby pro určité období či podstatu činu a představit je se stejnou precizností jako úvodní studii.
Kniha působí na první pohled monumentálně, ale opět zde najdeme známé autorovy slabiny. Nesprávně psané příjmení kriminálního rady gestapa W. Schultze, uvádí ho jako Schulze, což byl pardubický gestapák. Vrcholem ignorantství je napsat chybně křestní jméno 1. českého nositele Nobelovy ceny Jaroslava Hejrovského ( psát o něm jako o Josefu Hejrovském, to by neudělal ani absolvent zvláštní školy). Emila Háchu uvádí jako předsedu Ústavního soudu, ale ten stál v čele Nejvyššího správního soudu. Na straně 163 Kyncl o Němci Dönitzovi a Američanu Nimitzovi píše jako o generálech, ačkoli je notoricky známo, že Karl Dönitz měl hodnost velkoadmirála a Chester William Nimitz admirála loďstva! Takové chyby by se v odborné knize vyskytovat neměly!!! Velkým nedostatkem knihy je také nefunkčnost rejstříku.
Podrobný dokument o snaze Československých orgánů domoci se potrestání valečných zločinců na našem území z Druhé světové války. Kromě obecného pojednání a uvedení do problematiy kniha obsahuje spoustu údajů o popravách našich občanů a identifikuje každého zločince ve vztahu k těmto usmrcením a většinou je i zmíněn rozsudek nebo důvod, proč se obviněný trestu vyhnul nebo nedočkal.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) válečné zločiny gestapo nacisté nacistické zločiny
Autorovy další knížky
2016 | Lidice - Zrození symbolu |
2008 | Ležáky - obyčejná vesnice, SILVER A a pardubické gestapo v zrcadle heydrichiády |
2016 | Richard Tesařík: Nedožitá stovka hrdinného tankisty |
2012 | Bez výčitek...Genocida Čechů po atentátu na Reiharda Heydricha |
2019 | Bestie: Československo a stíhání nacistických zločinců |
Kniha Vojtěcha Kyncla trpí nevhodnou volbou pramenů, nekritickým přebíráním informací v nich obsažených, nedostatečným využitím sekundární literatury, ledabyle provedenou jazykovou redakcí a obsahuje alarmující množství faktografických chyb. Nedá se proto označit za kvalitní. Odvažuji se dokonce tvrdit, že v podobě,
v jaké kniha vyšla, raději vůbec vyjít neměla. Na erudované zpracování tématu stíhání nacistických zločinců si tak česká veřejnost bude muset ještě počkat.