Beton
Iva Pekárková
Iva Pekárková dlouho tvrdila, že zatímco se v cizině – v Americe, v Anglii, v Nigérii – příběhy doslova válejí na ulicích a stačí se pro ně shýbnout a zmocnit se jich, v českém prostředí se příběhů nedostává. Pak se ale podívala líp – a vida, i v Čechách a na Moravě se daly nalézt příběhy. Některé staršího data, jiné nové a ještě jiné sice z doby moderní, ale takové, co se v nich odrážela minulost. K domácím příběhům jsme přidali i vybrané zahraniční – z New Yorku, Londýna i Nigérie. Ve většině z nich se ze všemožných úhlů probírá oblíbené velké téma Ivy Pekárkové: prolínání a střety kultur na celém světě. První vydání.... celý text
Přidat komentář
Kniha povídek mě bavila méně než autorčiny romány. Některé byly povedené a některé jsem přečetla rychle a moc ve mě nezanechaly. Jak která. Není to špatné, ale jiné knihy od Ivy Pekárkove bych doporučila více.
Výborné! Pekárkovou mám ráda pro její výstižnost, umí jít pěkně až na dřeň. A obzvlášť kniha povídek Beton je vynikající. Ve většině z nich hraje skutečný beton nějakou svou roli. Už to je obdivuhodné, kolik rolí autorka pro tak všední věc najde. Pravda, povídky nejsou nijak veselé, ale proč by taky měly? Byla veselá třeba 70.léta za totáče? Je veselý život bezdomovce?
Multikulti Pekárková se nezapře ani tady - příběhy ukazují rozdílnost problémů v jiných lokalitách nebo kulturách, ale stejnost lidského cítění a myšlení při jejich řešeních.
Jsem z této knížky rozpolcená. Opravdu obdivuji autorčin styl, každý výraz tak neuvěřitelně výstižný, že to vnímavý čtenář úplně vidí, cítí, slyší. Samotné příběhy se mi ale příliš nelíbily, většinou jsou depresivní a se špatným koncem - a snad nejvíc ta povídka, po níž je celý soubor pojmenován.
Malá ukázka z povídky Richardovy věci: "Vrhaly se po ní z každého rohu, vyčítaly, nenechaly ji svobodně vydechnout a nesnesitelně voněly Richardem. Dotýkaly se jí Richardem. Katy často vrtalo hlavou, jak je možné, že kniha, tužka nebo košile dokáže tak dokonale vstřebat osobnost svého majitele, že umí nejen vonět, ale dokonce se i dotýkat jako on. Až na to, že zdaleka ne tak něžně. Richard, když tu ještě byl, na ni uměl hrát jako na harfu, až se Katy celá rozezněla, ale jeho věci ji uměly jen bít, nemilosrdně ji svírat, kopat do ní a srážet ji. Nadávaly jí, kdykoli se na ně podívala, a fackovaly ji pokaždé, když se je opatrně, bázlivě odvážila odsunout z cesty."
Knihu jsem nedočetl, poněvadž mi autorčiny příběhy nejsou srozumitelné a pro mne nečtivé
Až na výjimky povídky depresivní a často se špatným koncem.
Na knihách Ivy Pekárkové mám ráda barvitý sloh a bohatou, bravurně využívaqnou slovní zásobu.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Povídky, které pomáhají |
| 2013 |  Levhartice |
| 2015 | Pečená zebra |
| 2021 | Dům bez zrcadel |
| 1998 | Péra a perutě |
Od autorky už jsem pár knih četla a vždycky jsem oceňovala její znalost prostředí a lidských povah, o kterých tak výstižně a zpravidla i s humorem píše, ale tentokrát jsem trochu zklamaná. Kromě povídek z Afriky, jsou všechny ostatní víceméně depresivní, zaměřené na ztroskotance a zoufalce všeho druhu, kteří se beznadějně potácejí životem.