Betonová zahrada
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469687/bmid_betonova-zahrada-DB0-469687.jpg
4
1937
1937
Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra – hra na dospělé. Proslulý román Iana McEwana byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však neztratil nic ze své zvláštní, „nemorální“ naléhavosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Odeon
Originální název:
The Cement Garden, 1978
více info...
Přidat komentář
Docela se divím tomu vysokému hodnocení, asi stačí zapasovat trochu perverze do příběhu o ničem a je tu 82 %. Každopádně lehce čitelné, šokující a ne moc dlouhé, za odpoledne přečtete.
Za jedno odpoledne jsem sfoukla celou knížku. Vůbec jsem se od ní nedokázala odtrhnout, i když se mi v určitých chvílích svíral žaludek znechucením. Vím, že se k ní budu občas vracet.
Betonová zahrada se stala jednou z knih, které mi připomínají, proč tak rád čtu.
Ojedinělé dílko, krátké, ale hluboké.
Příběh prazvláštního rodinného uskupení bez rodičů vnímaný očima tápajícího puberťáka mi stihl během stovky stránek vysvětlit, co je to ten magický realismus.
Snová a tajemná atmosféra se drží každé stránky, ačkoli se nikde nevyskytuje žádný nerealistický prvek. Místo toho je tu cítit dusno a (ne)příjemné očekávání z toho, jak se děj vyvine. Sbírka lehce i více bizarních situací během kterých skoro neopustíme jeden dům a najednou je tu perfektní konec, který na mě zapůsobil tak, že sem v jednu ráno vylezl z postele a šel si na balkon zakouřit virdžínku, aniž bych během toho myslel na něco jiného.
Klišé se nedostavují, patos je utlučen Jackovým od reality odtrženým uvažováním a specifická spokojenost z vynikajícího příběhu hřeje na srdíčku.
Tak díky Iane, mám v zásobě další dílko, které můžu nekriticky doporučovat svým přátelům.
Anglie v minulosti oplývala znamenitými spisovateli, avšak obávám se, že jsem vcelku potěšen tím, že se Swift, Shaw, Shakespeare, W. Scott, A. Huxley, Dickens, Defoe, Clarke, Ch. L. Dodgson, J. Austenová, Byron a mnoho dalších, nedožili toho, jakým směrem se dnešní literatura ubírá. Snažím se knihy vesměs hodnotit kladně a hledat to krásné v nich. Zde se mi však nepodařilo nalézt nic, opravdu nic, co bych mohl vyzdvihnout na literární piedestal a smutně musím podotknout, že kniha je plytká jak formou, tak obsahem.
Přečteno jedním dechem. A i když mi různé zvrhlosti nevadí, tak tohle mi do jisté míry zvrhlé přišlo. Ne že by bylo v knize popisováno něco explicitně šokujícího, přijde mi, že právě ty jemné náznaky nenormálnosti dětí a incestu (fakt mi přišlo, že se chovaly nenormálně, hlavně když jim umřela matka) byla ta správná metoda, kterou autor použil, aby ve čtenáři neustále vyvolával neurčitý pocit znechucení a znepokojení. Alespoň ve mně jej tedy vyvolal dokonale.
Skúmanie zmätenosti dospievania a rôznych zvrátených túžob ukrytých priamo v nás, ktoré má skutočnú silu vtiahnuť čitateľa priamo do centra udalostí. Ten zápach z pivnice som cítil aj cez knihu...
Přečetla jsem za půl dne v nemocnici a není na tom nic děsivého ani skandálního. Přišlo mi to vlastně docela milé. Ti čtyři měli mezi sebou hezký vztah a incest šel jen tak okolo.
Káva přesně jak mám ráda: silná, hořká, s kapkou mléka, trochu moc horká, ale nevadí. (Tohle stojí za přečtení.)
Originální, zajímavý námět, velmi působivě zpracovaný. Autorův důkladný, popisný styl všímající si detailů čtenáře opravdu vtáhne do děje. Velmi efektivní je i skutečnost, jak přirozený a nenápadný vývoj situace a řetězec okolností nakonec vede k událostem na začátku příběhu těžko představitelným. Kniha mi nepřišla zas až tak skandální vzhledem k pověsti, která ji předchází, ale asi je třeba vzít v úvahu dobu jejího vzniku...
No... tak jaksi jsem byla dost v šoku už tak nějak na začátku knihy, jelikož člověku hned dojde, že jde o incest. Další šok jsem zažila na konci. Něco bylo dost předvídatelné, nicméně to ale nemělo vliv na to, že se mi to dobře četlo. Styl psaní byl fakt zvláštní, na tento druh zvyklá nejsem a zaujal mě. Z knížky mám různé pocity a vlastně vůbec ani nevím co napsat o tom, co si o knize myslím. Stojí za přečtení, to určitě. Je tak zvláštní, specifická, to téma je i vlastně skutečné a reálné, děje se. No posouzení je jen na vás.
U nás je tato kniha na seznamu doporučené literatury k maturitě. Musím přiznat, ikdyž jsou hlavní postavy náctileté, nemyslím si že by to byla literatura právě pro tuto věkovou skupinu.
Zvláštní, divné, temné, nicméně také pěkně napsané a poutavé čtení. Příběh čtyř sourozenců, žijících po smrti matky v osamělém domě uprostřed pusté čtvrti jako jacísi Robinsoni na pustém ostrově. Žijí mimo čas v jakémsi tíživém snu, z něhož je v závěru vysvobodí až modré majáčky přijíždějící policie...
Nevím. Všichni tvrdí, jak je to strašně šokovalo, jak to bylo převratné a tak. Neříkám, že mi přijde incest normální, ale u těchhle mi to přišlo vlastně sympatické. Ani zakopání matky mi nepřišlo nějaké strašně hrozné ebo tak. Vůbec nevím, o co autorovi šlo. Pořád jsem očekávala, že se stane něco úžasně převratného nebo hrozivého, ale furt nic. Přišlo mi to takové miloučké, že se tam k sobě všichni chovali tak přátelsky. (Někdy až moc.) Nicméně, mělo to silnou atmosféru, která nejde jen tak setřást a ulpí na člověku ještě dlouho po dočtení knihy.
Opravdu mne překvapuje, že něco takového nakladatelství vydávají. Příběh je dost děsivý a ten konec .... A zfilmované? Ještě divnější :-D
kontroverzní? , šokující? , šílené? kruté? Všechno dohromady a přesto že jsem si při čtení říkala... to je šílené, neskutečné ..četla jsem až do konce , přesně jak je níže v komentářích popsáno, musíte číst dál i když se vám chce brečet, nadávat... Co víc k tomu dodat? Měla jsem po dočtení pocit, že musím okamžitě navštívit koupelnu a smýt sama ze sebe všechnu tu šílenost světa ... ale víckrát už to nečtu, jednou stačilo... bohatě
To byla ale divná kniha... Ale celkový pocit z ní je pro mě pozitivní. Bavilo mě číst, děj plynul a gradoval. Nic moc jsem nečekala, ale o to víc jsem dočkala.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura sourozenci psychologické romány incest děti s výchovnými problémyAutorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Tohle bylo něco, co jsem si potřebovala přečíst. Sama jsem se nedávno musela vyrovnat se smrtí blízkého člověka a bylo zajímavé si přečíst o osudech těch, kterým už nezbude doma žádná dospělá osoba. Děti odkázané jen samy na sebe, hledají jeden u druhého nějakou tu lásku, neustále se hledají, neví, co s pocity, a snaží se prostě jen přežít další den. Líbí se mi otevřený konec, dává nám na výběr spoustu možných variant pokračování a je jen na nás, jaký osud našim hrdinům přiřkneme.