Betonová zahrada
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469687/bmid_betonova-zahrada-DB0-469687.jpg
4
1937
1937
Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra – hra na dospělé. Proslulý román Iana McEwana byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však neztratil nic ze své zvláštní, „nemorální“ naléhavosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Odeon
Originální název:
The Cement Garden, 1978
více info...
Přidat komentář
Kniha, kterou jsem nejdrive cetla v originale a libila se mi tolik, ze jsem si ji sehnala i v Cj. Velmi zdarily preklad a pribeh je sokujici, neptrely, pro nekoho tezko uchopitelny. Za me velmi dobra kniha
Úžasná kniha, a na svou dobu pravděpodobně i šokující. Autor nepřestává překvapovat nečekanými zvraty a dekadencí celé knihy. Ačkoli by se mi špatně hledala hezká část nebo někdo sympatický, příběh mě zaujal a rozhodně na něj za týden nebo dva nezapomenu.
Je to můj oblíbený spisovatel, myslím, že jsem i pochopila co chtěl říct. Ale proč mi to přišlo už až přes čáru?
Nicméně k četbě i k zamyšlení doporučuji přečíst, originální to jistě je.
V pozdějších dílech McEwan zbytečně zesložitěl, tohle je čistá radost nad atmosférou a perverzí (s otazníkem, protože určete míru lidskosti nebo úchylnosti, že). To vytržení z okolního života, bezčasí dospívání, zakázané tužby... Bezvadné. (Čteno v překladu Marie Brabencové-Válkové.)
Že bylo McEwanovou snahou záměrně šokovat? Nemyslím. Spíš, než provokující, je Betonová zahrada plíživá a znepokojivá. Znepokojivá vůní zakázané touhy, propukajícím šílenstvím, rozpadem a tajemstvím ve sklepě pohřbeného svědomí.
Jedno z těch děl, jehož dojem, ať už chcete, či nikoli, nevyvane ani po letech.
5 vybroušených*****
Popravdě řečeno, čekal jsem od toho asi víc. Ne že by se to číst nedalo, je to takové mrazivě betonově smradlavě chladné, ale nevím, jestli budu mít někdy náladu to přelouskat znova.
Cetla jsem jiz pred lety ale syrovost myslenky zalit sve rodice do betonu ve me zustava dodnes. Nicmene zajimave cteni na jednu volnou hodinu ve skole...
Nelze říci, že by kniha nebyla dobrá, je dokonce velmi dobrá, protože řeší asi bohužel i téma dneška v některých zemích. Avšak neutkvěla, pouze na chvíli. Byla drásavá, ale ne srdcervoucí.
Jak by vypadal běžný život dětí bez rodičovského dohledu a výchovy. Mc Ewan si nedělá žádné iluze. Také se nezastaví před žádným tabu a nepřipravuje pro čtenáře žádný happy end. Ten se snad objevil jen v knize Dítě v pravý čas. Ani si nemyslím, že by chtěl, jak často čtu, šokovat za každou cenu. Spíš se vydává po neprozkoumaných cestách vztahů kam se možná vypravilo mnoho psychologů, ale o dost méně spisovatelů. Má obrovské literární nadání. Několika málo větami dokáže dokonale popsat prostor nebo situaci v ději a tak je tomu i v této knize. A přitom se jedná o jeho první román.
Kniha o neutuchající touze přežít i za nepříznivých podmínek. Když se celý svět spikne proti vám a vy se rozhodnete bojovat s podporou rodiny, která je to jediné, co máte. A pak vám to zkazí někdo zvenku...
Dobře se to čte a hodně rychle vtáhne do děje. A začnete se zabývat tím, jestli je dnešní společnost nastavena správně. Na začátku příběhu je zcela totiž přirozený strach právě ze společnosti a jejich nástrojů pomoci.
Poněkud temný příběh, který ve mně vyvolával mrazení v zádech. Ve vzduchu stále visela nějaká neurčitá hrozba a napětí by se dalo krájet. Ačkoliv kniha neobsahuje zas tak moc děje, něco vás pořád nutí ji dočíst. Občas mi z toho, co se tam odehrává, bylo až fyzicky špatně, ale tak to asi autor zamýšlel. Není to vůbec špatný!
Nějak mi uniká smysl toho vysokého hodnocení. Kniha je napsaná klasickým bestsellerovským stylem, čte se dobře a rychle ale ruku na srdce, to je asi největší plus této knihy. Prokreslení postav není nijak zvláštní, do děje se takřka nepromítá. Hlavním cílem knihy bylo asi zřejmě šokovat, což v dnešní době půjde asi těžko.
Děj je takřka prázdný, a asi i těžko uvěřitelný, ale budiž. Vlastně se nic ani neděje, děti si spokojeně žijí sami, nikoho to netrápí, nikdo nekontroluje nic. Vidím zde určitou kritiku a polemiku současné a budoucí společnosti. Za přečtení stojí, jedná se o příjemnou oddechovku, u které není třeba moc myslet, 60%.
Kniha se hezky četla, ale pointa mi někam uprchla. V ději se celou dobu něco vznáší ve vzduchu, jakoby se mělo stát něco příšerného, ale to nejhorší se v podstatě stalo už na začátku knihy. A konec je rychle utnutý, bez dramatu a bez výrazného vyústění, jen takové nic. Kniha mě zklamala, čekal jsem od ní něco víc. To co děti provedly mi nepřišlo ani tak šokující, jako spíš naivní. Celkově vzato průměrný příběh.
Konec příběhu jsem zahlédla jednu noc na ČT2. Kniha se mi dostala do rukou mnohem později a úplně mě dostala. Říkala jsme si, „Pane Bože, to není možné“. Pokládám za zajímavou psychologickou studii. Jaké okolnosti/výchova/prostředí dovedou člověka/dítě do takové situace? Dlouho jsem o tom musela přemýšlet.
Tak Vám nevím, jestli už jsem taková ,,cynická obluda", ale vůbec mě to nešokovalo. To nejzajímavější přišlo až v závěru knihy, která není naštěstí tak dlouhá. Musím ještě sehnat film a pak se třeba zpětně zamyslím nad hodnocením.
Tuhle knížku považuji jako ztrátu času. Určitě bylo záměrem autora šokovat, ale dnešní mládež je tak otupělá, že jí to asi nepřijde. Vyhovuje mi, že to vypráví Jack a je to celé z jeho pohledu. Chvilkami jsem se dost nudila a nic se nedělo. Už když otec vybetonovával zahradu a zemřel tváří tvář s betonem, tak jsem byla připravena na cokoli. Po jazykové stránce jsem si nevšimla nějakých zvláštní výrazů. Jen mě občas mátlo pouhé naznačování a nelíbilo se mi pojmenovávání Suiného těla Jackem.
V knize jsem nenašla nějaký dějový konflikt. Jen ty menší, které musí děti řešit a z těch se skládá celý příběh. Jejich největší konflikt je, co s mrtvou matkou, jak ji uschovat atd., jako další velký problém vidím vztahy mezi dětmi. Hlavně Jack a Julii. Jack by chtěl něco víc od začátku knihy a Julii se mu povolí až na konci. Proč vlastně? A další pro mě problém neproblém je to, že se nejmladší bráška převléká do dívčích šatů. Chápu, že si díky šikany ve škole připadá zranitelný a asi si myslí, že si na dívenku nikdo nedovolí. Ale copak to děti ve škole nepoznají a nebude ještě větším terčem posměchu než dříve?
Příběh mě moc nezaujal. Nemyslím si, že je to reálné a šokovala by mě nějaká drsná realita. Opravdu by napadlo děti zabetonovat matku ve sklepě a „zneužívat“ nejmladší sestru když vyrůstali v úplné rodině?
Nemyslím si, že by měl autor nějakou hlubší snahu tímto příběhem něco čtenáři sdělit. Mělo to spíše šokovat, ale nejsem si jista, jestli to splnilo takový účel. Spíš mě to unudilo, protože se to hodně opakovalo. Nevím, jestli autor zažil něco ze svého románu, ale myslím si, že spíše ne, protože by o tom nepsal, ale trpěl by traumatem někde v psychiatrické léčebně.
Kdyby byla kniha o něco delší, asi bych ji odložila, ale považuji to za dobrou čtenářskou zkušenost.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura sourozenci psychologické romány incest děti s výchovnými problémyAutorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Nevím co bych o téhle knížce řekla.Přišlo mi to jako ztráta času,ale i přesto jsem byla zvědavá jak to celé dopadne.Závěr mě hodně šokoval.Je to zvláštní a lehce ujetý příběh