Betonová zahrada
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469687/bmid_betonova-zahrada-DB0-469687.jpg
4
1937
1937
Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra – hra na dospělé. Proslulý román Iana McEwana byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však neztratil nic ze své zvláštní, „nemorální“ naléhavosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Odeon
Originální název:
The Cement Garden, 1978
více info...
Přidat komentář
Uff, tak to byla síla. Tato knížka mi dlouho zůstane v hlavě. Ještě se mi asi nestalo, abych měla u knihy takový pocit znechucení a přesto jí "musela" dočíst.
Husťárna. Perfektní, moc se mi líbila. Drsná i něžná (svým způsobem). Ujetá. Celou knihu jsem měla strach o Toma. Konec je krutě ustřižený, nemůžu se s ním smířit. Takže líbilo, ale zároveň mám pocit duševní újmy. Ocenila bych rozptýlení obav o toho nejmenšího :-(
Téměř jsem napsala "přečteno jedním dechem", ale musím přiznat, že při čtení několika pasáží se mi dech na chvíli zastavil. Děsivě zvrácené dílo s nádechem absurdna.
Tahle knížka je hodně úchylná. Ale pořád jsem to čekala horší vzhledem k anotaci. Nicméně je to knížka, která vás nenechá odejít. Sebevíc úchylná - ale přiková vás k příběhu a neodejdete, dokud ho nedočtete.
Upřímně? Čekala jsem větší úchylárnu. Ale jinak můžu říct, že mě McEwanův stručný a syrový styl vcelku vyhovoval.
A Derek mě fakt rozčiloval, ale chápu, že každá kniha má mít svého "záporáka" (pokud ho tak vůbec můžeme nazývat, však takto by se měl zachovat asi každý poslušný občan). Ačkoliv, zachoval by se tak, pokud by mu Julie dopřála trochu té fyzické lásky? To už se můžeme jenom domýšlet.
Nejdříve jsem chtěla napsat: zajímavá knižka. Ale výstižnější je asi neobvyklá a zvrácená. Zároveň docela čtivá. Znovu už bych ji ale nečetla. Fajn, že měla jen 100 stránek, to úplně stačilo.
K mé velké smůle jsem shlédla film , který mě naprosto znechutil,nelíbil se mi. Možná, že kniha je méně drsná a úchylná, těžko říct. Uvidíme, třeba se jednou přinutím si ji přečíst..
Vyrastali ste v paneláku a detstvo trávili na betónovom plácku za domom. Stáli ste niekedy uprostred tichého nočného sídliska, pozerali na všetky tie vysvietené okná a hádali, aký ľudia tam asi bývajú? Predstavovali ste si, čo asi robia tí ľudia vo svojich domovoch? Chceli ste byť dospelí, alebo iba žiť bez dozoru dospelých?
Sonda do hláv detí v extrémnej situácií. Čítať to ako vážnu knihu môže byť celkom psycho. Netuším prečo, ale mne Betónová záhrada evokovala skôr humor v štýle South Park, v McEwanovom podaní s kamennou tvárou. Racionálne - decká vo veku, aký autor popisuje sa myslím chovajú trochu zodpovednejšie a niektoré veci už majú proste za sebou. Pocitovo - zaujímavé a svojím spôsobom príjemné čítanie.
Poněkud pochmurně tragický „prázdninový příběh“ čtyř trochu svérázných sourozenců, z valné části odehrávající se aktuálně po jejich osiření, resp. matčině smrti, jež z obavy ze ztráty společného domova „řeší“ po svém… Story je prodchnuta dusivou atmosférou jejich následné, chaoticky malátné snahy o udržení běžného životního provozu, kdy věci zjevně "fungují" pouze provizorně… To ve čtenáři vyvolává pocit určité nervozity a potřeby nabídnout pomoc či řešení. Po celou dobu se ale hlavně „čeká“, jak to vše kolem matčiny smrti včetně nutných následků pro sirotky dopadne, neboť je nasnadě, že se situace stává neudržitelnou a „něco“ se musí stát… Na pozadí této hlavní zápletky zpod povrchu čpějící neutěšenost nálady podtrhuje proměna chování protagonistů (zvláště nejmladšího ze sourozenců), která je určitým „obranným mechanizmem“ před ochromujícím přijetím reality. Děj má jakýsi zvláštně vleklý, přesto neoddiskutovatelný spád a nekomplikovaný jazyk mu dodává na syrovosti. Čtivé, avšak já osobně jsem očekávala "něco více" dramatického, drásavého, šokujícího...
Randál!!! Nepamatuju se, že bych kdy něco takového četla! Geniální psycho sonda, geniální styl. S postavami natolik splynete, že se vše zdá naprosto přirozené - jedna situace navazuje na druhou plynule a nějak nevyhnutelně. Když ale dočtete a rozhlídnete se po svém životě, dojde vám, že to je ve skutečnosti mrazivé peklo! Magie - magický realismus!
Ach jo, starý dobrý McEwan. Pán spisovateľ dokáže neuveriteľne zvláštne ponímať sexualitu. Je to také zvláštne, až si myslíte, že to nemôže byť reálne. A v tom tkvie tá strašidelnosť, to postupné približovanie katastrofy, po prečítaní si uvedomíte reálnosť knihy. Knihu odporúčam, ale myslím, že nesadne každému...
Skvěle napsaná kniha, kterou jen tak neodložíte. Hltala jsem každičké slovo, větu, stránku. Po celou dobu jsem cítila napětí, současně mě mrazilo v zádech. Jinak samotný obsah udivuje, zaráží, šokuje svou morbiditou, úchylností, přemrštěnou sourozeneckou láskou, ,,šíleným dětským humorem,, a špinavostí. Kniha je vylíčena opravdu barvitě a myslím, že některé nejen betonové scény mi utkví na dlouhou dobu v paměti. Bude stačit pohled na mouchu nebo prostěradlo...
"Budeme potřebovat víc betonu." Děj se mě vůbec nedotknul, proplul okolo jako mýdlová bublina. Šokující v dnešní době? Ale kdeže...
Na tuhle knihu sedí nálepka pesimistická, nepochopitelná, přeceňovaná..., jenže mě jednu chvíli trklo, jak dokonalý magický realismus z těch několika málo stránek vane, spíš fučí do všech stran a pro magický realismus neplatí pravidla normálního světa. Pesimismus se stává nadsázkou a varováním, nepochopitelné se stává nepodstatným a co může vypadat lacině je vlastně geniální. Autor prokouknul nejzatemněnější koutky člověčích pocitů, protože se tam zkrátka nebál podívat. A asi se hodně díval i na ty svoje. A pak napsal to, co se málokdo kdy odvážil. To se cení :). Moc doporučuju.
Ponurý příběh bez optimismu, který mi zpětně nějak připadal jako My děti ze stanice ZOO či Kdo chytá v žitě. Tento druh literatury mi nějak extra nesedí. Je kvalitní, ale tím co z knihy číší, to mě nenadchne. Neřadil bych tuto knihu ve světové literatuře tak vysoko.
Na mě z celé knížky nejvíce dýchl ten nepořádek, dekadence, patos, když se dětem rozpadla rodina a nikdo nad nimi nedokázal držet ochranou ruku.
Rodina by měla být základní hodnotou každé společnosti. Na to by se nemělo nikdy zapomínat, ale bohužel se to děje čím dál častěji.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura sourozenci psychologické romány incest děti s výchovnými problémyAutorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Útla kniha na román.
Deti osudom ponechanè na seba popierajú všetko, čo im rodičia (predpokladám) vštepovali a pokračujú bez ohĺadu na vek a vyspelosť iba vedeni pudmi
kniha sa mi nezdala úchylná ani nemravná.