Betonová zahrada
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539231/bmid_betonova-zahrada.jpg
4
1935
1935
Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra – hra na dospělé. Proslulý román Iana McEwana byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však neztratil nic ze své zvláštní, „nemorální“ naléhavosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2024
,
Témbr
Originální název:
The Cement Garden, 1978
Interpreti: Vasil Fridrich
více info...
Přidat komentář
Docela to šlo. Hlavní tahák této knihy byla pro mě její délka. Měl jsem to relativně za chvilku a obsahově to malému počtu stránek odpovídalo. Špatné to ale rozhodně nebylo.
Depresivní, incestním dusnem a letním horkem nabitý příběh, od kterého jsem se nemohl odtrhnout.
Zdravý mozek nemůže na dno takového šílenství dohlédnout, ale předpokládám, že vše, co se stalo, stalo se z šoku nad úmrtím i druhého rodiče a ze strachu z budoucnosti plné samoty a odloučení i od sourozenců. Pak nezralá osobnost zablokuje přirozené truchlení a vyplodí taková rozhodnutí.
Možný spoiler : Musím říct, že incest nebo dětská travesti mi přišli jako drobné problémy vedle toho, co udělali. Jen totálně emočně zablokovaní jedinci můžou chladně učinit takové rozhodnutí. Incest už byl jen další možnost na cestě k poruchám osobnosti zejména u Julie. A myslím, že léčba každého jednoho z nich stejně to trauma nedostane. Rozhodně ohromující námět. Leccos to vypovídá i o osobnosti páně McEwana.
Zřejmě jsem poslední, která Betonovou zahradu přečetla. Myslím, že byla především provokující, a tím zaujala a depresivní, protože ukazuje na to negativní v nás.
A já s tím mám problém.
Opuštěni.
Anarchisticko Goldingovská šleha.Co se svobodou ? Jak by to řešil někdo z nás v podobné situaci ? Co je vlastně to správné a špatné ?
Kdy je toho už moc a kdy naopak málo ? Kdo to určuje ? Je to vždy tak jak to má být ? Když jsem byl jako oni v jejich věku taky jsem to příliš neřešil... Tenkrát jsme byli dětmi a pak jsme o to přišli.Nevinnost.Pocit,že mohu téměř vše.A budu tady navěky.A pak někdo zemřel...
Proslulá,neproslulá.A nad hlavou znenadání zjevila se duha.Veselé a oddechové ne.Pestré to tu je.Rozhodně.At chce nebo nechce vaše rodina.
Opuštěnost.Samota.Ztráta.Vyrovnání s ní.
Dospívání.Poznávání sebe sama.Tělesnosti.Erotično.Zmatenost.Přitažlivost.Ztráta.Soudržnost.Zklamání.Odloučení.
Na takovou útlou záležitost velmi mnoho.Malá velká knížka.
Věru takové velmi nepříjemné věci.Kdo by je však neznal ? Kdo se s nimi nesetkal a nebo nesetká ? Obklopují nás.Někdy je život mrcha.
Vyrovnali se s tím po svém.Zbloudili ? Nebo jen reagovali pudově ? Zároven každý jinak.Otázky samé otázky.Pokud je to tak,tato knížka splnila svůj účel.
I takové věci patří k lidem stejně jako k neustálému koloběhu života.Nebudeme dělat,že se nás netýkají.Prostě jen jsou.
Velmi zajímavé a se spoustou otázek k přemýlání.Vykreslení zahrady,postav a na malé ploše,až jakoby jakéhosi podivného komorního představení.
Podle mnohých prý neukončené až otevřené ? Tady snad to ani líp ukončit nešlo.Vyústění je natolik dovysvětlující,není nad čím tápat :)
Že to je bizarní ? Ale,no tak.Navíc ten moment je strašně spoilerující až hanba.Už to vykecali.
Někdo se tam polámal.Ví to celá obora.A navíc už tam zavolali doktora.
Je to šokující.To vám povídám.Tak by jste to raději neměli ani číst.Ironie jak víno :)
Co naplat.Ten tolik diskutovaný čin je vlastně až na závěr.A snad není kniha jenom o tom.Je jen vyústěním z nastalé situace.Takže puritáni všech zemí spojte se ! Berte vše i nadále doslovně.Trošku nadhled :)
Až si někdy budu na zahrádce opravovat nějakou tu zídku či plotový sloupek.Vzpomenu si.Vzpomenu si,na to,že i já jsem součástí tohoto zvláštního a tolik nepochopitelného světa kolem nás.
Můžeme s tím nesouhlasit.Můžeme o tom vést spory.Ale to je tak asi vše,co s tím můžeme dělat.
Takové věci se jednoduše dějí.Jen o nich nevíme.Nebo ani nechceme.
Příběh, který ve vás zanechá pachuť. Podle mě stále šokující kniha i v dnešní době. Během čtení se ve mě mísily pocity znechucení, odporu a soucitu, ale převažovalo to znechucení. Takže očividně kniha splnila svůj účel.
Velmi silný příběh 4 sourozenců.
Tuto knihu buď nedočtete a nebo přečtete a nezapomenete. Můj příběh je ten druhý. Obdivuji jak tohle mohl spisovatel napsat, kde vzal tuto fantazii a představivost.
Roku 1993 ho natočil Andrew Birkin - chystám se na něj.
Velmi dobrou recenzi napsal: n.ezn.amy
Příběh čtyř sourozenců, kterým postupně zemřou oba rodiče a oni se sami rozhodnou s nastalou situací vypořádat, ale prostě nejsou ve věku, aby to zvládli. Výborně vykreslené charaktery postav, jejich jednání a myšlení. Tahle kniha je hodně realistická, člověk při čtení přímo cítí to obrovské horko, které sálá z asfaltu a i tu sladkou pronikavou vůni ze sklepa. Domnívám se, že tuto knihu po přečtení opustíte, ale ona neopustí vás
Přečteno kvůli práci do školy. Nevím úplně přesně, co si o této knize mám myslet. Na jednu stranu to bylo velice zajímavé čtení, ale na druhou jsem někdy měla chuť knihu odložit. Tak to pro mě z ohledu hodnocení skončilo nějak na půl cesty. :)
Nemohu si pomoci, ale kniha ve mně nic nezanechala. Prostě jsem ji přečetla a nic. To, o čem se tam píše, jsem četla ve spoustě jiných knih, anebo viděla ve spoustě jiných filmů. Kniha není ničím zvláštní. Nechápu, ty oslavné komentáře na přebalu knihy. Magický realismus jsem nezaznamenala. Nuda a otrava.
Je to výborně napsaný . Přečetl jsem vzhledem krátkosti za dva dny. Příběh disfunkční rodiny mě vtáhnul. Byl jsem napjatý, jak to dopadne, ale ten konec mě šokoval a taky trochu zklamal. Zkrátka mi to moc nedávalo smysl nebo to pro mě bylo přehnaný.
Nic pro slabsi povahy! Bizarni, sokujici dilo, ktere jde az za hranu. I v dnesni dobe, kdy jsou zborena ruzna tabu toto stale zustava aktualni a znepokojujici. Asi bych dala i o hvezdicku mene, protoze se mi to (velice subjektivne) nelibilo, tema incestu je mi proti srsti a tematu smrti se nejradeji vyhybam. Ale to bych autorovi krivdila. Presne takove pocity se totiz snazi vyvolat. Dat jeste o hvezdu vic se ale zdraham, prestoze by si ji autor zaslouzil. Je to opravdu kvalitne zpracovany psychologicky roman, ktery stoji za precteni.
Co se stane s dětmi, které zůstanou bez rodičů opuštěné ve starém domě? Pro mě jedním slovem drsný, ale vlastně u McEwana očekávaný děj.
Hodně silná historka. Kdyby mi jí někdo vyprávěl na zahrádce u Kloko a řek, že je to pravda, tak bych si musel dát něco kořalek na vydejchání.
Povedená rodinka žije na zbořeništi a pak to začne. V hlavní roli beton, smrt, beton, smrt a squatování dětí, který si krátěj čas vzájemným hraním na doktora za účasti smradu rozkládajícího se těla.
Myslím, že ten kluk po ignoraci koupelny a libování si ve špíně smrděl dost podobně.
Četlo se to úplně samo. Taky bych ale chtěl vidět do autorovy hlavy a jeho představ v době, kdy tohle pro nás házel na papír.
Myslím, že po přečtení Betonové zahrady se všichni do jednoho shodují v názoru, že se jedná o jednu z nejkontroverznějších a nejvíce znepokojujících knih vůbec. Člověk si v průběhu připadá velmi zvláštně, jako by pozoroval něco zvráceného, od čeho chce odtrhnout zrak, ale nemůže. Smrt rodičů zasáhne každého ze sourozenců jinak. Autor velmi úsporně, a přesto precizně zvládl vykreslit čtyři rozdílné charakterové rysy, z nichž mi nejvíc učarovali chlapečtí hrdinové – „špíňák“ (jak jsem si ho pro sebe pojmenovala) Jack a nejmladší Tom. Přestože čtenáři v hlavě utkví zejména závěrečná scéna, skrývá toho v sobě dílo mnohem víc – otázky morálky, sexuality, dospívání, vyrovnání se s rolí hlavy rodiny… McEwan umí výborně na malém rozsahu vybudovat atmosféru a navodit neopakovatelný vnitřní pocit. Hutnost letních dní, žár rozpáleného betonu, bzukot dotěrných much – to všechno ze stránek doslova sálá. Krátký výsek času, který strávíte s hrdiny, jež byste reálně asi potkat nechtěli a velmi bizarní situace, jíž čelí, dělá z Betonové zahrady dílo, z něhož je vám špatně, ale nikdy na něj nezapomenete.
Kniha která šokuje svým studeným popisem drsné události.
Asi bych ji znovu nečetla.
No - koukám, že se budu opakovat, ale taky nevím, co si mám myslet. Ani nevím, jestli si z četby takové knihy něco odnáším. Ale vlastně - je to taková ilustrace sociálně konstrukcionistického myšlení, že normalita je daná kontextuálně a vztahově, spíše než že by existovala sama o sobě.
Betonová zahrada je opravdu zvláštní kniha a úplně nevím, co si o ní mám myslet. Nemůžu říct, že by se mi líbila, ale stejně jsem se od ní nemohla odtrhnout. Přečetla jsem ji na jeden zátah.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura sourozenci psychologické romány incest děti s výchovnými problémyAutorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Dlouho jsem měla potřebu si tuto knihu přečíst a ve výsledku ještě pořád nevím, jaké stanovisko k tomuto nepatřičnému příběhu zaujmout. Naturalistické, dekadentní, nechutné, drsné...
Cítím se, jakoby mě někdo zalil betonem.