Betonový ostrov

20.03.2024

Zajímavý námět a o trosečníku, ale protože se kniha odehrává v 70. letech, ztroskotá architekt Maitland, ne na moři, nýbrž na betonovém ostrůvku mezi dálnicemi se svým autem. Určitě zamyšleníhodný literární útvar na kratším rozsahu, něco málo přes sto stran, dokáže upoutat a něco předat o civilizaci a o tom jací lidé dokážou být, osamělí, dehumanizovaní a vytvářející si vlastní ostrovy, díky tomu má dílo co říct i po 50 letech od svého vydání. Další Ballardovi prózy si jistě nenechám ujít.

15.10.2022

Pokud se k vám i přes zdražování úplně všeho, válku na Ukrajině, kňourajícího nemajitele a covid ještě nedostavila deprese a máte optimistickou náladu, po přečtení této knihy se k ní konečně dopracujete, takže se už nebudete v tomto ohledu lišit od dost velké části naší populace. Má to i jednu výhodu – nebudete už pro své okolí podezřelí. Vzhledem ke krátkosti textu je náprava poměrně rychlá.

26.11.2018

Betonový ostrov je nádherná sociologická sonda do psychologie moderní britské společnosti, jíž vládne pocit až patologické nadřazenosti nad věcmi, lidmi i situacemi. Pětatřicetiletý architekt Robert Maitland, který jedno dubnové odpoledne havaruje na dálnici a ocitne se v pozici novodobého Robinsona Crusoa na „betonovém“ ostrově v bezprostřední blízkosti civilizace a přesto nekonečně vzdálen všem jejím počitkům, představuje antihrdinu, který projde peklem i očistcem, aby našel sám sebe a sílu postavit se nejen výzvám, ale především absurditám života. K tomu, aby Ballard naplno rozehrál svůj avantgardní koncert osudových událostí, mu stačí jedna jediná nehoda a pouze tři aktéři, jejichž duševní pochody nejsou z těch nejsložitějších a jsou navíc obroušeny až na samotnou dřeň. Ani se nechce věřit, co z takto prostých ingrediencí dokáže autor vytěžit. Maitlandova proměna od ustrašeného bolestína k sebevědomému manipulativnímu hrubiánovi představuje Ballardovu vizi moderního světa, v němž ztráta iluzí a vzájemné odcizení ukazuje na jeden z nejpalčivějších problémů současnosti.

20.07.2017

Jsou texty, na které narazíte úplnou náhodou - neznáte ani autora, ani žádná podobná díla, i reference na internetu jsou jen minimální, pokud vůbec nějaké ...
A ten text s vámi totálně zahýbe, až nemáte odvahu doporučit ho komukoli dalšímu. Vítejte - to je Betonový ostrov.
Příběh, který se nepodobal vůbec ničemu jinému, co jsem kdy četla (a že jsem toho přečetla dost), postavy jako archetypy, vyprávění úplně o něčem a o někom jiném, než jsem předpokládala.
Vítejte, betonový ostrov nebudete chtít opustit.

23.03.2013

Neskutečně depresivní kniha. Metafora údělu člověka žijícího osaměle v odlidštěné civilizaci? Anebo "jen" obraz jednitlivce, bojujícího o přežití v extrémní situaci? Možná obojí. Kniha je provokativní a očividně psaná se záměrem popíchnout a donutit k přemýšlení, přes hloubku poselství a zajímavost námětu jsem se však z nějakého důvodu nedokázal začíst. Jakoby knize chyběl onen nepopsatelný "drive", který jí dělá strhující a zůstaly "jen" myšlenky. Proč jinak psát beletrii a netvořit jen filozofické eseje? Uvědomuji si však, že to může být můj subjektivní dojem. Kvůli neotřelému námětu a závažnosti toho, o čem Ballard píše dávám vysoké hodnocení, srdcová záležitost to však není...