Bez cesty

Autor výboru povídek je jedním z představitelů ruského realismu na přelomu století. Syn lékaře a sám lékař poznal dokonale život a psychologii vesnického lidu i městské inteligence a dovedl přesně, lakonickým stylem své poznatky literárně ztvárnit. Chtěl svým dílem přispět sílícímu proudu marxistické revoluční myšlenky. Pomáhá jejímu vítězství iluse zbaveným pohledem na tehdejšího mužíka (povídky Bez cesty, Epidemie), na ruské vesnici vidí horu utrpení,slzy, bídu a zoufalství, otupělost zbavující člověka schopnosti myslet (Lizar, Naspěch, Ve stepi, O jednom domě a j.). Touží po nezmrzačených vztazích mezi lidmi. Celý cyklus črt věnuje vztahu muže a ženy, problémům lásky a manželství (povídky Z vysoka, Pavučina, Cestou a U zadního vchodu). Legenda Hvězda už věští život krásný a čistý, psychologická próza Dědeček citlivě popisuje poslední okamžik starého revolucionáře. V symbolické pohádce Soutěž triumfuje prosty lidský cit nad abstraktním pojetím umění. Gorkij napsal Veresajevovi: "vždy jsem ve vás viděl druha, jehož si vážím pro pevný krok i pro neústupnost z vlastní cesty". Na přebalu mylně číslo svazku 129.... celý text