Bez dcerky neodejdu
Betty Mahmoody , William Hoffer
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402312/bmid_bez-dcerky-neodejdu-znm-402312.jpg
5
1490
1490
Když si energická Američanka Betty brala svého ošetřujícího lékaře, netušila, že pohledný a pozorný Moody jí ukáže i svou druhou tvář. Když po třech letech odcestují na dovolenou k manželově rodině do Teheránu, Betty zjistí, že se i s dcerkou ocitla v absurdním nelidském poddanství. Nové vydání celosvětového bestselleru, který byl i úspěšně zfilmován.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
Not Without My Daughter, 1988
více info...
Přidat komentář
Zdrcující příběh dvou neskutečně silných žen (byť jedné maličké). Výborně napsané, čtivé. Betty na mě dokázala přenést každou svou emoci. Dechberoucí.
Silný životní příběh. Knihu rozhodně doporučuji, čte se jedním dechem. A jako téměř vždy se mi knižní předloha líbila víc než její filmové zpracování.
Velice silný a drsný příběh střetu dvou kultur z nichž jedna je pro svobodně smýšlejícího člověka toxická. Je zde zachycena nezlomná láska k dceři, statečnost, odhodlání i stavy úplné beznaděje, vyčerpání a zoufalství. Kniha se čte sama, od začátku až do konce budete jistě fandit Američankám, bude vám běhat mráz po zádech, bude vás štvát, že jsou místa, kde ženy nemají v podstatě žádná lidská práva a stále budete věřit ve štěstí a dobrý konec. Když tedy sáhnete po tomto románu, jistě nebudete, stejně jako já, litovat.
Když kniha vyšla poprvé, byla v našem knihkupectví rychle vyprodaná. Tehdy jsem chtěla zjistit, co na ní naši zákazníci mají a také ji přečetla. Téma mi nebylo vůbec blízké a podobným knihám jsem se spíš vyhýbala. Nikdy by mě nenapadlo, že na Betty a Mahtob budu během těch let často myslet. Nikdy jsem neměla potřebu přečíst si pokračování, ani jsem nevyhledávala podobná témata. Až nyní, po všech těch letech, jsem přečetla Muslimské peklo. A tak teď budu myslet na dvě zamilované, naivní, ale neskutečně statečné ženy a jejich dcery, na Američanku Betty a Češku Ivu.
Úžasně čtivé, skvěle napsané, nemohla jsem se odtrhnout. Chtěla jsem vědět, jak to s Betty a Mahtob dopadne, byť mi místy běhal mráz po zádech. Skoro celou dobu čtení knihy jsem si říkala, sakra, proč tam jela, proč to udělala, když měla tušení, co se stane. Nechápala jsem a trochu jsem za to Betty neměla ráda. Ale pak jsem si skoro na konci knihy konečně přečetla její vysvětlení, proč odjela. Došlo mi to a pochopila jsem ji. Obdivuji její sílu, dostat se s dcerkou pryč, nikdy bych tohle nechtěla zažít.
Smíšený vztah máme doma (ne s muslimem, i když jeden u nás též kdysi opruzoval - ne moc dlouho), takže kulturní odlišnost mám z první ruky. Je to na pěst. Chce to asi nějakou kombinaci naivity s blbostí, jinak si fakt nedokážu představit, že do toho někdo půjde dobrovolně.
Tuhle Betty, zamilovanou, pitomou, nejde hodnotit ani kladně, ani záporně. Sama píše, že viděla nějaké signály změny ještě před odjezdem. Nevěřila, že by se její vzdělaný, roky v USA žijící manžel mohl změnit. Asi bych tomu též nevěřila, navíc její příběh se stal dávno před tím, než západní svět začal muslimy vnímat "trochu jinak." Měla asi k nevíře v takovou změnu mnohem méně důvodů, než bychom měli my dnes.
Popsané charaktery členů jeho rodiny mě naprosto odpuzovaly. Nevím, jestli to byl záměr, nebo jestli ti lidé opravdu takoví byli, protože autorka několikrát zmiňovala, že jeho rodina byla vzdělaná. Ale i tady je spousta vzdělaných blbců a inteligence není ukazatelem pro toleranci ani tady, proč tomu nevěřit.
Naprosto mě šokovala popisovaná špína v domácnosti, brouci v rýži, švábi na záchodě, upatlaná kuchyň, zablemcané všechno. Neznali ručníky, uterky, koupali se ve veřejných lázních jednou za čas (tam to taky muselo vypadal luxusně).
Já bych tam chcípla jako pes, a protože tohle se autorce nestalo, je pro mě - ani ne hrdinka, spíš dítě štěstěny.
Kulturní rozdíly jsou zkrátka tak velké, že je nejde pochopit. Jejích přesvědčení stojí na úplně jiných základech, než naše. Životní filozofie také docela jiná. Jen jaksi nechápu, proč, přes tu nenávist, se jich do Evropy hrnou takové spousty?
Šílené, netušené a absurdní drama čeká mladou ženu a její dceru. Proč? Protože se jednoduše "jen" prostě zamilovala do muslima. Jak je ten svět malý? Nebo spíše platí, jak je ten svět šílený! Jak se dostat ze země, kde žena nemá žádná práva? Krásnou, inteligentní a sebevědomou Betty čeká nesmírně těžká cesta ke svobodě, která k jejímu životu tak samozřejmě patřila. Betty a její dcera Mahtob patří k sobě, vydávají se spolu na cestu a musí se spolehnout na své nové přátele. Betty to musí risknout, protože jiná cesta ke svobodě nevede... Napínává a čtivá kniha, která vás pohltí a nepustí až do samotného konce.
Tezko se mi hodnoti a to sice z nasledujiciho duvodu: kniha sama o sobe je velice dobre napsana a kupodivu ctiva a svizne odsypajici, ackoliv se nekolikrat opakuji v deji stejne situace. Hodnoceni musim ovsem snizit z toho duvodu, ze autorce uplne neverim naprostou autenticitu. Mam kolegyni 50ti letou lekarku pochazejici z Iranu, v Evrope zijici nyni zhruba 10 let. Castokrat mi vypravela o zivote v jeji zemi o zvycich a lidech. Spousta veci v pribehu (hlavne co se tradic a chovani obycejnych Irancu tyce) mi prisla hoooodne v rozporu s tim, co jsem od ni slysela. Mam pocit, ze kniha je zpoloviny americkou propagandou, jak zase ukazat na ten spatnej Iran s jeho hroznou spolecnosti a jeste horsim fanatickym nabozenstvim...
Knížku mi doporučila mamka a i když jsem věděla, že se jí líbila...mně se do ní moc nechtělo. Když jsem se konečně odhodlala, přečetla jsem ji během pár dní (možná hodin). Kniha byla čtivá a mně se moc líbila;-).
Nemůžu dát méně než 5*. Pro mě silný příběh, velice poučný a dala bych jej jako povinnou četbu. Sama jsem knihu doporučila své dospívající dceři a byla jsem moc ráda, že si ji opravdu přečetla. Knihu jsem četla dvakrát, podruhé jsem se lépe "prokousala" částí, kde autorka popisuje cestu přes hory-tato pasáž mi při 1. čtení připadala nudná, ale když už jsem podruhé věděla, o co jde, "proběhla" hrdinka horami jako nic. Velice dojemný konec. Nikdy jsem se však neodhodlala přečíst pokračování knihy-Z lásky k dítěti.
Silná káva, film je proti tomu odvar. Přestože se hlavní hrdince čas dost vlekl, mně stránky běžely jedna za druhou, opravdu jsem místy tajila dech a doufala ve šťastný konec, i když jsem věděla, jak to dopadne.
Co se týká této tematiky, za mě je to prostě nejlepší knížka... Líbí se mi i film. Betty je pro mě hrdinka. Kniha by mohla být varováním... Vůbec ale vůbec nelze pochopit změnu milujícího manžela a otce v takovou bestii.... Jak je to možné??? Brrrr.
Toto je velmi silný příběh, který by měl být v první řadě varováním. Ne před muslimskou kulturou, jak to bohužel někteří lidé vnímají. Ale před růžovými brýlemi, které jsou některé ženy schopné si z lásky nasadit.
Tato kniha mě velmi zasáhla nejen dějem, ale hlavně skutečným příběhem ženy, která se zamilovala a provdala za muslima. Jasně že byl ze začátku hodný a pozorný, ale pak už sama pociťovala změny a to, že ho stále něco táhlo ke své kultuře a k náboženství. Moc obdivuji paní Betty a její dcerku, že byly tak statečné a vydržely až do konce. Vzdát se svého dítěte, to je snad nejhorší představa pro každou normální matku. Jen stěží si dokážu představit, jaké hrůzy musely obě zažívat. Knihu bych doporučovala všem, hlavně ženám, které by měl skutečný příběh varovat a otevřít jim oči. Ne vždy je to lehké, samozřejmě, ale plno věcí se dá očekávat a je dobré být stále ve střehu.
Kam až Vás dožene láska k muži, co všechno dokáže žena oddaná svému muži a postupné sundávání růžových brýlí a uvědomování si sama sebe a v neposlední řadě také příběh ženy matky s velkým M, která je pro svoje a dcery dobro pořádně riskovat ..
Uuuf. Tak srdceryvný příběh, který je umocněn tím, že je pravdivý, jsem snad ještě nečetla. Život Betty je názorným a odstrašujícím příkladem pro mnohé další ženy, kterým by snad hrozilo něco podobného. Je ale těžké soudit její rozhodnutí, vydat se do Íránu. Veškeré její pohnutky a jednání jsou pro mne jako pro ženu pochopitelné.
Čím víc bylo vyprávění dramatičtější, tím spíš se mi nedařilo knihu odkládat a četla jsem až do pozdních nočních hodin, jen abych se dozvěděla víc. Konec jsem radostí obrečela. Betty i Mahtob se konečně dostaly domů, do Ameriky a mohly šťastně žít, ač si myslím, že strachu z toho, co prožily, se asi nikdy nezbaví.
Nejdříve jsem viděla film, pak teprve následovala kniha. Dost jsme o tomto díle doma diskutovali- nejen s partnerem, ale i s dětmi. Emoce s námi asi v době čtení mávaly se všemi. je prapodivné, že s každým jinak. Já a partnerova dcera jsem hájily myšlenku - vše pro ochranu a štěstí dětí, mužská část rodiny- partner a moji synové razili teorii o jakémsi IQ té manželky a maminky, která se ( ale z lásky k manželovi ) na tuhle cestu sama a dobrovolně vydala.
Je to těžké a nelze Betty jednoznačně odsoudit . Pokud bychom museli tento problém řešit, kdoví, jak bychom se k tomu postavili. A rozhodně ji nelze odsoudit slovy, že byla hloupá. Chtěla rodinu, chtěla doma klidnou a mírumilovnou domácí atmosféru, kde by se žilo dobře všem - byla naivní, byla zamilovaná... a naštěstí to všechno dopadlo dobře. Ne vždy čeká tyhle dívky a matky takový dobrý konec.
Štítky knihy
zfilmováno útěk islám Írán osudy lidí únosy dětí autobiografie podle skutečných událostí manželství s cizincem
Čtivým příběhem se dá rychle prolétnout. Ale říkáte si, jak to Betty vůbec mohla vydržet..