Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún
Ivan Wernisch
Básnická sbírka. Autorova poesie je typická snovostí, kdy autor promítá do veršů zlomky skutečnosti a celkově zanechává v čtenáři pocit snového záznamu.
Přidat komentář
Z veršů dýchá exotika, dálka. Poselství básní se mi nepodařilo odhalit. Především rozsáhlejší texty (chaoticky číslované) vyvolávají zmatek. Možná to byl záměr autora.
Kratší obecnější texty bez vazby na exotická božstva se dají pochopit.
"Ach Echo, jsi
tak daleko, a přec mi hlasitě zpíváš,
nač já jen slabounce myslím!" (s. 31)
"Jen malý rozdíl mezi blažeností a zoufáním
jen pro toho, kdo zná své určení
Beze strachu a bez radosti bzučí
moucha, která nic neví o svém údělu" (s. 35)
Loupal brambory do polévky a všiml si, že jedna z nich vypadá jako malý zavalitý mužíček. Rozmýšlel se chvíli, má-li mužíčka hodit do horké vody, či nemá-li mužíčka hodit do horké vody,a pak ho tam hodil.
Autorovy další knížky
1965 | Zimohrádek |
1992 | Doupě latinářů |
1961 | Kam letí nebe |
1990 | Čím drží svět pohromadě |
1985 | Beránci vlci aneb Marcipán a pumprnikl |
Zaujal me nazev, ale po asi pulce jsem to vzdala, tehle poezii nerozumim a nepusobilo to na me dobre.