Bez lásky a naděje
Michael Seed , Noel Botham
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48919/bez-lasky-a-nadeje-48919.jpg
4
38
38
Podtitul: skutečný příběh hrůzy, nenávisti a násilí Vzpomínky františkánského mnicha a zároveň důležitého činitele katolické církve ve Velké Británii se vztahují k jeho vlastnímu dětství prožitém v nelásce, hrůze a násilí. Autor vzpomíná na svoji rodinu, kde žil s matkou alkoholičkou a mimořárně agresivním otcem, který svoji ženu a syna neustále bil a nelidsky týral. Ani v prarodičích z matčiny strany (tím méně z otcovy) nenašel ze začátku lásku; až mnohem později, po smrti dědečka, se chlapec sblížil se svojí babičkou. Dítě vyrůstalo uprostřed ďábelsky vymyšlených muk, nikdo mu nepomohl, viditelné stopy po krutém zacházení nechaly chladnými i nejbližší sousedy v domě, jeho učitele i sociální pracovníky. Po matčině sebevraždě žil s prarodiči a otcem, který jej začal (vedle pravidelného týrání) i sexuálně zneužívat. Konečně si hocha všiml ředitel školy (chlapec byl týrán a napadán i svými spolužáky) a po otcově smrti mu zařídil umístění do zvláštní školy pro zaostalou mládež. I zde chlapec poznal ústrky. Změna k lepšímu nastala, když do školy přišel nový učitel, který situaci rozpoznal a postupně chlapci zajistil lepší život; hoch na prahu dospělosti strávil několik let jako novic ve františkánském řádu. Postupně se sebevzdělával a stal se později jako člen a významný činitel katolické církve váženou a všeobecně uznávanou osobností. V r. 2004 mu jednu z nejvyšších cen udělil sám papež Jan Pavel II.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2009 , VíkendOriginální název:
Nobodys child, 2007
více info...
Přidat komentář
Otřesný příběh. Nejhorší bylo číst, kdy si malé dítě nepřeje nic jiného než spáchat sebevraždu...
A opět se můžeme utvrdit v tom, že tyrani, krutí násilníci a šílenci existují v každé zemi, v každém národě. I v konzervativní Anglii, kde "všichni" popíjejí čaj a slušně u toho konverzují.
Neříkám to jenom proto, že "se mi to lehce říká", když momentálně nejsem v takové situaci, ale nikdy bych nedovolila, aby moje (i když adoptované dítě takhle trpělo. Možná bych chvíli snesla utrpení sama na sobě, ale v žádném případě né na dítěti. Vím, že každý má jiné možnosti, ale docela nechápu ženské, které si tohle všechno nechají líbit. Každopádně je tento příběh moc smutný, ale věřím, že to takhle mohlo být. Je hrozné, jak takovýto tyrani zůstávají nepotrestáni. Je to neskutečná nespravedlnost. Každopádně je fakt úžasné, jak to Michael všechno vydržel a co všechno v životě dokázal, to by zvládnul málo kdo. Nějvětší paradoxt na tomto příběhu je to, že vlastní maminka chtěla pro Michaela mnohem víc, než jenom lásku, kterú jako jedinou mu mohla dát ve velkém množství a nakonec Michaelovi chybělo všechno, ale nejvíc láska od nejbližších. Škoda, že ji Michael nikdy nevyhledal. To bych udělala jako první po tom, jak se to dozvěděl. Jinak tohle dílo stálo za přečtení i když konec ani nemusel být tak rozepsaný, stejně se mi to všechno pletlo.
Tak ze začátku jsem si říkala, že to snad není ani možné, aby něco takového existovalo, bohužel ano. Nikdo mu nepomohl, sousedi museli vše slyšet,a ten člověk, co si říkal otec, byl psychopat, který patřil do ústavu se svěrací kazajkou.. No opravdu smutné čtení, ale je dobře, že se autor vypsal ze svého nešťastného dětství a je skvělé jak na tom je nyní. Ačkoli o té církvi tak trochu musím souhlasit s Valentýnou..
Tady neselhal jen otec, ale takřka celá společnost, bohužel i babičky a dědečkové Michaela. Dokonce jedni prarodiče se angažovali v Armádě spásy a svého vnuka nechali vědomě trpět, v církvi se dařilo pedofilům.... dost otřesné čtení, ani se mi nechtělo v něm pokračovat.... Závěr mi také nic neříkal, neboť v církve a jejich představitele nevěřím.
Další neuvěřitelná brutální knížka o týraní dětí. Pro většinu znás nepochopitelné a otředné.
Smutné ma tom všem je, že podobně jako u ostatních příběhů zůstávají agresoři nepotrestáni.
(SPOILER) K této knize se mi hrozně špatně píše komentář i hodnocení. Byla dobrá? - Byla hrozná? Skutečnost, kterou si musel prožít malý chlapec. Jak tohle může někdo dělat a tolik dalších lidí přehlížet a nechat to týrání zajít takto daleko? Chudák Michael si navíc, k tomu všemu, musel prožít i šikanu od dalších dětí (bezcitnost těch děcek, když mu zemřela "matka" nebo když vběhl na to zamrzlé jezírko...no hnus) a ze strany té baby ježibaby... Bylo mi Michaela hrozně líto - vždy, když mu svitla naděje, hned zase pohasla... Mohla bych napsat, že jsem četla podobnou knihu o týraném chlapci a že byla lépe zpracovaná, ale to nemůžu, protože ve své podstatě jsou takovéto příběhy všechny stejně smutné, kruté a šílené. Michael si prošel peklem a nakonec přeci jen zvítězil! Epilog mě už fakt nebavil číst..