Bez loga
Naomi Klein
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28410/bmid_bez-loga-1ZG-28410.jpeg
5
73
73
Rozsáhlá a exaktními statistickými údaji podpořená studie o podobách moderního marketingu. Kleinová ve čtyřech oddílech své práce (Bez prostoru, Bez volby, Bez práce, Bez loga) demaskuje praktiky soudobého reklamního průmyslu, ukazuje, jak ve dvacátém století rostl význam, který hrála v propagaci výrobku rádoby prestižní značka – až do té míry, že značka zastínila výrobek a stala se sama dobře prodejným a draze placeným artiklem. Popisuje zaměstnanecké praktiky nadnárodních korporací, zejména to, jak těží z levné pracovní síly v zemích třetího světa, a bezostyšnost, s jakou si reklama přivlastňuje veřejný prostor. Kniha překvapí zejména odhalením skutečného rozměru a dosahu obchodních a reklamních praktik, kterým jsme dnes a denně vystaveni.... celý text
Literatura světová Literatura naučná
Vydáno: 2005 , Argo , DokořánOriginální název:
No Logo, 2000
více info...
Přidat komentář
Opět je to na téma "tohle by si měl každý přečíst". Informace v knize by měly být všeobecně známé. Pokud vás odrazuje těch 500 stran, tak rozhodně doporučuju kanadský dokument The Corporation (2003).
Vypovídací hodnota je velmi podobná. Dokument jsem kdysi viděl a spoustu věcí už jsem znal. Překvapilo mě, jakou knihou začíná má oblíbená edice. Autorka je levicová novinářka a kritizuje zde nadnárodní společnosti.
Vysvětluje, jak se některé korporace zbavily dělnických profesí a přesunuly pracovní místa do zemí třetího světa. Jak se zcela se zaměřily na marketingové budování značky. Jak ovlivňují vzdělání a vědecký výzkum.
Vliv na univerzity a vědu je asi nejhorší. Dokud si člověk neuvědomí, jaký problém obnáší přesunutí výrobního průmyslu a na něj navázaných profesí. V původní zemi zmizí pracovní místa a v nové naroste moderní otrokářství.
Vliv korporací nás provází celý život a týká se nás všech. Od reklamy pro děti až po dospělého spotřebitele. U nás vytváří konzumní kulturu a v chudých zemích se objevuje vykořisťování a práce v robotárnách.
Působení korporací je tak pro lidskou společnost negativní. Jenže po veškeré relevantní kritice to začne ztrácet dech. Nadšení autorky z neziskových aktivistů nesdílím. V tomto ohledu je to možná poplatné své době.
Tím nemyslím fakta a kritiku nadnárodních korporací, ale nadšení kolem roku 2000. Někdo mohl postřehnout podobnou vlnu kolem roku 2012. Nebo aspoň mě kulturní sabotérství zcela míjí.
Možná v USA je situace jiná. Naštěstí to končí pozitivně, protože nakonec jsou zmiňovány změny, které korporace po nátlaku musely provést. Určité aktivity tak mají smysl, ale musí mít konkrétní cíl.
Bohužel i na jejím případu z mládí vidíme, že levicoví aktivisté se často chytají nedůležitých věcí nebo věcí vyloženě defektních. Pokud má aktivismus smysl, funguje, pokud se chytá ideologických věcí, selhává.
Dnes se v debatách objevují zmatené výkřiky: "Je to firma! Může si dělat co chce!" Třeba najmout vojáky a postřílet pár demonstrantů? Ale dyť to bylo pár negrů a stalo se to kdesi v Africe... (Nigérie, hnutí MOSOP)
Je to nepříjemný číst. Že se dějí špatné věci už dávno víme. Jenom jsme to úplně vytěsnili. Doporučuju všem nadšeným fanouškům Faktomluvy od Roslinga. Akorát hrozí, že všechno o čem autorka píše, už budete znát. 90% 4,5*
Nejspíš jedna z prvních knih, která poukazuje na zneužívaní práce dělníků, na jejich špatné podmínky a na manipulativnost korporátního světa. Bohužel pro českého čtenáře se autorka téměř výhradně soustřední na prostředí USA doby před 25 30 roky a do detailu se rozepisuje o věcech, které jsou dnes předávno pasé. To by samo o sobě třeba nebylo problém.
Daleko horší je ten zaujatý naivní postoj, který tady zaujímá. Neustále vyzývá k nějakému boji, ale těžko říct za co. Na jednu stranu nadává na korporace a jejich přístup ke všemu, ale pak se zastává lidí, které tyto firmy propustily a nechápe, jak si to vůbec můžou dovolovat, protože ti lidi tam přece chtěli pracovat, ačkoliv jim nevyhovovaly podmínky ani plat ani nic, ale je potřeba si stěžovat na to, že tam tedy nemůžou pracovat. Neustále něco kritizuje, ale nenabízí vůbec žádná alternativní řešení. Neustále pobízí k nějaké revoltě a protestům, ale vlastně nepíše, o co jí jde, co by měl být cíl.
Úplně nejabsurdnější na tom celém je to, že úplně opomíjí fakt, že lidi mají vlastní vůli. V tom smyslu, že lidi jako individialisté mají možnost tyhle hrozné a špatné značkové věci nenakupovat, nechodit do Mekáče, omezit autodopravu a tak dál. Kleinová prostě jen chce, aby se firmy chovaly jinak, ale o té živné půdě, kterou jim dávají spotřebitelé, se prakticky ani nezmiňuje. Nepíše, ať ty produkty prostě nekupujeme a zaměříme se na alternativní životní styl nebo aspoň alternativní možnosti nákupu. Ona prostě neustále dokola jak kafemlejnek opakuje, že musíme proti čemusi protestovat, překreslovat loga, vzdorovat.
Po takové době je vidět, že to k ničemu nebylo. Korporace jsou všude, dokonce i internet se smrskl na několik korporátních ostrovů, kde jsou téměř všichni. Pokud se chcete dozvědět víc, nemusíte číst tento skoro 500 stránkový elaborát, kde buď opakuje pořád to stejné nebo píše o dnes už nepodstatných věcech, ale místo toho si najděte něco o tom, co se děje dnes a hlavně místo rozbíjení výloh upravte svoje spotřebitelské chování.
Po delší době kniha, které mě opravdu zasáhla a kterou nedokážu pustit z hlavy. I kdyby dnes, o dvacet let později, i díky masivnímu rozvoji internetu fungoval svět nadnárodních korporací a jejich vliv jinak, Kleinová poodhaluje nepravosti, o nichž buď netušíme nebo je ignorujeme. Každopádně jsem si při čtení mnohokrát vzpomněl na vyprávění mé maminky, která pracuje v supermarketu Albert nadnárodní společnosti Ahold. Až překvapivě často se její zážitky shodovaly s hovadským přístupem velkých firem, o němž Kleinová píše.
Knihu jsem četla znovu po asi 7dmi letech, je strašné jak moc je stále aktuální a jak se naprosto vůbec nic nezměnilo. Je to stále to samé pořád a pořád dokola, jen se propagace značek schovává za jiná aktuálnější témata. Korporáty jdou stále za svým a je jim jedno co to stojí. Kniha by měla být povinnou četbou, od první do poslední stránky. Velmi smutná realita. A nedělám si iluze, že se po těch 20ti letech od vydání něco změnilo :(. Naomi Klein je skvělá novinářka a spisovatelka, její knihy jsou drsným oknem do reality.
Knihe byť prospelo skrátenie. Niekedy som mal pocit, že čítam nekonečne dlhý novinový článok. Naomi Klein však už v prvej knihe preukázala cit pre výber veľkých tém.
kniha se četla těžce, ale nakonec jsem ji snad po měsíci úspěšně přelouskala. O praktikách velkých firem jsem věděla, jen mě kniha v nich utvrdila. Pro mě největší šílenost byla kapitola o tom, za jakých podmínek a kdo a za jakou mzdu nám šijí lidé oblečení/boty/... pro ty nejprodávanější značky. Doporučuji opravdu přečíst! A do H&M nebo třeba Nike už nevkročíte!
Tato kniha byla pro mne tak trochu noční můra. Bojoval jsem s ní přes půl roku, hrůza :-) Ale nakonec jsem ji zvládl. Ani už nevím, kde jsem na ní našel doporučení. Téma je atraktivní, korporace, globalizace, přesun výroby do rozvojových zemí a budování značek, boj proti globalizaci a korporacím. Autorka je podle stylu zřejmě žurnalistka, strašně ty témata okecává, to bylo asi nejvíc ubíjející - se stále dokola dočítat ty samé informace. Dále autorka velmi spekuluje a jak historie ukázala (už je to přes 20 let) tak korporace a značky definitivně vyhrály nad aktivisty a antiglobalizačním hnutím. Bohužel je to tak. A ani internet tomu nepomohl, spíše naopak, korporace ho absolutně ovládly. Současnost vypadá bohužel tak, že korporace nejenom vládnou skrytě, ale nyní jsou dokonce u státní vlády, viz například Babiš a Trump. Nejhorší je, že to vypadá, že lidi korporace milují, proč by jinak její zástupce volili do vlád? Děti jsou úplně posedlé značkami jako je právě Nike. A všem je zdá se úplně jedno, že ty předražené věci vyrábějí otroci a děti v Číně. Nicméně i těm korporacím možná jednou dojde dech, ale spíš tím, že je převálcuje právě ta Čína, která v tichosti už velmi dlouho krade jejich technologie a postupně si buduje vlastní značky. Co na to říct? Asi že dobře jim tak, mají co si zaslouží.
po přečtení jsem trochu rozpačitý, zvlášť když jsem googloval autorku a její "životní styl", obsah reflektuje svět před 25 lety a převážně americký kontext, po 11. září je všechno jinak; neztotožňuji se s řešením ze strany aktivistických organizací mladých a způsob, jak jej autorka popisuje, mi přijde dost naivní a zaujatý
Několikrát jsem byla varována, že je kniha špatná, autorka špatná atp. nicméně pokud vím, většina varujících ji ani nečetla, dostala se k nim zřejmě pouze kritika, kterou mi pak misionářsky ovšem bez hlubšího kontextu přinášeli. Nevím, ale bylo to STRAŠNĚ PŘÍNOSNÉ. No fakt. Neke.
Bez loga jsem si koupila, když jsem pomáhala ladit komunikaci jedné drobné oděvní značky. V tomhle ohledu byl text hodně stimulující. Dostanete nové informace, někdy už zastaralé, někdy ale bohužel stále současné, plno věcí se spojí a napadá vás spousta dalších kroků a kreativ a... Mně prostě nešlo o to, abych nenáviděla kapitalismus, ale abych vhlédla do odvrácené, či vyprázdněné strany značek a firem. To se splnilo skvěle.
Samo o sobě je Bez loga napsáno čtivě. Opakuje se málo, informacemi je nabité a to, co se opakuje, se opakuje hlavně protože firmy neustále opakují své hrozné zlozvyky. Samozřejmě, že má autorka určitý pohled na svět a je jasný hned od prvních vět. Netají se tím, tak jí nemohu vyčítat, že by mě tahala za nos. Jen nakonec byla asi taky trochu naivní, ale to vím já teď, o 18 let později, a bez té naivity, že tentokrát to už bude lepší, by to bylo celé temnější.
Autorce jde o zmapování několika druhů a hnutí odporu proti firmám, jejichž praktiky nejsou podle západních představ etické. K tomu přidává kontext, jak se firmy během 90. let proměnily, jak bylo možné k tomuto špatnému stavu v továrnách dojít.
Ve výsledku zprostředkuje hlavně pohled do 90. let, do tehdejší atmosféry. A do různých strategií firem, jak vydělávat. I když už jsou to přes 20 let staré příběhy, dostanete vlastně trochu historie a kořenů různých hnutí, třeba boje proti GMO, fast fashion, body image reklamám. Zjistíte toho víc o Americe, protože kniha se týká té doby, kdy se tam rozšiřovaly nůžky a část obyvatel chudla a chudne a nejsou to zrovna jen přistěhovalci. Protože nakonec chování firem neovlivňuje jen zaměstnance ve východní Asii, ale i kupce výsledných výrobků.
Pokud jste nikdy nepropadli značkám, patříte mezi ty šťastnější. Drtivá část mého okolí značkám holduje a tato kniha je vlastně takovým historickým průvodcem po dnešních největších značkách a jejich praktikách v minulosti a dnes. Abych řekl pravdu, spousta věci mě nepřekvapila a pár šokovalo.
Už jsou dávno pryč časy, kdy značka znamenala zaručenou dobrou kvalitu. Přetvoření značky v něco odhmotněného, jež nemá s výrobky nic společného, je vlasně náplní dnešních světových značek. Ruku v ruce s využívání pracovní síly, manipulací politiky a obcházením zákonů. Platí zde klasické pán psovi, pes ocasovi. Těžko bych popsal rozhořčení, které ve mně narůstalo s každou řádkou, kterou jsem přečetl.
Všichni cítíme nátlak a všudypřítomnost reklam. Vnucování se životního stylu a nastavování standardů krásy a štěstí.
Tato kniha je jedna z těch která otevírá oči nevědomým a podporuje oheň uvědomělým.
Je to další dobrá kniha, kterou stojí za to přečíst.
Ojedinelá a zaujímavá kniha. Oceňujem predovšetkým, že sú všetky tvrdenia podporené skúmaním a faktami. Nezdieľam však nadšenie z činnosti antiglobalizačných a anarchistických aktivistov.
Hltala jsem kazdou stranku a byla rada, ze knihu ctu...necetla jsem kvuli skole, ale kvuli sobe, abych se neco dozvedela a musim uznat, ze od te doby chovam hodne jinak...doporucuji vsem...
Vzhledem k tomu, že kniha byla povinná četba na VŠ, nečekala jsem žádnou úchvatnost. Ovšem jaké ale bylo moje procitnutí z předsudku radostné! Hodně poutavá, očiotevírajcí, kniha. Koho zajímá jak zrod a fungování značek a reklamy, tak jejich dopad na populace, směle do toho.
Neuvěřitelně komplexní analýza (především) negativního působení nadnárodních korporací. Kniha je rozdělena do čtyř kapitol - první, nazvaná Bez prostoru, pojednává o aktuální absenci "čehokoliv neoznačkovaného". Ať už se jedná o sportovce, kteří vypomáhají budovat značce image, či někteří hudebníci, kteří mohou klidně skládat antiglobalizační texty, ovšem i oni na koncertech často nějakou korporaci propagují, až po samotné hudební styly, např. Hip - hop, který vznikl s účelem bojovat se sociálními rozdíly ve společnosti a univerzity, které jsou přímo zahlceny reklamou. Další kapitola Bez výběru zpochybňuje konkurenci v éře globálního kapitalismu, neboť snaha neoliberálních vlád (USA a VB) v 80. letech o co největší deregulaci firem uvolnila cestu fúzím korporací a vzniku mnoha monopolů. Předposlední část Bez práce odhaluje zřejmě nejhrůznější aspekt nadnárodních korporací, a to tzv. robotárny, kde panují příšerné pracovní podmínky (vynucené přesčasy, do očí bijící nesouměřitelnost mezi výplatami zaměstnanců a konečnou cenou vyrobeného zboží, potlačování odborů atd.). V asi nejzajímavější kapitole Bez loga nám je na závěr zmapována historie antiglobalizačního aktivismu, který vyvrcholil v roce 1999 v Seattlu. Přestože jsem měl nemalá očekávání, kniha je předčila a poskytla mi spoustu důležitých informací. Dokonce ani levicové smýšlení spisovatelky zde není příliš patrné, takže pokud Vás toto téma alespoň trošku zajímá, neváhejte a běžte si knihu koupit. :)
Je to sice taková vykopávka, ale u nás je jednak všechno o 30 let pozadu a jednak ti marketéři taky nejsou žádní myslitelé a skoro všechno donekonečna opakují. První obětí brand marketingu jsou sami brand manažeři.
I když to není žádná legrace, tak já jsem se tím vlastně i docela bavil, co všechno na lidi zkouší. A to tam ještě chyběly ty internetové triky ...