Bez ohňů je underground
Jan Pelc , Mejla Hlavsa (p)
Druhé, rozšířené vydání rozhovoru o historii nejvýraznější undergroundové skupiny – Plastic People of the Universe, od jejího založení po americké turné v roce 1999. S předmluvou Ivana M. Jirouse a doslovem Vráti Brabence. Historie kapely v letech 1990–2001 – Jiří Vanča.
Přidat komentář
Hudba Plastic People of the Universe mě nikdy příliš nezajímala. Nemám na hrbu tolik života, abych na ně vzpomínal jako na hrdiny našeho státu a bohužel jsem prodchnut pudovým odporem takřka k veškeré české kultuře. Knihu jsem si přečetl pouze pro její historické jádro. A jsem nanejvýš spokojen. Vyjadření doby plné útlaku. Díky knize jsem si sehnal i některá ranná alba Plasticů a musím jemně přehodnotit. Muzikanti to byli precizní.
........musím si oživit vzpomínky.... tuhle bandu "magorů" jsem viděl naživo v "zakázané zóně" ....jsem tu asi samotinký, kdo měl tu čest , ....... dávno už undergroud není moje hobby, on vlastně nikdy ani nebyl .......... ono vlastně podobné texty - Běžím s hovnem proti plátnu, do plátna to hovno zatnu! ... a "boží muzika plastiků" - jsou pro mne na dvě věci - na hovno a na nic
Parádní "životopis" Plastiků. Důrazně doporučuji číst pouze v soukromí. Ne že by kniha obsahovala nějaké vytříbené perverzity, spíše díky tomu, že se hodně často neubráníte hlasitému smíchu, který mlůže trvat i docela dlouhou dobu, mohlo by vám hrozit internace v nějakém zavřeném lékařském zařízení.